Erben 7/050 | Šla Maria šla do ráje

93 words

Erben 7/050 | Šla Maria šla do ráje (100%)
Šla Maria, šla do ráje, potkal jest ji anděl Páně. „Kam jdeš, Maria? nedojdeš, těžko pod svým srdcem neseš.“ Maria mu nevěřila, přece do ráje vkročila. A jak do ráje vkročila, hned za podruží prosila. „My li podruží nedáme, komory žádné nemáme: Máme jen malý chlíveček, je v ném uvázán oslíček.“ Jak Maria tam vkročila, hned synáčka porodila. Jak synáčka porodila, do jesliček položila. „Podej, Josefe, plínčičky, ať závinem to maličký.“ Malíčky jsme zavinuli, do jesliček položili. Radujte se, andělové! že už máme spasitele. Raduj se, říše nebeská! že už máme pána Krista.

Sušil 2213 | Šla jest Maria do ráje (39%)
[: Šla jest Maria do ráje, :] [: potkal jest ji anděl Páně. :] Kam jdeš, Maria, nedojdeš, těžko pod svým srdcem neseš. A Maria nevěřila, předce do ráje vkročila. Jak jest ten prah překročila, hned synáčka porodila. Slíkej, Jozífku, košilku, budeme my stlat postýlku. Tomu malému děťátku, Kristu Pánu, pacholátku.

Erben 2/423 | Jest-li mě ráda máš (20%)
Jest-li mě ráda máš, vyprodej, kde co máš, abys mě z té vojny vyplatila; jest-li mě vyplatíš, na mně to neztratíš: za to ty pak budeš moje milá. ..Můj zlatej holoubku! kdybys měl chaloupku, ještě bych si na tě pomyslila: ale do podruží, to mě všecko mrzí, to mně má matička váli nedá.“ Kdybys měl stateček, jako jsi chlapíček, panímáma by nám nebránila: ale do podruží to ji všecko mrzí; to mně panímáma nedovolí. Kdyby byl stateček jako je chlapeček, žeby mu matička dceru dala: ale do podružství že ji nepropustí, žeby jí radši smrt udělala!

Sušil 1612 | Dobře je ti Janku (20%)
Dobře je ti, Janku, v tom vizovském zámku, ludé kopú, ořú, a ty ležíš v chládku. Nežádaj si, milá, takovej dobroty, dyž já musím nosit od železa boty. Od železa boty, na ručičkách puta: Radujte se, páni, vedem vám regruta.

Sušil 0096 | Šla Maria do kláštera (14%)
[: Šla Maria do kláštera, :] tam synáčka porodila. Porodila i povila, do jeslíček položila. Lež tu, synu, lež tu, milý, a já půjdu pro anděly. Andělé proň přiletěli, pod své křídla syna vzali. Letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely. Křižíčky se poklonily, zvony samy zazvonily, dušičky se zradovaly. , Jedna jen se neraduje, kerá otce, matku bije. »A já sem hříšná nebila, a jenom sem pomyslila,« A dy jsi ty pomyslila, jako bys to učinila. A hned padla v věčný plameň, uchovej nás, Kriste, Amen.

Erben 7/049 | Stála panenka Maria (12%)
Stála panenka Maria, jako růžička červená. Přišel je k ní anděl Páně, dal pozdravení té panně. Andělského pozdravení ulekla se hvězda denní. Nebyla to hvězda jasná, ale byla panna krásná. Nelekej se, panno čistá! máš porodit pána Krista. Pána Krista porodila, do jesliček položila. Kristus pán, maličké dítě, panuje po celém světě.

Erben 2/165 | Vždycky mně matička (11%)
Vždycky mně matička říkávala, abych se mládencům vyhýbala: a já přeci mám je v srdci: však jsou li mládenci hodní chlapci. Když jsem šla v neděli na mši ranní, potkal mě mládenec k milování: pěkný tváře, modry oči – div že srdéčko mi nevyskočí!

Černík 1908 / 303 | Voják som já (10%)
Voják som já, voják, aj sa Voják volám, pójdzeme bojovac k tým tureckým horám. K tým tureckým horám krvi po kolena, nějeden zavolá: ach, mamička moja. Keď jeden zavolal, šetci sa mu smáli, keď druhý zavolal, horce zaplakali. Kerá má mamička na vojně synečka, něch sa len podzívá z rána do súnečka. Z rána do súnečka, večer do mesjáčka, tam ona uvidzí svojeho synáčka. Budze li krvavý, budze porúbaný, budze-li zacmený, budze pochovaný.

Černík 1908 / 182 | Povedz mi (10%)
Povedz mi, má milá, srdénka pravého, ráda li mňa vídzíš, či keho jiného? Kebych ťa, šohajko, ráda něvizdela, veru bych za tebú dverí nězavrela. Dverí nězavrela, oknom něpozrela, kebych ťa, šohajko, ráda něvidzela.

Erben 7/051 | Chodila Maria (9%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Černík 1908 / 270 | Jedna dve (7%)
Jedna, dve, tri, štyry, pet, šesc, sedem, osem, děvac, desac, jedenástá hodzina, ta milého zbudzila. Vítaj, milý, keď si prišol, už je rok preč, čo's odešol, jaký sa ci sníček zdál, keď si prišol dněska k nám? Mně sa sníček nězdal žjadný, idzem sa ptac, hdo je zdravý, jak sa, milá, jak sa máš, jak sa, milá, tu chováš? Ešče temu něverila, zlatý prscienek mu dala, a jak mi ho něvrácí, něch mu Pámbo zaplací.