Bartoš 1901 / 0053 | Počkaj Netopiľe

Sbírka písní:
Bartoš 1901
  
Seznam písní ve sbírce:
  

{8''D 8''D 8''D 8'A } / {8'A }4.''D / {8''E 8''C 8'B 8'G } / {8.'A 6'xF }4'G / {8'G 8'B 8.''C 6'B } / {8''C 8'bB }4'A / {8'A 8'G 8'F 8'G } / {8.'F 6'E }4'E / {8'D 8'D 8.'A 6'G } / {8'A }4'F {6'E 6'D } / 2'D /
Označení místa : 
Text: 
Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zľe, že's pichéł Krupicu [: pagnétem ze špicú. :] Pichéł's ty ho, pichéł, pod pravú paženku, pod pravú paženku, [: doběhéł do šenku. :] A jak tam doběhéł, na Boha zavoíáł: Ach Bože, Přebože, [: co sem to uděíáł. :] Hneď ho naříkaľi tá jeho mamička, tá jeho mamička, [: otec, frajírečka. :] Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zle, ej už ťa povezú [: k Brnu po mašině. :] Jak ťa tam dovezú, ty tam sedět mosíš, košełka ti zvľhne [: od studenéj rosy. :]
82 words

Similar songs

Bartoš 1901 / 0053 | Počkaj Netopiľe (100%)
Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zľe, že's pichéł Krupicu [: pagnétem ze špicú. :] Pichéł's ty ho, pichéł, pod pravú paženku, pod pravú paženku, [: doběhéł do šenku. :] A jak tam doběhéł, na Boha zavoíáł: Ach Bože, Přebože, [: co sem to uděíáł. :] Hneď ho naříkaľi tá jeho mamička, tá jeho mamička, [: otec, frajírečka. :] Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zle, ej už ťa povezú [: k Brnu po mašině. :] Jak ťa tam dovezú, ty tam sedět mosíš, košełka ti zvľhne [: od studenéj rosy. :]

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (18%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.

Erben 2/324 | Když jsem já šel kolem lesa (18%)
Když jsem já šel kolem lesa, byla velká rosa; sed jsem si tam pod stromeček, poslouchal jsem kosa. Kose, kose, černý ptáče! ty líbezně zpíváš, všecky panenky s trávy jdou, ty se na ně díváš. Všecky panenky strávy jdou, jenom moje nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Já zapřežu čtyry koně, pojedu si pro ni; povezu ji k doktorovi, který rány hojí. „Pane doktor, já vás prosím, vyhojte vy mně ji: já od ní chci zaplatí ti jako od svy mily.“ Všecky panenky s trávy jdou, jenom jedna nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Zapřáhněte čtyry koně, 1) a dojeďte pro ni; dovezte ji k doktorovi, ať jí rány zhojí. Náš pan doktor doma není, jen jeho mládenec: pan doktor jel do kláštera pro zelený věnec. V klášteře tvojí panence věnečků nevijou: to pro tebe, nevěrnice, že máš holku jinou! 1) Zapřáhněme koně vraný, pojedeme pro ni; dovezem ji do Mělníka k panu doktorovi. Aneb: odvezem ji k felčarovi, on mi ji vyhojí. Aneb: nežli pro ni dojedeme, zatím bude po ní.

Bartoš 1901 / 0031 | Na Turanskéj veži (18%)
Na Turanskéj veži dvá hołubi seďá, ľudé ím záviďá, že sa rádi viďá. Ľudé, miľí ľudé, nezáviďte toľé; jak každý młádenec svú pannu miłuje. Letěla, gágała bíłá hus nad vodú; ľudé sa pýtajú, kdy ty hody budú? Budú hody, budú, v městě Pézinečku; zabił tam šohajek, svoju frajerečku. Pichéł on ju, pichéł, do bočka pravého, do bočka pravého, líčka červeného. A dyž on ju pichéł, na Boha zavołał: Ach Bože, Bože můj, co sem to uděłáł!

Sušil 1998 | Naša Hanička krupicu vaří (18%)
Naša Hanička krupicu vaří, to sám Pán Bůh ví, jak se jí daří. Za maló chvílu volala k Bohu, že vytahuje z krupice nohu.

Sušil 1677 | V tem čejkovským šenku (13%)
[: V tem čejkovským šenku :] [: vojáci čekajú, :] ti čejkovščí chlapci na voze sedajú. Švárnýho šohajka napřed posadili; té jeho maměnce srdce zarmútili. Ta jeho maměnka plače pod návratím, že se jí synáček z Brna nenavrátí. On se nenavrátí, ani možná néní. Už on maširoval do francúzskej zemi. K Brnu je cestečka, od Brna chodníček; už se nenavrátí švarný šohajíček.

Sušil 1622 | Něvandruj moj miuý něvandruj sám (12%)
[: Něvandruj, moj miuý, něvandruj sám, :] veliké neščasci po tebe dám. A jak že já němám vandrovac sám, kedz já kamarádov žádných němám. Nětřeba ci, miuý, kamaráda, pojmi ma za ruku, pojdzem ráda. Tam dolu za horú na tej lúce, tam si my podáme pravé ruce. Ně tak ruce, ně tak, jako líčka, moja přežalostná frajirečka.

Smutný 06/011 | Ej dobrý večár frajírečka moja čo (12%)
Ej dobrý večár, frajírečka moja, čo si taká

Sušil 1647 | Ej už mia po druhé k (9%)
Ej, už mia po druhé k Brnu vezli, ešče mia, má milá, neodvedli. Ej, už mia po třetí k Brnu vezú, a už mia, má milá, už odvedú. Už su tu, má milá, naposledy, mosím jít, má milá, už do vojny. Pošlu ti, má milá, malé psaní po vodě, po moři, po Dunaji. V tom malém psaníčku bude státi, ty mosíš, má milá, zaplakati.

Sušil 1606 | A dycky mi pravěli (9%)
A dycky mi pravěli můj stary taciček, že ja budu polevać [: sluzama chodniček. :] Ja, ně tak to chodniček, jak široku cestu, jak ja pomaširuju k tomu Brnu městu.

Bartoš 1901 / 0033 | Posłechněte máło (5%)
Posłechněte máło, co sa v pravdě stało; to s jednu ceruškú, Hudcovú Babuškú. Dyž słunečko miło měło zapadati, ubohé děvčátko bľížilo sa smrti. Dyž vyšła z Miłotic, k třetímu mostečku ten zlosyn ju popad za pravú ručičku. Bože můj, Bože můj! Co pak se to stało! Nemám tu žádného, jen tebe samého. Tatíčku, mamičko, otvírajte bránu, vezú vám Barborku cełú połámanú. Tatíček, mamička, jak ju uviděľi, z jejích modrých oček krév jí utíraľi. Na koho's, Barborko, na koho’s vołała, dyž ťa ta tyranská ruka mordovała? Byla bych vołała, na svého tatíčka, aľe sem nemohła promłúvit słovečka. Byla bych vołała, na svoju mamičku, ale sem nemohła otevřít hubičku. Tatíčku, mamičko, ostávajte s Bohem, za vaše chování pěkně vám děkujem. Za vaše chování, nohy ruce ľíbám; za vašu upřimnosť zapłať vám Pambů sám. Ostatní rodino, ostávajte s Bohem, za vašu uctivosť pěkně vám děkujem. Moje kamarádky, ostávajte s Bohem, nasaďte na můj hrob rozmarýnu kořeň. Rozmarýnu kořen, ľistí uzučkého, by ně pěkně voněł až do dňa súdného. Na Miłockém poľi růžička červená, ľeží tam Barborka krv'ú obarvená.

Prohlížíte omezenou verzi databáze - pomozte nám databázi rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Každých 10 opravených textů (méně než hodina práce) prodlouží Váš plný přístup do databáze o jeden měsíc.

V případě zájmu o spolupráci napište prosím správci databáze Janu Koláčkovi skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!