Sušil 0392 | Vyletěl tě sokol hore pod oblaky

111 words

Sušil 0392 | Vyletěl tě sokol hore pod oblaky (100%)
Vyletěl tě sokol hore pod oblaky a měl un peřičko nade všecky ptaky, nad všecky zvěřinečky. A letěl un, letěl po tem Rybim zhůru, a spustil se po dřevě javoru, po stromečku zelenem. A letěl un, letěl, vesele zazpival: Spiš-li, mila, spiš-li čili čuješ, čili koho nocuješ? A něspim ja, něspim, a ja dobře čuju, ja žádneho tudy něnocuju, ani tebe něbudu. A tak mila s milym spolu rozmluvala, ež ona ho po řeči poznala, pěkně ho přivitala. A vitaj, můj mily, z dalekej krajiny, povidaj mi nějake noviny, jak se ti v světě vedlo? A vedlo je, vedlo, ma mila děvečko, zraněne je me srdečko všecko, to pro tebe, děvečko.

Bartoš 1901 / 0119c | Zatočil se sokol nad oblaky (27%)
Zatočil se sokol nad oblaky, zatočil se nade všecky ptáky, aj, nade všecko stvoření. Ej, přiletěl k miléj pod okénko, a zaťukal: Spíš-li má Nanynko, aj spíš-li nebo neslyšíš ? A já nespím, já tě dobře slyším, ale že ti otevříti nesmím. Já nemám milého doma. Jak oni se spolem domlúvali, tak oni se po řeči poznali, ej, poznali, zaplakali. Vítej, milej, z dalekéj krajiny, a povídej mně dobré noviny, jak se ti ve světě vedlo. Aj, dobře, dobře má galanečko, ale že mám zraněné srdečko, aj, zraněné, porúbané. Běž, má milá, do téj apatyky, aj, nakup tam všelijaké léky, aj, všelijaké koření. Co je po tých všelijakých lékách, dyž mně umřeš na mých milých rukách, aj, na mých milých ručenkách. Běž, má milá, k ternu zvonařovi, ať zazvóní na všecky tři zvony, aj, na všecky tři zvonečky. Běž, má milá, k temu hrobařovi, ať vykope pěkné, nové hroby, aj, pěkné nové hrobečky. Běž, má milá, rychle ke knězovi, ať pochová mé tělíčko mladý, aj, mé tělíčko, mé mladý.

Bartoš 1901 / 0119b | Vyľetěł vták hore nad obłaky (25%)
Vyľetěł vták hore nad obłaky, měł on pérí nade všecky vtáky, a nade všecko stvorení. Doľetěł on k miłéj pod okénko: Otevri ně mé drahé srdenko! Spíš-ľi a ľebo ňa čuješ? Čujem, čujem, ani ešče nespím, aľe já ti otevríti nesmím, já nemám miłého doma. Tak sa oni społu zhováraľi, až ho ona po řeči poznała, poznała, aj zapłakała. Vitaj, miłý, z daľekéj krajiny, povídaj ně, jaké víš noviny? Jak sa ti ve světě védło? Zľe aj dobré, má miłá gaľánko, je raněné mé smutné srdenko, raněné aj dorúbané. Odkažte tam panu farárovi, nech odkáže také hrobarovi, nech ukope hrobek nový. Na tom hrobě takové znamení, že tam ľeží šohaj dorúbaný, dorúbaný, dosekaný.

Sušil 0391 | Vyletěltě sokol na oblaky (19%)
Vyletěltě sokol na oblaky, vynášel se nade všecky vtáky, aj, nade všecko stvoření. Sedl sobě na štymberské veži, protíral si svoje zlaté péří, ach, svoje zlaté péřičko. 1) Střelil po něm štymberský král prudce, poranil mu jeho věrné srdce, aj, jeho zlaté srdéčko. A přiletěl k milé pod okýnko a zavolal: Pod, otevř, milenko, ach, spíš-li lebo mě slyšíš? A já nespím, já tě dobře slyším, ale já sem žádného nepustím, jenom vtáčka sokolíčka. 2) A tak se s ním dlóho domlóvala, až ho potom po hlasu poznala, poznala a zaplakala. Vítej, vítej z daleké krajiny, povidej mně zlé, dobré noviny, jak se ti ve světě vedlo? Zle se vedlo, má milá děvečko, zraněné je to moje srdečko, ach, zraněné je na stokrát. Kdyby byla v tém moc Boží daná, hojila bych tvé srdečko sama, ach, od večera do rána. Dej, má milá, kopat hrobek nový, do něho dej mé srdce raněné, nechať si v něm odpočine. 3) Od večera do rána hojila, ráno si ho pěkně nastrojila, večer k hrobu sprovodila. 4) Lež tu s Bohem, můj milý synečku, lež tu s Bohem, sivý holubečku, lež tady s Pánem Bohem! Zvoňte zvony na všecky tři strany, umřelo mně moje potěšení, jakého ve světě néní.

Sušil 1658 | Můj mily rozmily (17%)
[: Můj mily, rozmily, kaj si se mi podziul? :] Ani cě něvidać, ani cě něslychać, či si se utopiul? Něutopil sem se, ale sem na vojně; ma mila, rozmila, jak půjdzěš z kostela, pomodli se za mně. Ona se modlila! Před arendu stala, s inšimi galany, s inšimi galany sobě rozmluvala.

Bartoš 1901 / 1364 | Poľanské dívky (17%)
Poľanské dívky chytały sľépky cigánom, cigánom. Aby jim daľi, nějaké čary gaľánom, gaľánom. A jak jím daľi, hneď čarovały na trávě, na trávě. Jedna s přasľicú, druhá s masnicú pravda je, pravda je.

Bartoš 1901 / 0119a | Vyľeťél pták (12%)
Vyľeťél pták, výšéj nad oblaky, a méł péří nade všecky ptáky, nade všecko stvořéní.

Sušil 2233 | Půjdu půjdu tu uličku ku dvoru (12%)
Půjdu, půjdu tu uličku ku dvoru, budu zpivať tu pěsničku o Bohu. Ach, o Bohu, o panence Marii: Spi-li, spi-li pan hospodař lebo ni. Něspim, něspim, koledničky ja čuju, ešče ja vam koledničku hotuju. Nahotovach konev piva, vina žban, ešče ja vam, koledničky, česky dam, Buděm chodiť po koledě celu noc, vemem sobě Pana Boha na pomoc.

Sušil 0896 | Frajer můj frajer můj má zlatá (11%)
Frajer můj, frajer můj, má zlatá ratolest, keď ťa deň nevidím, ani nemožu jest. Frajer můj, frajer můj, ked ťa enem čuju, všecky moje údy, všecky poskakujú.

Bartoš 1901 / 0833 | Vitaj nevěsto z kostela (10%)
[: Vitaj nevěsto z kostela, :] povídaj co's tam viděla. [: Viděla sem tam faráře, :] co ruky štolu zaváže. [: Otviraj, matičko, novy dvůr, :] vezem ti nevěstu na vybur. [: Chystaj, matičko, ležky, taleře, :] již tvoja nevěsta do dveří leze.

Bartoš 1901 / 0115 | Šla děvečka do hájíčka (8%)
Šla děvečka do hájíčka do zeleného, nadešla tam myslivečka černookého. Mysliveček černoočko, co ptáky střílá, švarné děvče stojí při něm oči utírá. Nepovídej, švarné děvče, že jsem s tebou stál, já též budu zapírati, že jsem tě nezval.