Mladá Boleslav

Displaying 1 - 18 of 18
Stála na potoce v modry šněrovadce, a měla sukničku popelavou, šáteček růžový, fěrtoušek kmentový: bylo to děvčátko k milování!
Vítr fouká od Podlážek, má panenka jak obrázek; vítr fouká od Podlážek, zima, zima, zima je. Topěj‘, kouří se z vesničky, vem mě, holka, do světničky, topěj, kouří se z vesničky, zima, zima, zima je.
Až se bude suchá lípa u Nymburka zelenat, přijď se na mě, má panenko, přijď se na mě podívat. Už já více po Mělníce procházet se nebudu: miloval jsem jedno děvče, víc milovat nebudu.
Nad tou vaši stodolou vlaštovičky zpívají, zpívají, ach zpívají! abych k vám už nechodil, že mi tebe nedají, nedají, ach nedají!
Za lesíčkem růže smutně dokvetá; má panenka slůně, žalostně vzdychá: když ta růže vykvetala, má panenka putovala se mnou do světa. Putovala se mnou v jedlovém lese, tam utrhla pěknou kytku v pasece; tu mně dala za klobouček, kdy jsme sedli na palouček k studené řece. Putovala se mnou přes tři potoky, ten jeden byl krajem velmi hluboký; pomáčela si sukničku, sušila ji na sluníčku, děvče ubohý. Putovala se mnou až do Moravy, tu mně darovala věneček s hlavy; tu jsme spolu tancovali, až jsme oba potrhali věneček drahý. Tu jsme tancovali, to na popelec, muziky nám hrály ještě na konec; hrála taky Nemodlenka, že nenajde má panenka více svůj věnec.
Sil jsem oves včera i dnes: nebudu tě více, falešná holčice, nebudu tě více milo-milovati; nebudu tě více, falešná holčice, nebudu tě více milovat!
Vari, holka, vari, vari, spadnou na tě šarabary; vari, holka, vari, vari, spadnou na tebe: nebudeš-li varovati, budeš toho litovali; vari, děvče, vari, vari, spadnou na tebe.
Když jsem šel z Mělnické hospody, zlámal se pode mnou most; co jsem se navolal, než jsem se dovolal: má milá, pojď mi pomoct!
Když se všickni voženili, já se taky vožením: ženu pošlu na robotu, sám si doma poležím.
Ten panskej jurista l) koupil koně za tři sta, a kočárek za dvě sté, že pojede k nevěstě: ke který? ke který? k tý Lenorce kupcovy. 1) Ten náš malej jurista má koníčka za tři sta atd.
Panímámo zlatá! otevřete vrata: ať si nepolámu na kloboučku zlata. Panímámo zlatá! otevřete dvířka: ať si nepolámu na kloboučku pírka. Panímámo zlatá! otevřte nám vrata: vezeme vám nevěstu a nevěsta truhličku od samýho zlata.
Já jsem tkadlec od Nymburka, od Nymburka, soukám plátno jako strunka, jako strunka; soukám plátno tlusty, tenky, hezkým holkám na sukenky.
Váša slouha ten má troubu, von si na ni troubívá; u rychtářů maj‘ Andulku, von tam za ní chodívá. „Pojd, Andulko, pojď se mnou, vem si sukni zelenou: poženeme pod háječek na tu louku ssečenou.“
Pekla dolky z bílý mouky, sypala je perníkem, házela je Houzíčkovi 1) votevřeným vokýnkem: „Jez, Honzíčku! jsou dobry, jsou sypaný, kropeny; jest-li že ti budou chutnat, jsou tam ještě takový.“ 1) dávala je Honzíčkovi do maštálky okýnkem.
Celej tejden buchty s sejrem, a v neděli dolečky: bodejž bábu kati sprali, že dělá tak maličký! Celej tejden buchty s sejrem, a ve čtvrtek knedlíky: bodejž bábu čerti vzali, že dělá tak veliky!
Když v některém domě se zdržuje dchoř, hospodář, chtě jej vypudili, vezme buben a bubnuje po celém domě i vůkol, při tom říkaje: Tluču, tluču na buben: vyjdi, dchořt, z domu ven!
Okolo Lysý, Lysý jsou pěkný lesy: Špork hrabě tam býval, po Labi jezdíval – kde jsou ty časy! Když on plul tudy, tudy, hrály mu dudy; všude po všem břehu stály v velkém sběhu lidí hromady. Na obě strany, strany měl svy poddaný: házel jim sedmíky, tak ctil on rolníky sobě oddany.
Pase ovčák ovce na zelené louce. Šel tam tudy řezník a s ním strakatý psík. „Zdař pán Bůh, ovčáče! zač dáš čtyry ovce?“ „Čtyry za dva zlaty, jsou peníze taky.“ Peníze vzal, prohrál, ovečky domů hnal. Ovčák žene domů, pán jde proti němu: „Zdař pán Bůh, ovčáče! Kam's dal čtyry ovce?“ „Přišli čtyři vlci, každý vzal po ovci.“ „Máš hůl, měl’s je hnáti; máš psa, měl's ho štváti.“ Nedaleko Lysy ovčáček tam visí.

Location attributions