Bartók III 1056b | Verbujče sä chlapci

3 words

Sušil 0043 | Když jsem já šel na svá-tý (100%)
Když jsem já šel na svá-tý ko-pe-ček, pot-kal mě tam ha-nác-ký chla-pe-Ček.

Černík 1908 / 066 | V tom hrozenském pol (100%)
V tom hrozenském poli pasli chlapci voly, [: a keď ich napásli, na vodu ich hnali. :] Keď ich napójili, do bitky sa dali, [: chudobnéj mamičce synečka zabili. :] Otvárajce, mamko, má mamičko, dvére, [: už z vaš'ho synečka něvinná krv leje. :] Otvárajce, mamko, má mamičko, liesu, [: už vaš'ho synečka zabitého něsú. :] Až na vašem stole vyrosce rozmarýn, [: potom já vám, mamko, mamičko, ozdravím. :] Na tom rozmarýně modrá fijalečka, [: potom vám ozdravím, má dobrá mamička. :]

Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (100%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.

Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina (100%)
Přeneščasná tá hodina, přeneščasný deň, až my, chłapci Mútěničí, pomaširujem; pomaširujem k Vídňu, Pámbů ví, kde zahynu; zahynu-ľi v čirém poľi, ľebo nevýjdu. Popřáł bych vám, rodičové, v čirém poľi stát, až já budu s nepříteľem věrně bojovat; dybyste to viděľi, płakat byste moseľi, jak tam přesmutným rodičom děti zhynúły. Z jednéj strany bratr ľeží, je porúbaný, z druhéj strany zas kamarád pľezirovaný; žádný ho tam neľéčí, žádný mu nepomáhá; volá: Ježiš a Marya, prosí pro Boha. Kapráľové, feľbébľové mosá moc vystát, dyž majú ze svojím mustvem ven vyrukovat; oni mosá skoro stát, na své vojsko pozor dat, aby mohli skoro ráno vymaširovat.

Bartoš 1901 / 0034 | Šulinovi chlapci (100%)
Šulinovi chlapci to sú jako brabci; zabili synečka ja už o půl noci. Františku, Františku, na kehos ty volal, dyž ti ten dlúhý nůž do srdečka bodal. A já sem zavolal na svého tatíčka, dyž mě nůž bodali do mého srdečka. Františku, Františku, kehos ještě volal, dyž ti ten dlúhý nůž do srdečka bodal. A já sem zavolal na svoju maměnku, dyž mě krev zalila tenkú košulenku.

Bartoš 1901 / 0068 | Vrchu Javornice (100%)
[: Vrchu Javornice:] pekný oheň horí [: A já som trináctý,:] synáček kovárský. [:a pri tom ohnýčku :] dvanást chlapcou stojí. [: O bučka sa eprěm,;] šetkých dyanást zetnem. [: Ked sme šľi na hody,:] boło nás jédenást.

Černík 1908 / 093 | Něbudzem hajníkom (100%)
Něbudzem hajníkom, leš budzem zbojníkom, budzem si honievac barance chodníkom. Barance chodnikom a ovce dubinú, ci hrozenští chlapci žebra mi něminú.

Sušil 0190. | Jedú páni jedú (100%)
Jedú páni, jedú brněnskú silnicú, až se jim šablenky na boku libocú. Hoja, chlapci, hoja, ja s vama pojedu a já vám v Opavě košulky prať budu. Kde bys ich, má milá, kde bys ich právala, dyž tam vody není, jen skala, kamení? Já bych si stanula pod lindu zelenú, já bych si natřásla rosenku studenú. Kde bys ich, má milá, kde bys ich věšala, dyž tam plota není, jen skala, kamení? Já bych ich věšala na hedbávnej šňoře, na hedbávnej šňoře, v cisarskej komoře. Kde bys ich, má milá, kde bys ich válela, dyž tam válů není, je skala, kamení? Já bych ich válela na zlatém válečku, na zlatém válečku, s tebú, šohajíčku.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (100%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Bartoš 1901 / 1220 | My zme chłapci z města Veľkéj (100%)
My zme chłapci z města Veľkéj, my miłujem muziku, my si peněz naděłáme z ołověných, gombíků. My zme chłapci, my vojáci, my rodičů nemáme, ľedajakým darebákom porúčat si nedáme.

Černík 1908 / 033 | Čja že je to (100%)
Čja že je to bielá scena, celá krvú dostriekaná, čo sa chlapci bili pre dva rozmarýny? A vy, chlapci, něbíce sa, prídztě zajtrá večer zasa, rozmarýnku, vám dám, ešče v zahradce mám. Jak sa chlapci dovedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola cmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, išla na žalobu, že má hrubú škodu. Ale dzievča nemeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten němeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hdze sú švarní chlapci.