Kolberg 06.2 / K0862

2 words

Erben 2/114 | Pověz mně och má znejmilejší! (100%)
Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček.

Sušil 1595 | Na půl mostě trava rostě (100%)
Na půl mostě trava rostě. Do te trave choďa pavě. Traťa perko zelenave. Běž, děvečko, zber perečko. Uvij z něho po věnečko. Vila bych ho, němam z čeho. Z marijanku zeleneho. A z hřebička červeneho. Přidáj k němu fijalečko. Buděš moja, galanečko.

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (100%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.

Bartoš 1901 / 1261 | Už sem já Janíčku (100%)
Už sem já, Janíčku, prodała kravičku, abych nechodila z rána na travičku. Na travičku půjdem, ušubraná budem jako já, Janíčku, mezi ludi půjdem.

Erben 2/131 | V háječku v dolině (100%)
V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívatí: já přišel pro láska, můj zlatej obrázku, tebe milovatí. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! z vojny však nemůžu, není možná, není!

Bartoš 1901 / 0445 | Chodí šohaj hore dołů aj rád (100%)
Chodí šohaj hore, dołů, aj, rád by vešeł k nám. Naše dvérka vrzugajú, a já jich zaľévám.

Sušil 0430 | A dybych ja smutny vědzěl (100%)
A dybych ja smutny vědzěl, jak je v moji krajině! Esli se tež ma milenka, esli o mne frasuje. Mam ja doma dvuch holubků, pošlu s pismem jedneho, esli už tež ma milenka, esli už ma ineho. Holubeček s pismem stoji, ona mu něodvira, enom sobě bilu šatku černe oči ucira. Nělituj že, ma dzěvucho, tej svojej urody, bo sem ja tež nělitoval chodić přes ty zahrady.

Sušil 1294 | Pozná pozná pozná (100%)
Pozná, pozná, pozná, kerá je panenka; ona když jde k tanci, jako majholenka. Pozná, pozná, pozná, kerej je mládenec; a on když jde k tanci, jak růžovej věnec. Pozná, pozná, pozná, kerá je už vdaná: Ona když jde k tanci, jak hus podškubaná. Pozná, pozná, pozná, kerej je ženatej, a on když jde k tanci, jak pes cafrnatej.1)

Erben 2/441 | Když jsem já šel k Táboru (100%)
Když jsem já šel k Táboru, dohonil jsem Barboru: Pojď, Baruško! pojď se mnou, ať mám cestu veselou. „Nežli bych já s tebou šla, radši bych dnes nedošla: jdi si, jdi si, jdi si sám, o vojáka já nedbám!“

Sušil 2027 | Šafářova dcera hokradla hosečko (100%)
Šafářova dcera hokradla hosečko, hokradla hosečko chlapcům na kytečko. A jož jo tam vedó, čím jo mrskat budó? Březovó metličkó; hokradla hosečko. Papákova dcera ukradla húsera, ukradla húsera, nesla do kláštera. Nesla do kláštera, aby se modlili, aby hezcí chlapci za ňú chodívali.

Bartoš 1901 / 1179 | Z Uherské strany (100%)
Kedz já pôjdzem smutný na tú vojnu, kemu zanechám svoju miłú? Já se nenavrácim, já som mładý, šak nezapłače za mnú žádný. Nezapłače za mnú ocec, maci, jako zapłačú čierné oči. Kedz já budzem ľežac na trávníčku, dám si patrontáš pod hłavičku. Kedz já budzem státi pod javorem, zostaň tam, miłá, s Pánem Bohem!