Erben 2/530 | Když jsi mě miloval

28 words

Erben 2/530 | Když jsi mě miloval (100%)
Když jsi mě miloval, vždy jsi moě sliboval, že máš v Netolicích čtyry domy: máš tam sotva jeden, bez došků, bez oken; chceš, abych se vdala do stodoly!

Erben 2/560 | Ty zdejší panenky (44%)
Ty zdejší panenky, ty jsou nanic: poženem je na trh do Netolic, co jich v Netolicích neprodáme, potom v Budějicích darmo dáme. V Budéjicích na ně velký mejto: nestojí ty zdejší panny za to; poženem je na trh do Kaplice, budem je prodávat za vřhlice. Když se nás budou ptát, po čem jedna: čtyry za vídenskej, deset za dva; dá-li nám kdo za ně slepou grešli, může si je sebrat třeba všecky!

Bartoš 1901 / 0515 | Měła sem já šohajíčka (18%)
Měła sem já šohajíčka a už nemám nic: On mě včéra vypověděł, už nepřinde víc. Rozhněváł sa on na mně, že mosí ít ode mně. S Pánem Bohem, šohaj švarný, nebráním tobě. Bohaté ti zkazujú, cedułe posíłajú, k tomu ešče, šohaj švarný, aj domy majú. Co bych já ti brániła, dyž su panna jak iná; dyž ti bohaté zkazujú, běž si za něma. Chudobných si nevšímáš, bohatých tu máło máš, a sám sobě nepomysľíš, že sám nic nemáš.

Erben 4/032 | Já mám chaloupku (18%)
Já mám chaloupku na vršku bez došků votrhanou: až já se vopiju, já si ji pošiju hra– hra– hra– hra– hra– hra- hrachovinou. Já mám chaloupku na zeleným doubku, já mám chaloupku roztrhanou: až já se vopiju, já si ji přikryju hra– hra– hra– hra– hra– hra – hrachovinou.

Sušil 0515 | Dyž já si zazpívám (18%)
Dyž já si zazpívám na věterském poli, můj hlásek udeří na lovecké zvony. Na lovecké zvony, na ty bílé domy, na ten nejbělejší, kde je nejmilejší. Dyž já si zazpívám za humnem na mezi, můj hlásek udeří milému do dveří. On ide k večeři, okenko otvírá: Poslyšte, mamulko, galanečka zpívá. Zpívá, synku, zpívá, šak ví pán Bůh kerá. To mamulko zpívá má galanka věrná.

Erben 2/783 | Dědečku dědečku! (18%)
Dědečku, dědečku! co vám to přišlo, že máte milovat stary povříslo? stary povříslo ze starejch došků: musíte milovat každej den trošku.

Sušil 1941 | Aj ženy ženy poraďte ženy (18%)
Aj, ženy, ženy, poraďte, ženy, já zlého muža mám; a on mě bije, velice pije, co si s ním počat mám. Vyjdi do pola, natrhaj zela,*) zela králového, jak ho okusí, hned umřít musí do dňa devátého. A jdi na pole, nařež cibule, pod oči si namaž, aby neřekli lidé klebetní, že ho neráda máš. Cibulu plela, oči si třela, smutně naříkala, pod starú švestku na starém došku, tam ho pochovala.

Erben 5/033 | Já jsem z Kutny Hory (17%)
Já jsem z Kutny Hory, z Kutny Hory, koudelnikův syn: já mám v Praze tři domy – až je koupím, budou mý; já jsem z Kutny Hory, z Kutny Hory koudelnikův syn.

Sušil 1940 | Ach Bože s nebe já prosím (17%)
Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, starého muža mám. Rač mně ho vzáti, mladého dáti, ať hříchu nepáchám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já mu zvonit dám? Na staré hrnce, hotové zvonce, tak já mu zvonit dám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já ho pochovám? Na starém došku, zapřáhnu kočku, tak já ho pochovám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já plakat budu? Na jeho hrobě vyskočím sobě, co je mně po tobě.

Bartoš 1901 / 0249 | Choć byś miała ma dzieweczko (17%)
Choć byś miała, ma dzieweczko, srebrny pas, a iom ięny na przyłogu kozy paść, to ja ciebie nieweźmę, ani na cię niewejzrę, kochanko ma. Choć byś miała, ma dzieweczko sto owiec, a ia tylko za czapeczkę jałowiec, to ja ciebie nieweźmę, ani na cię niewejzrę, kochanko ma. Choć byś miała, ma dzieweczko, dwa domy, a ia ieny chałupeczkę u bramy, to ja ciebie nieweźmę, ani na cię niewejzrę, kochanko ma. Choć byś miała, ma dziewczynko, dwacet szat, a ja na moim kabocie pełno łat, to ia ciebie nieweźmę, ani na cię niewejzrę, kochanko ma.

Sušil 0283 | Oženil sa Vichtorýnek (12%)
[: Oženil sa Vichtorýnek, :] 1) Vichtorýnek, hezký synek. A vzal sobě mladú ženku, 2) chudobné maticky dcerku. 3) Edem jednu noc s ňú pospal, král ho do vojny povolal. 4) Toť máš, máti, dcerku svoju, dcerku svoju, ženku moju. Chovaj mi ju šest let v domu, 5) sedmý ju daj leda komu. Sedmý rok ten juž dochodí, Vichtorýnka z vojny néní. Barborka sa vydávala, Fojtového Janka brala. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede. A ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze. Stála v poli kravařenka: Je-li živa moja ženka? Tvoja ženka eščě živa, ona právě veselí má. Sednul sobě na roh stola: Pozná-i mia ženka moja? Štyry stoly přeskočila, na pátém sa vytočila. 6) Radši já mám Vichtorýnka, nežli Fojtového Janka. Vichtorýnek ženku si vzal, Fojtů Janek o ňu plakal.