[: Starala se máti má, :] hej nam hej,
kde mě k místu dochová.
[: Nestarej se, matičko,:] hej nam hej,
dá mi Pán Bůh místečko.
Na slavkovském krchově,
tam mám místo v hotově.
Ty nebeské hvězdičky
budou moje družičky.
Nebeští andělové
budou moji družbové.
Ti slavkovští zvoníci,
to jsou moji muzici.
Ty slavkovské zvonečky,
to jsou moje husličky.
Ty mně budou pěkně hrát,
a já budu tvrdo spat.
By mi hráli sto hodin,
já se už neobudím.
By mi hráli dvě sta let,
už nepřijdu na ten svět.
By mi hráli přes tři sta,
já už půjdu před Christa,
je tam daleká cesta.
Je tam cesta daleká,
nech se žádný neleká.*)
Aj, pase šohaj koně,
aj, koně, aj, koně, *)
na hójezdské dolině.
Přišli na ňé hájící,
ti slavkovščí myslivci.
Vzali mu tam halenu,
až zaplatí dolinu.
Dolinu sem vypásl,
halenu sem propásl.
Měla sem synečka,
bylo mu Martinek,
vzala mně ho voda,
když kvetl barvínek.
Zastav se, voděnko,
na slavkovských polích,
vyhoď mně Martinka
na zelený trávník.
Já se nezastavím,
já jsu voda prudká,
co jednó zachvátím,
více nenavrátím.
U tého háječka zelenýho
zabili pacholka knězovýho.
Zabili ho, on tam leží,
jeho frajerenka za ňém běží.
Slavkovský hodine slyšet sem bit,
přišla mně novinka, že mám umřit.
Děkuju tě, moja milá,
že se mě při smrti navščivila.
[: Pod Slavkovem, pod tú horú :]
[: rozstavil Rus svú armádu. :]
Minulého dňa druhého
pobil Francúz Rusa mnoho.
Minulého dňa třetího
ptali se jeden druhého:
Neviděl's-li bratra mého?
Tvůj bratříček už tam leží,
krev mu z obú boků běží.
Vraný kůň stojí u něho,
hrabe nožkú, lituje ho.
Že už pozbyl pána svého,
co mu dával oves, seno.
Na slavkovském poli
dvě růže stojijó,
co só to za růže,
že mně nevonijó?
Na hodeckém poli
jenom jedna stojí,
co je to za růža?
Zdaleka mně voní.
Na slavkovském poli
rozmarýnu hory,
už su u samého,
ešče mně nevoní.
Na hodeckém poli
jenom jeden stojí,
ešče su daleko,
už mně pěkně voní.
Ani mně nevoní
rozmarýn zelený,
jak mně zavonělo
moje potěšení.
Na hodeckém poli
kdosi na mne volá,
já se mu ozývám
na slavkovském stoja.
Slavkovský pan farář pěkně káže,
rozdává obrázky, ruce váže.
Já na to kázání také půjdu,
o jeden obrázek prosit budu.
Slavkovský pan farář milostivý,
dal mi on obrázek, ten byl živý.
Dáti ho do knížek, nesměstná se,
zamknót ho do truhly, udusí se.
Dám si ho na lávku, sednu k němu,
on mi dá huběnky, já dám jemu.
Ach, Bože, rozbože,
kde je má maměnka!
Už na ní narostla
zelená travěnka.
Zelená travěnka
modrým kvítím kvete,
že už mě, maměnko,
vdávat nebudete.
Ach, Bože, rozbože,
kde je můj tatíček?
Už na něm narostl
zelený trávníček.
Zelený trávníček,
červený hřebíček,
že už mně nebude
vdávat můj tatíček.
Já nemám maměnky
a nemám tatíčka,
já tady mám jenom
jednoho bratříčka.
Ach, Bože, rozbože,
jakó já křivdu mám!
Komu požaluju,
dyž rodičů nemám.
Požalovala bych
svému bratříčkovi,
předc to tak nebude
jako tatíčkovi.
Požalovala bych
své milé sestřince,
předce to tak néni
jako své maměnce.
V slavkovském krchově
holubička sivá,
a tam odpočívá
má maměnka milá.
V slavkovském krchově
vyrůstá hřebíček,
tamto odpočívá
můj milý tatíček.1)
