Bartoš 1901 / 0062b | Čí že to koníčky

Sbírka písní:
Bartoš 1901
  
Seznam písní ve sbírce:
  

{8'G 8'A 8'B 8'G } / 4.''C {8'B } / {8''D 0''D }4'(A {8'B) } / {8'A }4.'G / {8'G 8'A 8'B 8'G } / 4.''C {8'B } / {8''D 0''D }4'(A {8'B) } / {8'A }4.'G / 4''(C ''C 'A ) / {8'B 8''C }4''D / 4'(B 'B 'G ) / {8'A 8'B }4''C / {8''D 0''D }4'(A {8'B) } / {8'A }4.'G /
Označení místa : 
Reference: 
Sp. 43.
Text: 
[: Čí že to koníčky hore grúnom idzú? :] [: Švárného šohaja,:] čo ho vešac budú. [: Nevešaj ma, kate. nevešaj ma hore :] [: až sa odeberem :] od otca, matere. [: Neodbiérám sa já na rok ani na dva, :] [: lež sa odebiérám :] že neprídzěm nikdá.
39 words

Similar songs

Bartoš 1901 / 0062b | Čí že to koníčky (100%)
[: Čí že to koníčky hore grúnom idzú? :] [: Švárného šohaja,:] čo ho vešac budú. [: Nevešaj ma, kate. nevešaj ma hore :] [: až sa odeberem :] od otca, matere. [: Neodbiérám sa já na rok ani na dva, :] [: lež sa odebiérám :] že neprídzěm nikdá.

Bartoš 1901 / 0088 | O ty Čierná Horo (38%)
[: O ty Čierná Horo, čo tak smutne stojíš? :] Povedz mi ľen, povedz, dze je Kovačovic ? [: Ja čo ty ja poviem, ked já sama neviem, :] chodził k nám do škoły, tri roky jeden den. [: Ešče on nevedzeł, kedy noc, kedy den, :] aľe sa dovedzeł, až ked boł prichycen. [: Ked mu ony ručky, do žeľiez dávaľi, :] hore do Mostáru, na hrad odvádzaľi. [: Vojsko za ným ide a gvery ľáduje, :] aby jim neušieł, veľmi ho strehuje. [: Do Mostaru prišieł, hned tam na hrad išieł, :] svého kapitána též on tam už našieł. [: Vitaj Kovačovic, už zme tam obidva, :] . . . . . . . . . . . . . . . . . . [: O vy Rosbachové, nescínajte hłavy, :] nech sa odeberem, do téj Čiernéj Hory.*)

Bartók III 1333b | Čije to ovečke hore grúňom idú (37%)
Čije to ovečke hore grúňom idú

Sušil 0336 | V čirem poli stoji zamek (15%)
[: V čirem poli stoji zamek, :] [: služil tam jeden pacholek. :] Služil tam s jednu děvečku, to s rychtařovu dcerečku. Sedym let tam spolem byli, slova spolu němluvili. 2) A jak bylo v osmem letě, dal jim Pan Bůh krasne ditě. Tak se spolu uradili, by to ditě zmordovali. Zrob ty, mila, jak rozumiš, enom ať se něvyzradiš. Zlatu šňůru ukrutila, do studnice ho pustila. 3) Divča pani to vidělo, hned panovi žalovalo. Pantatičku, zla novina, naša Anka mela syna. Zlatu šňůru ukrutila, do studnice ho pustila. »Jdi, Aničko, jdi do pole, co uvidiš, všecko tvoje.« 4) »Stoji, stoji šubenička, na ni bila holubička.« Hdo tež na ni viseť budě? Hdo by jiný, lež Anička? 5) A idě kat s ňu po mostě a rozpravi s ňu po sprostě. Chceš, Aničko, moju byti? Ja ti kupim živobyti. Dělaj, kate, jak maš dělať, moje očka zavazovať. Ja sem teho zaslužila, tři děti sem usmrtila. Jak to slovo vypustila, hned ji hlava odskočila. Zakryte tu krev červenu, ať ji vrany něglubaju.

Sušil 0184 | Žeň se Janko žeň se rad (14%)
Žeň se, Janko, žeň se rad, pojedzěm ci namluvać. Jak za humny vyjeli, vytočil se na koni. Upadla mu šablička, to svej milej do bočka. A ona to tajila, ež do pole přijela. »Ach, me mile družecky, pojčajcě mi šatečky.« Vyjal šatku z toboly, přepasal ju přes poly. Trvaj, mila, jak možeš, ež do domu dojedzěš, šak ci Pan Bůh spomože. Jak do domu přijeli, všeci s vozu slizali. To za stoly sedali, jidla, pici chystali. Všeci se jim libili, enem ta nevěsta ni. Nechcú iść ani pici, volim sobě lehnuci. A jak bylo půlnoci, už něbylo pomoci. Ona byla studena, dy už živa něbyla. A on s lože vyskočil, na sve kolena skočil. Ach, můj Bože s vysosci, cos to na mne dopuscil? Vyjal si mi z růže květ, byl mi milši než ten svět. Rano matka přijela, tři vozy šat přivezla. A na štvrtým peřiny, a bylo jich žebřiny. To ju všeci vitali, enem jeji dcerka ni. Kaj je moja dceruška, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Jak přes prah překročila, sedym razů omdlela. »Na cos mi ju, kate, vzal, dys mi ju zamordoval?« Ach, mamičko, něchćuci, vi to Bůh všemohuci. Jdzicě kravy do domu, němam vas něchać komu. Šly kravičky ryčuci a mačička plačuci.

Erben 7/022 | Byla jest jedna matička (13%)
Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka. Ženiti se mu nedala, milou opustit kázala. Václavíček se rozhněval, do Benešova vandroval. Zabil v Sázavě jednoho, u Benešova druhého, za Benešovem třetího. Tu Václavíčka dostali, do radné šatlavy dali. „Ach! kýž mám posla rychlého, tak jako ptáčka zlítného: By pověděl mé mateři, ať nečeká mne k večeři. Ba ani zejtra k obědu, neb já víc domů nepřijdu. At pošle mně dvě košile, dvě košile pěkné bílé! Jednu košili konopnou, druhou košili kmentovou. V konopné budu seděli, v kmentové budu viseli. By pověděl mé panence, ať mi sem pošle dva věnce: Ten jeden pěkný růžový, ten druhý pěkný zelený. V růžovém budu seděli, v zeleném budu viseti.“ Jak se máteř dozvěděla, do Benešova běžela: „Kde je ta radná šatlava, co jali mého Václava? Co’s, Václavíčku, co’s dělal, že jsi tři lidi zmordoval?“ „Já nekrad, já jen mordoval pro děvče, co jsem miloval.“ A když už bylo na ráno, bylo biřicem voláno. 1) A když už bylo co na den, Václavíček byl vyveden. A když už byli na rynku, dala mu věnec z barvínku. A když už byli na mostě, dala mu prsten za dvě sté. A když už byli u vršku, Václav viděl šibeničku: „Kdybych byl věděl před lety, že na ní budu viseti, Byl bych ji dal zlatem pobit, českými groši ozdobit!“2) A když už byli na vršku: „Počkej, kate mistře! trošku, Ať já se ještě ohlídnu, pro které děvče na smrt jdu. Pro to děvče černooký, co má podepřené boky! 1) bylo od práva voláno. 2) Srov. Tambur, III. I. str. 58.

Bartoš 1901 / 0035 | To Unínské poľe (13%)
To Unínské poľe na čérno zorané, Dorałkovú krv'ú kołem spoľévané. Uninščí zemané snáď chľeba nemáte? Při Tureckých žitách ľudi zabíjáte. Tetko Dorałkova, nic sa neľakajte, vašému synovi bíłú plachtu dajte. Můj synáčku miłý, dybys ně chceł ožit, věru bych ti dała košełku złatém šit. Nechcu já, mamičko, košełky takovéj, už sem dávno čekáł téj smrti takovéj. Už Dorałka nesú młádenci pod věnci, a Rafajú vedú katé k šibenici. Jeho frajírenky třema řady stáły a tak naříkały jak by hudci hráľi. Jak by hudci hráľi, uherská muzika, ked Dorałka nesły hore do cinterka.

Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (13%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.

Sušil 0925 | To naše staveni (8%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Sušil 1152 | Už jsi ty Aničko (8%)
Už jsi ty, Aničko, už jsi ty roznaša, už sme ťa dovedli domů od sobáša. Ja, cože’s ty puakaua, dyž ťa sobášili? Bodaj’s ty mysleua běžat za inými. A já sem sa báua tej tvojej mateře, dyž ona má jazyk ze samej ocele. Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, šak ona ten jazyk do roka zedere. »A dyž ho zedere, dá ho oceuovat a mně nebožátku bude ubližovat.« Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, dyž ti neco poví, dáme ju za dveře. Já bych sa, Janíčku, Pána Boha báua, dyby tvá maměnka za dveřama stáua.

Bartoš 1901 / 0111 | Počuvajtě ľuďá šetci (8%)
Počuvajtě ľuďá šetci, co sa stało téjto noci na tom našem horniém konci. [: Šohaj diévča odłudzuje :] od otca aj od matěre. [: Tak ju duuho odłudzovał :] do světa s ňú zavandrovał. [: Duuho oni vandrovaľi :] k večeru si spočívaľi, Viém já jednu doľinečku, [: v doľinečce studiénečku; :] tam si oni spočívaľi [: večera sa dočekaľi. :] [: Stěľ, má miłá, biéłé łože :] už to jináč byť němuóže. [: Jako bych já postěľ stłała :] perin som si něnabrała.

Prohlížíte omezenou verzi databáze - pomozte nám databázi rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Každých 10 opravených textů (méně než hodina práce) prodlouží Váš plný přístup do databáze o jeden měsíc.

V případě zájmu o spolupráci napište prosím správci databáze Janu Koláčkovi skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!