Bartoš 1901 / 0191b | Mlynáři šafáři

8 words

Bartoš 1901 / 0191b | Mlynáři šafáři (100%)
[: Mlynáři, šafáři, :] z vašého mlýnka, švárná děvčinka [: vychází. :] [: A já jí, neznám jí, :] ona má šaty, po samé paty [: z hedbaví. :] [: A já jí, neznám jí, :] přece jí kúpím zelený šátek [: hedbávný. :] [: Ona zas, zlatý pas, :] stříbrné přasky, zlaté řetázky [: na sobáš. :]

Bartoš 1901 / 0191a | Mlynáři šafáři (72%)
[: Mlynáři, šafáři, :] z vašeho mlýnka, švarná děvčinka vychází.

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (27%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Erben 2/115 | Šafáři (26%)
Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“

Smutný 45/044 | Mlynári šafári z vašeho mlýna (17%)
Mlynári, šafári, z vašeho mlýna

Erben 5/242 | Pane šafáři! (16%)
Pane šafáři! vo půl zlatýho, že má šafářka něco novýho. Vo půl zlatýho, vo celej zlatej: že má šafářka šátek strakatej.

Erben 5/245 | Jest-li mně šafáři (15%)
Jest-li mně, šafáři, dceru nedáš, já na tebe povím, kerak děláš: vylezeš na sejpku, nabereš si; dovezeš do mlejna, semeleš si.

Bartoš 1901 / 0846 | V Kužełovském kosteľíčku (12%)
V Kužełovském kosteľíčku v Kužełovském kosteľe, našla sem tam za ołtárem dva stríbrné prsteně. Jeden sa ně na prst trefił, a ten druhý miłému a dyž půjdeme na sobáš dáme jeden druhému. Daj ně, miłá, prenocovat na téj tvojéj posteľce, šak já ti ju nezašpíním já sem v tenkéj košełce.

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (12%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Bartoš 1901 / 0097 | Od Prešpurka k Dunaju (12%)
[: Od Prešpurka k Dunaju, :] tam sa chłapci schádzajú. [: Schádzajú sa, schádzajú, :] švarné dieuča hľadajú. [: Hádajú sa, hádajú, :] kerý Dunaj prepłujú. [: Našieł sa tam taký pán, :] kerý Dunaj prepłovał. [: Ked sa dopłuł ge kraju, :] udeřil on o skału. [: Hopsa, chłapci, dobre je, :] švarné dieuča moje je. [: Daj nám, miłá, jodpoved, :] dze pôjdeme na zpoved. [: Ze zpovedy na sobáš, :] povedz, dieuča, dzečo máš. [: V jednéj truhľe mám šaty :] a v téj druhéj dukáty, [: a v téj treciej pérečko, ;] to pro teba, Janýčko, [: a v téj štvrtéj tuľipán, :] to pro teba, mładý pán.

Sušil 0313 | Ten fraštacký mýtník (12%)
Ten fraštacký mýtník sedí ve vězení, sedí ve vězení v Červeném Kameni. 1) Mýtníčku fraštacký, či si ešče živý? Živý sem já živý a na poly shnilý. Moje bílé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Mýtníčku, mýtníčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš. A keď přišel domů, sednul na stoličku, sednul na stoličku, zalomil hlavičku. Pantatíčku starý, či vás hlava bolí, či vás hlava bolí, a či život bělý? Hlava mia nebolí, ani život bělý, ale si ty, dcerko, Turkom zaprodaná. Nechajte, tatíčku, nech jich oklamáme; máme dvě služebné, z tych jim jednu dáme. Dcerko Katerinko, sklamat sa nedajú, sklamat sa nedajú, tebe oni znajú. Dcerko Katerinko, vejdi do světličky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš. Dcerko Katerinko, postav si stoličku, zvihni očka hore, pozři na horičku. Či to dú mrakavy, či zore červené? Oj, pro tebja idú koče zostrojené. 2) Keď už oni přišli vrch hory vysokej: Turecká družičko, požičaj nožička, ať si já překrojím dvě sladké jablíčka. Zabudla sem si ho v tatíčkovém dvoře, v tatíčkovém dvoře na kameném stole. Turecký družbičku, požičaj nožíčka, dala mi mamička těsného lajblička. Turecký mladý zať, požičaj nožíčka, len si já odkrojím svého radostníčka. A jak ho chytila, do srdca štuřila, vrch hory vysokej hnedky tam zemřela.