Petrovice

Displaying 1 - 4 of 4
Čija to dzěvečka po zahradzě chodzi? Svoje bile nožky po rosičce brodzi. Drobne fialečky, rosičku zbirala, svojemu milemu věnek hotovala. Komuž ja uboha ten věnek hotuju? Něni ho ve svěcě, co ja ho miluju. Něni ho ve svěcě, ani ho něbudzě, mily, mocny Bože, teskno je mi všadzě. Mijales mě, mijal, přeces mě něminul, bodejes, kochanku, ve svěcě zahynul. Bodej cě, kochanku, ve svěcě zabili, nežli mu hlavičku vrunbkem obvinuli.
Na petrovskym polu zeleni se travka a pase tam Marianka malučkeho pavka. Byl pavek, byl maly, ale ušlechcily, a urval tam Marijance fortušek červeny. Čijaž byla vina? Jene mamulčina, dy mě oni někarali, pokud bylach mala. Rostlacěch ja, rostla jako v lese sosna, utracila svůj věneček ze sameho zlata. Půjdu ja se pytať tych malych rybiček, ježli ony něvidzěly meho věnca plyvać. Vidzěly, vidzěly, ale něbyl cely, dvě modre růžičky, štyry fialečky, co nam darovaly petrovske dzěvečky.
Jozef, můj kochany Jozef! Juž hodzina, juž nastala, že se ma Ježiš narodzic, můj kochany. Panno moja, slična panno! Do čeho ho položime, dy kolibečky němame? Slična panno!*) Položime ho do žloba, bo to jest slična osoba. Do čehož ho poviněme, dy povijačka němame? To do mojich, do fěrtušků a do tvojich, do pasečků. Což se to tam v polu běli, nejsu to z něba anděli? Klašterne to panny idu, co dzicjatko vitać budu.
A dneska je svaty patek, celeho světa počatek. Tře rytiře za stůl sedli a to maso v patek jedli. Přišel ku nim ten stary muž, strčil jednemu do ust krvavy nůž. A druhemu dal poliček, a ten umdlel, upad všecek.1) Temu třecimu povidal, by masa v patky nějidal. Ale ty jez ten chlib s vodum, modli se za deň třikrat k Bohu. Zpomnicě mě raz za tydeň, ja vas před Bohem každy deň. A boch ja je svaty patek, celeho světa počátek.2)

Location attributions