Bartoš 1901 / 0652 | Ej mosełas ně moja miłá

38 words

Bartoš 1901 / 0652 | Ej mosełas ně moja miłá (100%)
Ej mosełas ně, moja miłá, ej mosełas ně poděłat, ej mosełas ně včéra večér, ej do vínečka neco dat! Ej nedała sem, můj synečku, ej nedała sem, nedała, ej ľebo sem ťa včéra večér, ej ani ešče neznała.

Bartoš 1901 / 0128 | (91%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Bartoš 1901 / 0147b | Išła Marýna (91%)
Išła Marýna, do Šarošína, [: syneček za ňú s hoľbičkú vína. :] Marýna piła, až sa napiła, [: červená była, jak ořešina. :] Marýna piła, až sa napiła; dybych ťa, šohaj, była neznała; mohła sem já byt, panna poctivá.

Bartoš 1901 / 0122 | Zešły zešły zešły (89%)
Zešły, zešły, zešły, konope u cesty, boły pekné zeľené; medzi němá ľeží, Janko dorubaný, pýtá vody studenéj. Ceduľenku napsał, svojéj mame posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Ceduľenku napsał, svém tatkovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svém bratovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svojéj sestre posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Cedułenku napsał, svojéj miłéj posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała vody mu podała, ešče sa mu zasmáła. Ľepší je má miłá, ľež cełá rodzina.

Černík 1908 / 161 | Ej, hore (9%)
Hore, hore dolinečkú, hore, hore dolinú, trhala si moja milá zelinečku, zelinu. Mosela's mi počarovac, mosela's mi podzelac, mosela's mi včera večer do vínečka šosi dac. Nědala som, mój šohajko, nědala som, nědala, lebo som ťa, mój šohajko, ani dobre něznala.

Sušil 1820 | Ej moselas mně počarovac (9%)
Ej, moselas mně počarovac, ej, moselas mně podzelac, ej, moselas mně včera večír, ej, do vínečka1) cosi dac.2) Ej, nědala som, můj synečku, ej, nědala som, nědala; ej, ani som ca, můj synečku, ani dobre něznala.

Erben 7/051 | Chodila Maria (9%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Bartoš 1901 / 0116b | Na Kudłovském poľi hostinec je nový (8%)
Na Kudłovském poľi hostinec je nový [: k němu sa zížďajú aj ti zľinščí páni. :] Šenkýřko má miłá, naľéj hoľbu vína! [: Šenkýřka ho naľiľa, děvečka ho nosiła. :] »Šenkýřko má miłá, je-i to tvá céra, ľebo słužebkyňa?« »To néni má céra ani słužebkyňa aľe je to céra za jeden kvint vína, za dvě porcí řezanky a za porcí sena.« »Šenkýřko má miłá, dovoľ jí s námi spati [: rač ti ožeľíme tři sta złatých dati. :] Šenkýřka nic neřekła, enom se usmáła, [: tá słužebná děvečka do płaču se dała. :] »Na to já tu néjsu, abych s vama spała, [: aľe já su céra ingľického kráľa.« :] Tebe já, tebe já sedn ľet sem hľedáł, [: ani ze svého koně ani nezesedám. :]

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (7%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Bartoš 1901 / 0644 | Už ten syneček zapřihá (7%)
Už ten syneček zapřihá [: a ešče se po své milé :] kolem oblidá. Nevoblidé se, synečku, [: a šak tys měl včera večír :] jinó děvečku. To není pravda, to je lež, [: neviděl sem své panenky :] včera ani dnes. Kdo ste ju viděl, povězte, [: mé srdečko zarmóceny :] vy mně potěšte. Já sem ju viděl, já povím, [: prochází se po hájičku, :] rozmarýnovým.

Sušil 1673 | Oj přišlo mi přišlo (6%)
Oj, přišlo mi, přišlo včera večer písmo, a že už ja tuším, maširovať musím přes fridecké město. Neplač, děvča, o mne, že sem já na vojně, šak mne nechytali, ani nevázali, šel sem dobrovolně. Kterak nemám plakat? Vidím ťa oblíkať. Pěkný kabát bílý, můj synečku milý, kerakž ťa odvykať? Zapomeneš snadně, má děvečko, na mne, tak jak to jablečko, dyž s jabloně spadne, A dyž ono spadne, po zemi se kúle, až sa můj syneček po tom světě túle.