ořech

Displaying 1 - 19 of 19
Červená, modrá fijala – kdes ji, má milá, trhala? Trhala jsem ji v zahrádce, zabolelo mne mé srdce. 1) Zelené, bílé ořeší – ach, kdo mé srdce potěší! Zarmoutil mně ho leda kdo, ale potěšit nemá kdo. 1) Někdy se píseň tato zavírá slohou následující: Proč by tě srdce bolelo, když už máš hocha jiného?
Chodila po lesí, trhala ořeší: „Což je po ořeší, když mne nic netěší!“ Chodila po hájku, trhala fijalku: „Což je po fijalce, když mne žádnej nechce! Chodila po poli, po zvorané roli: „Co je po té roli, když mne hlava bolí!“
Aj, orešenko, orešná, proč si ...
Já su synek z Orešan, nemám ženy
Červené, modré ořeší, kdo mně srdečko potěší? Zarmútí mně ho ledakdo, potěšil by ho, nemá kdo. Potěšil by ho Janíček, ale mu nedá tatíček.
Ořeši, moje ořeši, hdož mně srdečko potěši? Zarmuti mi ho leda hdo, potěšiti ho něma hdo. Ach, potěš mi ho sam, Bože, dy už maměnka němože. Už moja mati tvrdo spi, o mojem veselu něvi. O, hdyby ona věděla, potěšiť by mne musela.
Chodzila po lesi, trhala ořeši; co je po ořeši, dy mne nic něčeši. Chodzila po hajku, trhala fijalku; co je po fijalce, dy mne mily něchce. Chodzila po roli, po oranej roli; co je po tom poli, dy mne hlava boli.
[: Šaratice na pěkné rovince, :] [: chodil jsem tam k jedné švarné dívce. :] Chodil jsem tam, ale už nebudo, zarůstla mně cesta vořešinó. Vezmu paláš, vořeší vysekám, a tebe tam, má milá, nenechám. Vezmu kosu, vořeší vykosím, a tebe si, má milá, vyprosím.
Šel bych k vám, má milá, dyž nesmím, zarost mi chodníček ořeším. Ořeší a duby vysekám, tebe tu, má milá, nenechám.
Holianský prótí mý srdečko rmótí, židensky vořeší mý srdečko těší. Holianský pole same kopce, zmole, po něm se prochází potěšení moje. Holianský pole habe radš nebelo, habe mý srdečko po něm netóžilo.
Jsom já synek z Orešan, nemám ženy, len som sám, aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí čižmičky, a já lúbím krčmičky. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí šáteček, a já lúbím chládeček. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma.
Na slavkovskéch lókách růste koření, a kdo ženy nemá, nech se vožení. A já ženy nemám, a já si jí hledám pro potěšení. Na slavkovskéch lókách roste vořeší, těšíval mě synek, už mě netěší, [: bude mě těšívat :] syneček inší.