Sušil 1189 | Vyletěla holuběnka

41 words

Sušil 1189 | Vyletěla holuběnka (100%)
[: Vyletěla holuběnka :] od súsedů ze dvorenka. Jak letěla, zahrkala, na drúženky zavolala: Ach, družky, milé druženky, braňte mně mojej hlavěnky. Jakž my ti jí bránit máme, když my jí v rukách nemáme?1) Ony majú ostré meče,2) a my máme krásné věnce.3)

Bartoš 1901 / 0891 | Och braňte vy mňa mé drúžičky (35%)
Och, braňte vy mňa, mé drúžičky, och, braňte vy mně méj hłavičky. A jak my teb’a brániť máme, och, dyž my hołé ruky máme. Ženky, tý majú ostré meče, och, a my máme hołé ruce.

Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (19%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.

Sušil 0407 | Žala trávu u potoka (9%)
[: Žala trávu u potoka :] Kateřinka černooká. Přišel tě k ní Černojurský, Černojurský, král uherský. Dej té trávy koňu mému, koňu mému višňovému. 1) Chce-li tvůj kůň trávu jesti, musíš s něho dolů slezti. Slezu-li já s koňa svého, zbavím tebe vínka tvého. 2) Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh ščestí tvého. Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té panence. 3) Jednú rukú koňu dával, druhú rukú vínek snímal. Chceš-li déle živa býti, lebo mi chceš vínek dáti? Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, travěnka se zeleňala. 4) Jak po druhé zavolala, ta hora se prohýbala. 5) Jak po třetí zavolala, mamka na dvůr uslyšela. 6) O, synové, co děláte, vraných koní nesedláte? Naša Anka v lese volá, co se jí za křivda dělá! Bratříčkové nemeškali, vrané koně osedlali. Ostré kopí připínali, k čirým horám pospíchali. Jeli cestú i necestú, kadem lidi nechodijú. Šinuli se při potoce, tam Indriáš si myl ruce. Indriášku, cos to zabil, žes si ruce okrvavil? Zabil sem já holubičku, sedávala v okénečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spať nedala. Nebyla to holubička, byla to naša sestřička. 7) Tak ho za švagra vítali, až z něho kosti lítaly. Hledejte suchého buka, tam z vašej Kačenky ruka. Hledejte, kde suchá plaňka, tam z vašej Kačenky kaňka.

Sušil 0193 | Byla jedna chudá vdova (9%)
[: Byla jedna chudá vdova, :] svojich osem synů měla. Měla ona osem synů a devátú Kateřinu. A tu dala do majira, do Heršekového dvora. Panímámo moja milá, nedávaj mia do majira. Šak sa mně tam něco stane, co mia velce hanba bude. Neminula malá chvíla, Kateřina sama druhá. Na koho mám žalovati, na koho mám povídati? Na Heršeka, na mladého, či na služebníka jeho? Nepovídaj na jiného, na Heršeka, na mladého. Už páni do vojny jedú, svojich paní si nevezú. Heršek mladý taky jede, Katerinky si neveze. Hned izbetky zametala, slzami jich polévala. Ach, čeho sem tu dočkala, svůj věneček jsem ztratila! Při věnečku živobytí! Dali mia sem moja máti. Už ti páni z vojny jedú, svojim paňám dary vezú. Heršek mladý taky jede, Kateřince dary veze. Veze on jí postelenku, v postelence kolébenku. Jak ho máti uviděla, hned mu vrata otvírala. Paní mámo moja milá, kde je moja Katerina? A v kravárni krávy dojí, druhá dívka u ní stojí. Heršek mladý s koňa skočil a hned do kravárně vkročil. Kde je moja Katerina, moja věrná služebkyňa? Není tu tvá Katerina, šak o ní ví paní máma. Paní mámo moja milá, kde je moja Katerina? Poslala jsem ju prat šaty, nemožu sa jí dočkati. Heršek mladý koňa bodel a hned rychle k Dunaju jel. Postřetl ho tam starý pán: Heršek mladý, kam jedeš, kam? A já jedu ku Dunaju, a já tam mám Katerinu, svoju věrnú služebkyňu! Není tu tvá Katerina, šak o ní ví paní máma. Paní mámo moja milá, kde je moja Katerina? Dala jsem ju katom sťáti, měla na ťa nesváďati. A měl on dva nože čisté, na oba dva boky ostré. Jedným sobě hrob vykopal, tym druhým si hlavěnku sťal. Zostavaj tu tělo s tělem a dušičky s Pánem Bohem.

Sušil 1271 | Ach Bože můj Bože (9%)
Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, můj tacičku, zlaty holubečku, politujcěž mne. A taciček idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podź, milý bratřičku, zlay holubečku, politujže mne. A bratřiček idzě, dveři odvíro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moji sestre, to je krev moja. A, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, mo mamičko, sivo holubičko, politujcěž mne. A mamička idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom ja žadneho, co mne lutuje. Podź, milo sestřičko, sivo holubičko, politujže mne. A sestřička idzě, dveři odviro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moje sestre, to je krev moja.

Sušil 1155 | Sedajte družky za stoly (8%)
[: Sedajte, družky, za stoly, :] a já půjdu do komory. Jak do komory vkročila, hned svůj věneček složila. Ach, můj věnečku zelený, za sto tolarů zjednaný! Sedajte, družky, za stoly, a já půjdu do komory. Jak do komory vkročila, hned svůj vrkůček zbořila. Ach, můj vrkůčku rozmilý, ze zlatých vlásků pletený! Sedajte, družky, za stoly, a já půjdu do komory. Jak do komory vkročila, hned své pantličky složila. Ach, mé pantličky červené, za sto tolarů kúpené!

Černík 1908 / 269 | A hdze že si bola (8%)
A hdze že si bola, Hanička moja? »Bola som na báli v tom hrozenském sáli, mamička moja.« Čo ci pic dávali, Hanička moja? »Červené vínečko, bolí mňa srdečko, mamička moja.« A snad nám ty umreš, Hanička moja? »Umrem vám, mamičko, bolí mňa srdečko, mamička moja.« Kerých družbóv chceš mac, Hanička moja? »S nebe dva andělé to budú družbové, mamička moja.« Keré družky chceš mac, Hanička moja? »Kňazovy ručičky to budú družičky, mamička moja.« Kerú chceš širokú, Hanička moja? »S neba smrť vysoká to budze široká, mamička moja.« Hdze ťa pochováme, Hanička moja? »U kostelních dverí, do hubokéj jamy, mamička moja.«

Erben 3/024 | Pochválen pán Ježíš Kristus! (8%)
Pochválen pán Ježíš Kristus! my jsme k vám přijeli, dáte-li nám vaši dcero, abysme věděli: dáte, či nedáte? nynčko nám povězte, abysme se obrátili, pokud jsme na cestě.

Bartoš 1901 / 1344 | Nepůjdem já za masára (8%)
Nepůjdem já za masára, za masára, ra, ra, za masára, za masára, veru bych sa porezała, porezała ła, ła, porezała, porezała. A masár má ostré nože, ostré nože že, že, ostré nože, ostré nože, veru bych sa porezała až do kože že, že, až do kože, až do kože. Rači půjdem za rezníka, za rezníka, ka, ka, za rezníka, za rezníka, za dobrého remesníka, remesníka, ka, ka, remesníka, remesníka.

Bartoš 1901 / 0779 | Ej kam ty žide (8%)
Ej kam ty, žide, kam ty jedeš, ej kam ty prázné bečice vezeš, hoja, hoja. Ej a já jedem do Budína, naberem do nich starého vína, hoja, hoja. Kam ty, šohajku, kam ty jedeš, ej kam ty nové voze vezeš, hoja, hoja. Ej a já jedem do ščepnice, budem prevážat švárné děvčice, hoja, hoja. Švárné děvčice, očka čérné, ej boľí ňa mé srdenko ve mně, hoja, hoja. Ej boľí, boľí, poboľívá, ej mé srdenko až umírá, hoja, hoja. Ej hłava boľí, nechce prestat, ej mosíte ně feľčara posłat, hoja, hoja. Ej feľčar praví, nepomože, ej trebár si vzał ostré nože, hoja, hoja. Ej pošľite ně pro miľenku, ej nech zaváže moju hłavěnku, hoja, hoja.