Bartoš 1901 / 0463 | Ore Janko

21 words

Bartoš 1901 / 0463 | Ore Janko (100%)
Ore Janko, úhor preorává, miľenka mu koníčky poháňá: Vje! Vje, vje, vje, vje, vje vrané koníčky, narežem vám drobušičkéj sečky: Vje.

Bartoš 1901 / 0516 | Oře šohaj oře (30%)
Oře šohaj, oře, ej rozhon rozorává, už křičat nemože ej enom povołává. Vje, koníčky, běžte, ej koně ryzovrané, šak ste se napásły ej v drobnéj jateľině. Jateľinka drobná, ej trávu převyšuje, nejeden młádenec ej pannu nemiłuje. Nemiłuje on ju, ej nedá mu mamička, protože je ona ej chudobná děvečka. Trebár sem chudobná, ej přeca sem słobodná, chodím po słobodě ej jak ryba po vodě. [: Dyž rybu vyhodí, ej ráda by do vody, dyž sa dívča vydá ej rádo by słobody. :]

Sušil 0832 | Pase šohaj dva voly (29%)
Pase šohaj dva voly nedaleko hobory. Donesl mu otec jest: Poďé, synu, poďé jest. A já jesti nepůjdu, dokad úhor nezořu atd. Donesla mu milá jest atd. A já jesti už půjdu, třeba úhor nezořu.

Smutný 46/014 | Eště si já drobných desek narežem (29%)
Eště si já drobných desek narežem

Sušil 2109 | Štyry koně v úhoře (7%)
[: Štyry koně v úhoře, :] žáden s něma neoře. Oře s něma rychlíček, Janalikůj František. Poháňá mu rychlenka, súsedova Malenka. To je, Bože, pár dětí! Anděl pro ně doletí. Pro Františka svatý Ján, pro Malenku Pán Bůh sám. Pro Františka s ohřeblem, pro Malenku s ometlem. Pro Františka s vidlama, pro Malenku s rohama.

Sušil 0692 | Na tom našem díle (7%)
Na tom našem díle štyry koně bílé, [: oře něma, oře mé srdečko milé. :] Oře něma, oře, milá mu poháňá, na každých úvraťoch huběnky mu dává.

Černík 1908 / 201 | Keby mi mamka (7%)
Keby mi mamka na trávu dala, šak bych jéj velký batoch nabrala. Ale mi mamka na trávu nědá, radši jéj sama po poli hladá. Nění jéj v poli, ani v údolí, leš je trávenka na panskéj roli. Na panskéj roli orú mládzenci, hdo jim poháňá: panny pod venci. Odtrhla sa jim s luha deščička, hdo ju pribíjá: švarná Anička. Pribíjá jim ju ze dvoma klinci, to vám na haňbu, hrdzí mládzenci.

Bartoš 1901 / 0262 | Čo robý dziéča (7%)
[: Čo robý dziéča :] [: v vode studenéj.:] [: Vyje pérenko :] [: z růže červenéj. :] [: Komu, má miłá, :] [: to pérko vyješ? :] [: Tebe, šohajko,:] [: ked ty k nám prídeš. :] [: Komu ho vyješ, :] [:já som nekázał, :] [: už tebe chtosi :] [: zuby ukázał.*) :] [: Na panskéj roľí:] [: orú młádenci, :] [: chto jim poháná? :] [: Dzievky pod venci. :] [: Złomyła sa jim :] [: na płuhu deska,:] [: chto jim ju spravý? :] [: Dzevenka hezká :]

Sušil 2339 | Přijeli přijeli (7%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.

Bartoš 1901 / 0746 | Čí sú to koníčky sivovrané (7%)
Čí sú to koníčky sivovrané, co nimi poháňá děvča švárné; poháňá, poháňá, očka utíraja červeným šátečkem od šohaja. Počkajte, děvčata, tři měsíce, majú nás odváďat tři tisíce, vy budete płakat, my budeme skákat v Hradišči na pľaci při muzice.

Černík 1908 / 210 | Ludzia povedajú (6%)
[: Ludzia povedajú, že němám galánky, :] ona je malučká, varuje pohanky. [: Ludzia povedajů, že němám galána, :] a on je malučký, na voloch poháňá.