Sušil 0929 | Túžení túžení

82 words

Sušil 0929 | Túžení túžení (100%)
Túžení, túžení, po kom ho, milá, máš? Po tobě, šohajku, že k nám nechodívaš. Túžení, túžení, po kom, milá, túžíš? Po tobě, šohajku, že daleko slúžíš. Túžení, túžení, túženičko dvoje, jedno šohajkovo a druhé je moje. Mé milé, rozmilé, mé milé srdečko, enom mně ostalo po tobě jménečko. Jménečko ostalo, a tebe tu néní, kde ťa hledat budu, moje potěšení? Už sem zapomněla na bílú růžičku, na tebe nemožu, švárný šohajíčku. Už sem zapomněla na modrú fialku, na tebe nemožu, rozmilý šohajku.

Bartoš 1901 / 0141 | Dyby ťa má miłá (33%)
1. Dyby ťa, má miłá, z kameňa kresaľi, [: enom nepovídaj, :] že zme społem spaľi. Nespaľi, nespaľi, enom zme ľežaľi, [: štyré úradkové, :] na nás prísahaľi. Nebude ti, synku, vina odpuščená, [: ty mosíš putovat, :] do Jeruzaľéma. Jeruzaľémský kněz, ten ťa vyzpovídá, [: aľe ti, synečku, :] rozhrešeňá nedá. Dyž nedá, nech nedá, nebudem ho prosit, půjdem do Prešpurka, vezmem za ľegruta, budem pałoš nosit. 2. Ten Nitranský zámek, do koła kľenutý, [: sedí v něm syneček, :] v žeľezoch zakutý. Dobre je ti, Janku, v tom Nitranském zámku, [: ľudé sejú, orú, :] a ty sedíš v chłádku. Nežádaj si, miłá, takovéj dobroty, [: dybys měla nosit :] ze zeľeza boty. Ze zeľeza boty, a na rukách puta, [: šak je to, má milá, :] neščasná dobrota. Túžení, túžení, horší než vězení; [: z vězeňá pomože, :] z túžeňá nemože. Z vězeňá pomože mamička, tatíček, [: z túžeňá nemože, :] ľeda šohajíček.

Sušil 0647 | Lúbí sa mi lúbí (33%)
Lúbí sa mi, lúbí to troje jménečko, Janovo, Jurovo, šohajkovo všecko. Janovo, Jurovo, to pomažu blatem, a to šohajkovo vymaluju zlatem. Janovo, Jurovo svinu do listečka, a to šohajkovo do svého srdečka.

Sušil 2102 | Oženil se náš Adam (17%)
[: Oženil se náš Adam, :] [: čert by sa ho byl nadál. :] A žena mu plakala, že by hrubě papala. Napekl jí chleba pec, neostalo jen skrojec. Ešče ona plakala, že by ešče papala. Upekl jí dvě krávy, ostalo jen kus hlavy. Ona zase plakala, že by zase bumbala. Kúpil on jí var piva, všecko ona vypila. Ešče ona plakala, že by ešče bumbala. Kúpil on jí druhý var, neostalo jen pohár.

Sušil 2152 | Neprš neprš dýšču (16%)
Neprš, neprš, dýšču,1) tvá matička v klíšču2) a tatíček pod prahem3) krmí děti tvarohem.4) Tvaroha mu nechcó, syrovátku chlemcó. Spadla na ně deska, všecky jich rozpleskla. Jenom jedno ostalo, do nebe se dostalo. A z nebe do ráje, Pámbů ho tam miluje.

Sušil 2272 | Pustim ja ho pustim ja ho (16%)
Pustim ja ho, pustim ja ho dolu vodu, kady nebožatko, kady pacholatko [: koně myje. :] Zeleny vinek, zlaty prstenek [: k němu plyně. :] *) Vyhořela fára blízko pivovára, všecko zlato shořelo, jen olovo ostalo. **) Ješče se vrátíme a vás promlátíme, dejte jí, dejte, ať se nehněvá.

Sušil 0705 | Jatelinko drobná (14%)
Jatelinko drobná, cos tak odrobněla? Nemožu ťa nažat z rána do večera. Už sem ťa nažala; do čeho ťa svážu? Švárný šohajíčku, po kom na ťa zkážu? A zkážu já, zkážu po malém poslíčku: Daj ti Bůh dobrú noc, můj milý synečku. Dobrú noc, dobrú noc, ale ne na věčnosť, až tebe, synečku, pomine falešnosť. Falešný galáne, nechoď mně na oči, nech sa mé srdenko za tebú netočí.

Erben 2/407 | Přišla je mně včera z rána (14%)
Přišla je mně včera z rána přežalostná novina: že můj milej těžce stone, o tom jsem nevěděla. Ach, co sobě počít mám? koho sobě objednám, by mně napsal pár řádečků, po kom já je poslat mám? Vidím, vidím, že je darmo, že tam musím sama jít, abych mohla s nejmilejším pár slovíček promluvit; abych se ho zeptala, chce-li míti doktora? ach, což bych já převelice neráda ho ztratila! „Doktora mně, má panenko, doktora mně nejednej: radši ty mně, má panenko, pěknej pohřeb objednej; co máš dáti doktoru, dej to radši kantoru: kantor ten mně bude zpívat, až mě ponesou k hrobu.“

Bartoš 1901 / 0690 | (14%)
1. Šest dní do týdňa, sédmá neděľa, pověz, cérečko, s kým's tam seděła. Nech sem seděła, s kým sem já chtěła. Co je kom po tom? Była neděľa! 2. Roste osyka pěkná vysoká, čekaj, má miłá, čekaj tři ľéta. Tři ľéta čekat, ešče sa nevdat, už sem si mohła syna vychovat. Syna vychovat, na vojnu ho dat, už za mne mohł synek bojovat.

Sušil 0018 | Byla jedna stará žena (13%)
Byla jedna stará žena, enom jednu dceru měla. Poslala ju do kostela, aby mši svatú slyšela. Mělo evanděljum býti, dcera chtěla domů jiti. »Pověz, dcero Sibilio, jaké evanděljum bylo.« „Dys chtěla, matko, věděti, měla’s se jít kněza ptáti.“ Nedám ti jest ani píti, ty mně mosíš pověděti. "Nestojím ti o tvé jídlo, u tebe mám čertí bydlo." V tejto chvíli a v tej době zemské žaby měla v hubě. Počaly ju vyjímati, počala jedem stříkati. Kom ten jed na ruku padne, hned mu ta ruka odpadne.

Sušil 1620 | Na bystřickém poli (3%)
Na bystřickém poli pěkná růža stojí, ešče sem daleko, už mně pěkně voní. Ach, voní mně, voní, už a i prokvítá, ach, jejda, přejejda, už musím do světa. Daleko do světa, do pole čirého, tam mně dali lámat kamení těžkého. Kamení těžkého, nalámať ho možu, na tebe, děvčino, zapomnět nemožu. Zapomeneš na mne, můj šohajku, snadně, dyž pomaširuješ, nepohlídaj na mne. Nepohlídaj na mne, na moje stavení, snadno zapomeneš, moje potěšení. Jednú zapomenu, po druhé zpomenu, po třetí, má milá, za tebú poběhnu.