hody

Displaying 1 - 31 of 31
My jsme ženy od Sušice, rády bysme kořalice. My jsme ženy z Protivína, rády bysme holbu vína. Holbu vína, holbu vody: budem strojit brzo hody. Družba maje v roce šátek, zpívá v tanci:
(Napěv 621.) Šel jest pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když do prosíred přicházeli, pravil pán Bůh k Adamovi: „Se všech stromů požívejte, s jednoho jen zanechejte, Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje.“ Učinil se ďábel hadem, podved Evu i s Adamem. Utrh jabko velmi prudce a podal je Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. „Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli. Dal jim pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, dost se oba naplakali. Tu máš, Evo, z tvého smíchu, teď jsme padli oba k hříchu atd. Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí: Kriste pro tvé umučení dej nám hříchů odpuštění, At nás nežže věčný plamen, zachovej nás, Kriste. Amen. Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.
Ked zme šli na hody, bylo nás jedenást
[: Byla cesta, byla ušlapaná, :] kdo ju šlapal? Matka Krista Pána. Postřetla ju tam svatá Alžběta: Kam ty kráčíš, sestřičko má milá? Kráčím, sestro, kráčím do kostela, poslúchat mše, svatého nešpora. Nechoď, sestro, nechoď do kostela, povidajú, že porodíš syna. Máš ho zrodit na ty slavné hody, když zamrznú v studenenkách vody. A co by to za novina byla, kdyby panna syna porodila! Porodila v ty vánoční hody, co zamrzly všecky všady vody. Není ptáčka, ani křepelice, samé zimy, samé metelice. Edem jedna voda nezamrzla, kde Maria pro vodu chodila, by Ježišku kúpel udělala.
Ai, pošla nám panenka Maria, pošla ona zrana do kostela. Potkala ju svata Alžbětyja, kaj tež iděš, sestřičko ma mila? A ja idu, sestro, do kostela, posluchať mše, svateho nešpora.1) Nechoď ty tam, sestřičko ma milá, bo sem ja tam včeraj večer byla. Lide tam o tobě povědaji, ba i z toho velku radost maji, že maš zrodiť Pana Jezu Krista, po porodu maš byť panna čista. Kterak by to, sestro, mohlo byti, abych měla Krista poroditi, po porodu čistu pannu byti? Jak živa sem muže něpoznala, ani tež sem na mysli něměla. Maš ty syna, maš ho poroditi, po porodu čistu pannu byti. A o tobě, sestřičko, pravija, že porodiš, to svateho Jana. Sestry sobě ruky podavaly, pacholatka v životech plesaly.2) Pověz ty mně, mily svaty Jane, kdy tvojeho narozeni budě? Budě mi ho střed milého léta, budě hojnost po všem světě květa. Budě kvitnuť rež, ba i pšenica, budě spivať ptáček křepelica. Pověz ty mně,3) mily Kriste Pane, kdy tvojeho narozeni budě? Buděť mi ho na ty slavne hody, jak zamrznu po všem světě vody. Něuvidi ptačka křepelice, edem same zimne metelice.4)
Šel dudáček hráti na hody [: a padl pozpátek do vody. :] Černovoký děvče pravilo, že dudáčka plynót vidělo. Poběhnite, lidi, s hákama, vytáhnem dudáčka s dudama. Dyž sme tě, dudáčku, vytáhli, ničky nám zadudáš na dudy. Jak pak na ty dudy zadudám, dyž sem ješče vínka nebumbal? Až se já vínečka nabumbám, potom vám na dudy zadudám.
Synečku, synečku, kams poděl voničku, co tobě milá dala, dyž s tebó večír stála? Dyž sem šel na hody, spadla mně do vody, do vody do Dunaja, voděnka mně ju vzala.
Hody, hody, hody, hody, učinil Pán víno z vody v Káni Galilejské, na svadbě andělské. Víno, víno, víno, víno, nikdás tak dobré nebylo, v Káni Galilejské, na svadbě andělské.
A pod Vackovým husy štěbetají, krásné Nanynce vlasy rozplétají. Rozpletejte mě, krásné družičky, které ste bejvaly moje tovaryšky. Bejvávaly jste a už nebudete a taky-li vy na mne zpomenete? Jiné panenky půdou do kostela, a já přesmutná musím bejvat doma. Jiné panenky půdou do hospody, a já přesmutná musím strojit hody! Jiné panenky půdou tancovati, a já přesmutná musím kolébati.
Hody, hody, hody jsó, co vone nám donesó? Donesó nám novinu nejtěžší, že musíme na vojnu, na pěší.
Když sem já šel po chodníčku, bych navščivil svó děvečku,1) potkali mě vojáci, ptali se mě, odkuď jsi? Já su synek z Kojetína, jdu na hody do Jičína, jdu navščivit děvečku k potěšení srdečku.2) Vemte, drábi, vemte puta, odvedem ho za rekruta, odvedem ho na zámek, šak je hodný šohajek.3) Putečka mně nedáváte, ani ruky nesvážéte, déte mně radš koníčka, bude plakat Anička. Ach, jak bych neměla plakat, dyž slyším podkovy klapat a koníčka vranýho, šuhajíčka milýho.
Co chce krkavec míti, umí to nastrojiti, ponúkl on na ty hody šohaja do hospody. Káča mu vyčítala, koli mu grošů dala. A ty kluku za mé piješ a s jinýma tancuješ. Tož hospody zanechal a hned domů pospíchal. Šak ho neščestí čekalo, šest na něho číhalo. Jedna chytne za ruce, druhá sází lepance, ostatní ho přebírajú, záda mu prohýbajú. Dyž se ho dost nabily, do jamy ho shodily, a z tej jamy on, ubohý, nemohl vstat na nohy. Předce musel kleknúti, svůj klobúček smeknúti. O, panenky, prosím já vás, nezabite mne naráz.
Křeček to tak chtěl míti, kázal se mně strojiti na ty hody do hospody, mohl sem nechoditi. Dlóho to netrvalo, šest jich na mne čekalo. Sedmý s holí u stodoly, to mě nejvíce bolí. Tak oni mě pobili, do luže mě vhodili. Já chuďatko, nebožátko, kolinka mně vrzaly. Běžel sem já k rychtáři, myslel sem, že se zdaří. On obrátil ke mně srdce, strčil mě do trdlice.
Te holianský hode, te nadělale škode, šel sem já tam smutné na ně, habech se rozveselil, ďábel mně tam dlužen byl. Z hodů domů pospíchám, vezma kabát utíkám. Tu u dědiny po cestě, tu mě štěstí potkalo, šest jich na mně číhalo. Jedna tahá za ruce, druhá sází trgance, a ta Kača Modrónova, ta mě hákem dosíhá, až se mně hřbet ohýbá. Já sem běžel k rychtáři, mysla, že se mně zdaří. A pan rychtář poukázal, velkó milost mě ukázal. Do klady mě dat kázal.
Stupavčí chlapci, to sú hodní chlapci, jenom to jim škodí, že sú vysměváci. Oni se vysmějú z chudobných děvčátek, a sami nemajú košulí na svátek. Košulí na svátek, na všední den botů, oni se vysmějú, jeda na robotu. Hore, chlapci, hore, děvčata dolinú, stupavčí pacholci žebroty neminú. František Kohútků bude kapitánem, bude šit míšečky, seďa za špitálem. Janíček Vaverdů, ten jich bude nosit, Josef Mikulčáků bude do nich prosit. Martin Nedopilů veliký hrdina, nemohl zaplatit za půl másu vína. Bartákova dcera půjčila mu peněz, aby s ňú tancoval v hody za interes.
Zhůru, chaso, zhůru, hody už nám táhnú, pavlovské děvčátka červené pantličky kupujú. Moja milá taky kúpila si šátky, že bude zavádět u tej našej novej zahrádky. Zaváděj si, jak chceš, předce má nebudeš, já si jinú najdu a ty po hodech plakat budeš.
Haj, haj, hajičko, je nás maličko, až nás přebude, budem na hode. Jak jsme tam přišli, hned nás vítale, až nám klobóčke s hlave lítale.
Ty ochozké první stárku, ty chceš na nás po tolárku; jakpak ti je máme dati, de’s nás nebral tancovati. Debes nás bral tancovati, chcele sme ti šajne dati. Skovéte, děvčátka, šajne, šak nás nebral k tanci žádné. Celý hode stále v dole, neviděls nás, stárku, v kole Okolo nás chodívávals, tancovat nás nebírávals.
Až já půjdu z hodů dom, půjdu já pod pérečkem, budeš, milá, nahlédat, oj, malým okénečkem.
[: Keď sme šli na hody, :] [: byuo nás jedenást, :] keď sme šli z hodů dom, chybovau1) jeden z nás. Počkajte, bratrové, nech sa spočítáme,2) néni tu jednoho kamaráda mého.3) Budeme chodívat k frajerence jeho.
Jož nám pominule čermákovský hode, mosíme se napit ze studenke vode.
Holiánský hode, aj, nadělale škode, pobili Tomáška v holianské hospodě. Nebili ho rukó, ja, nebili palicó, než ho píchli nužem, ach, zrovna proti srdco. Brzo-li, Tomáško, aj, brzo-li vozdravíš? Šak už te, Tomáško, aj, hrozně dlóho ležíš. Šak já vám, tatíčko, šak já vám vozdravím, haž na vašim stole, aj, vyroste rozmarýn. Zelené rozmarýn a ta drahá perlička, přinde vám povědět, aj, s nebe holubička.
Máji, máji, máji, my sme tomu rádi, hode dó, kvete dó a me dycky k veselému Prúvoďó.
Smrtisko sme zanesly, praporec sme přinesly. Hody dó, kvety dó, kamáradi všecí rádi s právem dó.
Smrtisko sme zanesly, praporec sme přinesly. Hody dó, kvety dó, kamáradi všecí rádi s právem dó.
Smrtisko sme zanesly, praporec sme přinesly. Hody dó, kvety dó, kamáradi všecí rádi s právem dó.