Bartoš 1901 / 0664 |

Sbírka písní:
Bartoš 1901
  
Seznam písní ve sbírce:
  

{8'xD 8'F 8'G 8'xG } / 4''C 4'bB / {8'G 8'G 8'xG 8'F } / 4'xD 4- / {8'bB 8''C 8''D 8''xD } / {8''xD 8''D 8''F 8''xD } / {8''D 8''D 8''xD 8''C } / 4'bB 4- / {8''xD 8''D 8''xD 8''D } / {8''xD 8''D 8''C 8'bB } / {8''C 8''C 8''C 8'xG } / 4'F 4- / {8'xD 8'F 8'G 8'xG } / 4''C 4'bB / {8'xD 8'F 8'G 8''xD } / 4''C 4'bB / {8'G 8'G 8'xG 8'F } / 4'xD
Označení místa : 
Text: 
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.
148 words

Similar songs

Bartoš 1901 / 0664 | (100%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.

Bartoš 1901 / 0121 | Když ty půjdeš k nám (12%)
Když ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, zavołaj si kamaráda, kerého já vidím ráda, přes zeľený háj. V zeľeném háji, na tě čekají, zabijú tě, můj synečku, zabijú tě pro cérečku, na samém kraji. Aj, nazabijú, nebojím já sa, mám šabľenku nabrúsenú, a na bočku pověsenú, vysekám já sa. Nevysekáš sa, ľebo je jich moc, [: nebudeš mět kdy povědět, :] miłá, dobrú noc.

Bartoš 1901 / 0789 | Płače dievča (11%)
Płače dievča, horké słzy ľeje, že skłámané sú jeho náděje. Nepłač, drahá, nermuť sebě ľíce, veď ty nájdeš iných na tisíce. Čo mňa po tych, ked tych nemám ráda, moje srdce ľen jednoho žiádá. Preňho roním słzy mojich očí, naňho mysľím, jak ve dně, tak v noci. Pre mňa néni viacej potěšeňá, mňa dovedú do hrobu súžeňá. Uviadnem jak s bíłéj růže kvítek, ked ho zničí złé počasí všeček. Zdrav buď, miłý, zdrav buď, duša moja, pre teba já nemám viac pokoja. Ked počuješ smutný hłásek zvonů, pomodľi sa za dušu ubohú.

Bartoš 1901 / 0114 | W moim ogrodeczku szalwiia (11%)
W moim ogrodeczku szalwiia modrym kwiateczkem wybiia, tam panny siadaią a wionki wiiaią na dary. Przyszedł teź ku nim dziad starý, prosił o wionek o mały. Jam prawa dzieweczka, niedam ci wioneczka, boś starý. Przyszedł ku nim człek młody, prosił o wionek o modry. Ono ich wisi sześć, weż sobie, ktorý chcesz, gdyś młody. Chodziła panna w ogrodzie, nie spozdieła sie o szkodzie; wyskoczył dziad z lasa, niosł pannę do lasa, to tobie. To masz panienko za ono, co ci przed laty słożono, mnieś za błazna miała wionka dać niechciała, panienko. . Gdyš ty chciała w on kośćioł iść, dałas ty się i sześciom wieść, jedni ci służyli, drudzy cię drożnili, panienko.

Erben 2/461 | Plakala želela (10%)
Plakala, želela, když prala šaty, že jest jí utonul prstýnek zlatý. „Proč pláčeš, naříkáš pro prsten zlatý? však musíš opustit rodiče taky.“ Milejší rodiče, nežli my oba: matička chovala, já byla roba. Postýlku stlávala, dala mě nosit: musíte, mládenci, matičku prosit. „Než bych já matičku za tebe prosil, raděj bych po straně šavličku nosil. Šavlička po straně, ta moje žena: ona mě ubrání, až bude třeba.“ Trubači troubili, muzika hrála; můj milej odcházel, já ještě spala. Kdybys byl upřímnej, byl bys mě zbudil, slovíčko nebo dvě ke mně promluvil. Plakala, želela, když prala šaty, že je sobě přelomila prstýnek zlatý: co pak pláčeš, co naříkáš pro prsten zlatý? vždyť musíš opustit, och, má nejmilejší, rodiče taky. „Milejší rodiče, nežli my oba; má mamička mě chovala, já byla roba: postýlečku mně stlávala, dala mě nosit, musíte mládenci, věrní milovníci, matičku prosit.“ Nežli bych o tebe matičku prosil, radši bych já po své straně šavličku nosil; pár pistolí, karabinu do sedla bych dal, a tobě má milá, hubičko rozmilá, kvinde udělal.

Bartoš 1901 / 0673 | Plakala želela (10%)
Plakala, želela, kdy prala šaty, že jest jí uplynul prstýnek zlatý; proč pak pláčeš a naříkáš o prsten zlatý, dyť musíš opustit ach má znejmilejší, rodiče taky. Milejší rodiče, nežli my oba, - mama mně chovala já byla malá, Panimáma mně chovala, dala mně nosit, musíte, mládenci, věrní milovníci, paňmámu prosit. Nežli bych paňmámu o tebe prosil, radčej bych po straně šabličku nosil. Trubači jemu troubili muzika hrála, můj milý odcházel, ach můj z nejmilejší, já ještě spala.

Smutný 45/054 | Máš máš šablenku patrontaš (9%)
Máš, máš šablenku patrontaš

Bartoš 1901 / 0030 | Co sa stało právě (8%)
[: Co sa stało právě v Hodonskéj hospodě; :] [: zabiľi tam stárka :] jak tancoval v koľe. [: Deset hodin bylo dyž v koľe tancoval :] [: o půł jedenásté :] dyž tú ranu dostal. [: Jak tú ranu dostał omdľeł, spadł na zem, :] [: jeho vlasní karamád :] probodł ho nožem. [: Chłapci ho zebraľi a domů ho nésľi, :] [: dyž už jeho ručičky :] aj nožičky skľesły. [: Otvírajte, mamko, otvírajte lésu *), :] [: vašého synáčka :] zabitého nesú. [: Hodonské děvčátka, ostávejte s Bohem; :] [: Na můj hrob nasaďte :] z rozmarínu koreň. [: Z rozmarínu koreň, bíłý karafiát, :] [: ja už vás nebudu, :] děvčátka, miłovat.

Sušil 1691 | Byua vojna byua (8%)
V městě Holomúci stojí vraný kůň a na tom koníčku, můj starý tatíčku, celý mundur můj. U teho koníčka vojáci stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Strojá tě ho, strojá, že už pojede, a tebe, má milá, holuběnko sivá, sebú nevezme. Dyž za bránu vyjel, šátečkem točil: Navrať mně, má milá, holuběnko sivá, co sem ti půjčil. Já ti nenavrátím, nejsem povinna, šak ti ho navrátí, můj milý šohajku, ta bude jiná. A my tam nesmíme panny milovat, my se tam musíme, má milá panenko, execirovat. Kdo zná execírku, tomu je dobře, sedne na koníčka, připne si šabličku, jede do pole. Ale já jí neznám, musím se učit, nejednú zaplačú mé černé oči.*) A psal milej psaní na pargamíně, jak se mu tam vede v cizí krajině. Chceš-li, milá, vědět, jaká strava má? Koňská to pečeňa a nedopečená, to je strava má. Chceš-li, milá, vědět, jaká postel má? Patrontáš pod hlavú, šabličku na stranu, to je postel má. Chceš-li, milá, vědět, jaké víno mám? Na tom čirém poli, v té francúzske zemi voda lužová. Chceš-li, milá, vědět, jaká svadba má? Přindi se podívat, jak se bude kúlat hlava krvavá. Chceš-li, milá, vědět, jaká zpověď má? Přindi se podívat, jak já budu volat Ježíš Maria. Chceš-li, milá, vědět, jak mně zvonijú? Z karabin, z kanonů, z kusů házijú. Chceš-li, milá, vědět, jaký je můj dům? V té francúzké zemi kopajú mně důl.1)

Sušil 0830 | Rostó rostó rostó (8%)
Rostó, rostó, rostó konopě za cestó a jsó pěkný zelený, a za nima leží moje potěšení, je celý zmordovaný.1) Ponéprv zavolal2) na svoju matičku, by mu vody podala. Ona šaty prala, šaty dopírala.3) Vodinky mu nedala. Po druhý zavolal na svoju sestřičku, by mu vody podala. Ona trávu4) žala, trávu dožínala, vodinky mu nedala. Po třetí zavolal na svého tatíčka, aby mu vody podal. A on drva ščípal, ščípal a doščípal,5) vodinky mu nepodal. Po štvrtý zavolal na svého bratříčka, aby mu vody podal, a on pole voral, pole dovorával,6) voděnky mu nepodal. Po pátý zavolal na svó némiléší, by mu vody podala. Ona šaty šila, zlatem vyšívala,7) vodinky mu podala. Lepší je má milá, Andulka rozmilá, než má celá rodina; ona šaty šila, zlatém vyšívala, vodinky mu podala.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (8%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Prohlížíte omezenou verzi databáze - pomozte nám databázi rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Usilovně hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu