Kolberg 04 / K0236b

Sbírka písní:
Kolberg 04 Kujawy 2
  
Seznam písní ve sbírce:
  

@3/8$xFCG {8'A*8'A*6'B*6''D}/*{8''C*8'B*8'E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{8''C*8'B*8'E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{8''C*6'B*6''E*6''F*6''E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{8''C*8'B*8'E}/*{8'E*8'E*8'E}/*{8'E*8'E*8'E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{6''C*3''D*3''C*8'B*8'E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{6''C*3''D*3''C*8'B*8'E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{8''C*6'B*6''E*6''F*6''E}/*{8'A*8'A*6'B*6''D}/*{6''D*6''C*8'B*8'E}/*{8'E*8'E*8'E}/*{6'E*6'G*8'E*8'E}/*
Text: 
Nie sama ja
3 words

Similar songs

Sušil 0011 | Byla cesta byla ušlapaná (100%)
[: Byla cesta, byla ušlapaná, :] kdo ju šlapal? Matka Krista Pána. Postřetla ju tam svatá Alžběta: Kam ty kráčíš, sestřičko má milá? Kráčím, sestro, kráčím do kostela, poslúchat mše, svatého nešpora. Nechoď, sestro, nechoď do kostela, povidajú, že porodíš syna. Máš ho zrodit na ty slavné hody, když zamrznú v studenenkách vody. A co by to za novina byla, kdyby panna syna porodila! Porodila v ty vánoční hody, co zamrzly všecky všady vody. Není ptáčka, ani křepelice, samé zimy, samé metelice. Edem jedna voda nezamrzla, kde Maria pro vodu chodila, by Ježišku kúpel udělala.

Sušil 1599 | Stoji lipka stoji (97%)
Stoji lipka, stoji dřeva vysokeho. Dřeva vysokeho, listu širokeho. Půjděme, půjděme do lesa husteho. Narubeme sobě jedliče drobneho. Uhradime sobě zahradečku z něho. Nasejeme do ni kukole drobneho. Zučil se nam chodiť syneček do něho. Ja, něch se tam zučil, bylo to pro něho. Pro něho sameho, synečka švarneho.

Erben 2/306 | Lítej ptáčku lítej (97%)
Lítej ptáčku, lítej, máš zelené peří: každá panna blázen, která chlapcům věří. Chlapci je co věřit jako štíru, hadu: on má pod jazykem devaterou zradu. Na jazyku má med, pod jazykem má jed: dej pozor, panenko, by tebe nepodved! Jest-li tě podvede, tebe si neveme, nebudeš naříkat než sama na sebe. Než sama na sebe, na svůj rozum krátký, že jsi poslouchala řeči jeho hladky. – Panímáma pláče a pantáta kleje, a mladší sestřička po straně se směje. Smějou se jí, smějou její kamarádky: šněrovačka těsná, suknička se krátí. „Sukni já nastavím, planžet nosit budu: do nejdelší smrti chlapců bát se budu!“ Když postýlku stlala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, chlapče, byla nepoznala!“

Sušil 0270 | Šla Kača pro vodu (97%)
[: Šla Kača pro vodu k bílému Dunaju, :] [: postřetla tam Turky, podala jim ruky. :] Hned domů běžala, rukama čapkala. Bože milý dobrý, co sem udělala? Psaní za psaním šlo, až Kačenky došlo. Tatínek čte psaní celý zarmúcený. Tatíčku můj milý, co vy to četete, že nad tím plačete? A jak nemám plakat, dyž tě mám Turku dat? Turku škaredému, pohanu čírému. Turkova nebudu, radši z náhla umřu. Dajte truhlu dělat, dyž pojede Turek, já budu umírat. Nahoru vyběhla, okénkem vyhledla. Kavky-li letíja, či Turci běžíja? Kavky neletíja, než Turci běžíja. Turek na dvůr jede, běžte mu otvírat. A ja budu sama v komoře umírat. Do komory vběhla a do truhly lehla. Turek s koňa skočil, do světnice vkročil. Dař Pán Bůh, máti má! Co dělá Kače má, že mne tu nevítá? Kačenka umřela, jak byla neděla. A tam ona leží, u tych bočních dvéří. Turek na to nedal, jen Kačenky hledal. Šli do prvních dvéří, tam Kačenky néní. Šli do druhých dvéří, tam Kačenky néní. Šli do třetích dvéří, tam Kačenka leží. *) Tak celá červená, jak by živá byla. Zlatý pás odpásal, Kačenku opásal. Zlatý prstének sňal, na její prst ho dal. Na krk její bílý dal drahé gorály. Dal jí truhlu dělat z samého bramoru: Tu máš, má panenko, tu máš svú komoru. Dal jí zvonit hrany na patery strany, až se rozlíhalo po Tureckej zemi. Turek z brány jede, milá z komory jde. Sprovoď tě Kristus Pán do tureckej země, abys sa nevrátil jak si živ už ke mně!

Sušil 0657 | Má panenko milá (97%)
Má panenko milá, nic se ty nedurdi, dyž já ti vypovím, jiného si najdi. Copak si ty myslíš, že si sám na světě? Dyť mně ješče nekde růžička vykvete. Vykvetla mně v krátce vedlivá v zahrádce, a ta potěšuje mé upřímné srdce. Měla sem galána, měla sem ho ráda, už mně ho odvedla ta vedlejší dáma. Dy sis ho odvedla, včil si ho měj ráda, včil ho sobě uvaž na hrbaté záda.

Erben 5/131 | Lidi phoslouchejthe (97%)
Lidi phoslouchejthe, philnej phosor dejthe, co vám budu šíct phovím, philnej phozor dej the, ajvaj! ajvaj! philnej phozor dejthe. Já vám budu phovím, budethe se dhivím: še mám rát ze mlejna Kháčo, vy nevíthe, já vím. Já se Khačenkhu pthám, bude-li dhoma sám, še bych tham na večír pšídu, še bych jí ne co dhám. Já seknu: Khačenkhu! můj zlathej milenkhu t já vám dhám thureckhej šátkhy, neb hezkhej pláthynkhu. Vona mně thak tho šíct, še tho nemůše bhýt: dyž se dhám drobátkho phokštit, še mě phak bude chtít. Dybych se phokštit dhal, kde phak bych šivnost vzal? bhodejš si Khačenkhu phukla, abych tě nephoznal! Ny! dyš uš má bhejt thak, vajmír! nu vhem to šlak: dhám já se drobátkho phokštit, vemu si Kháčo phak.

Erben 7/051 | Chodila Maria (97%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Sušil 1791 | Pojedzěmy na hůn na hůn (97%)
Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy, přes ten lesek cisovy, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj, běži zajic, zajic, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež k němu, ež zajica přiženu. Tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy atd. Hynaj běži syrna, syrna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu syrnu přihoni, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj běži liška, liška, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu lišku přihoni, tovaryšku můj, atd. Hynaj běži panna, panna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu pannu přihoni atd. Včil se budem dzělić, dzělić, tovaryšku můj. Tobě zajic a syrna, a mi liška a panna; tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Esli je ci křivda, křivda, tovaryšku můj. Tobě všecka zvěřina, a mi sama děvčina, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj.

Sušil 1031 | V tej Uherskej Skalici (97%)
[: V tej Uherskej Skalici, :] oj, piju tam, piju tře mynarečkove, maju vino v sklenici. Jeden dzěvče napaja, a ten druhy namluva, a ten třeci ju vzal za pravu ručičku, zlaty prstenek ji dal. A vzal un ju za obě a ved se ju mezi kram: A včil mi ty poviz, moja najmilejši, co ja tobě kupić mam. Věnečka mi někupuj, sama se ho uvěju. Kup mi ty hedbavu na bilu šatečku, sama se ju vyšiju. Vyšila mu šatečku na daleku cestečku, aby se s ni cěšil a ji v srdci nosil, že tež měl frajerečku. Uvila mu voničku z tej bilej konvalije, aby ho poznala mezi rajtarama, dy pojedzě z revije. A juž sem byl v Moravě, v Holomucu, v Opavě; ešče sem něvidzěl takovej dzěvuchy, tak ta moja mila je. Ona v tanečku chodzi jak ta rybka po lodzi, ma červene lička a černe očička, ta dzěvucha se hodzi.

Sušil 1496 | Čí je to polečko nevorané? (97%)
[: Čí je to polečko nevorané? :] [: To je mého synka zanedbané. :] Copak jsi, můj synu, co jsi dělal, že jsi svého pole nezavoral? »Zvoral jsem, tatíčku, ale málo, že se mně rádylko polámalo.« Dyž se polámalo, dej ho spravit, překterak se tě mám, synku, zbavit. »Copak mě, tatíčku, nerád máte, že vy mě od sebe vyháníte? Nevyhánějte mě, já půjdu sám, sedna na koníčka, budu husar.«

Erben 2/518 | Nad Pušperkem ten (97%)
Nad Pušperkem ten vršeček je okrášlený, ono se tam procházelo, mé potěšení; prochází se po senci, nosí pivo ve sklenci: když měl přijít k svej panence, on šel ze senci. Netrvala malá chvilka, on dal zas nalít; kdy měl připit svej panence, on dal jinej pít: „To ti na truc já dělám, že ti ani pít nedám: aby každej o tom věděl, že tě rád nemám.“ Kdybych já to, falešníku, byla věděla, nebyla bych já z tý sklence to pivo pila: bohatých tu málo máš, z chudých si posměch děláš, zpomeň sobě, falešniku, 1) že sám nic nemáš! 1) počkej jenom, falešníku, se vším se shledáš!

Prohlížíte omezenou verzi databáze - pomozte nám databázi rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Každých 10 opravených textů (méně než hodina práce) prodlouží Váš plný přístup do databáze o jeden měsíc.

V případě zájmu o spolupráci napište prosím správci databáze Janu Koláčkovi skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!