Jihlava

Displaying 1 - 9 of 9
[: Náš stařiček sobě vzdychá, :] hříšná duše se v něm leká. Nelekaj se, duše milá, juž si se tu dost nabyla. Duše z těla vyletěla, na zelenú lúku sedla.1) A tam sobě naříkala, až se lúka rozléhala.2) Přiletěl k ní anděl Boží: Co naříkáš, hříšná duše? Kterak nemám naříkati, dyž se nemám kam poděti. Chyť se, duše, mého křídla, poletíme v rájské sídla.3) A jak k rájským dvéřím přišli, na ty dvéře zabúřili.4) Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to tam anděl Boží, za ním hříšná duše stojí. Mého anděla sem pusťte, hříšné duši pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírú, kady hříšní do pekla jdú. Šla dušička plakající a svých hříchů litující. Potkala ju matka Boží: Co naříkáš, hříšná duše? A jak nemám naříkati, dy se nevím kam poděti! Vrať se, duše, vrať se se mnú, přimluvím se k mému synu.5) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohlednite, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, za ňú stojí duše hříšná. Mú matičku mně sem pusťte, duši hříšné odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím, nedávala ona chudým. Do kostela nechodila, na ofěry nedávala. Pátečky se nepostila a svátečky nesvětila. Podej, duše, svého prsta, povedu tě do očistca. Duše prsta podávala, po pás v smole zostávala. Podej, duše, pravé ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti, potom do nebeské slasti.6) Duse ruky podávala, celá ve smole zůstala. Podej, duše, pravé ruky, vyvedu tě z těžké muky. Duše ruky podávala, k živému Bohu volala. Chyť se, duše, mého prstu, přivedu tě k Pánu Kristu.7) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, a za ňú zas hříšnice ta. Mú matičku mně sem pusťte, hříšné duši odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím. Už ona dost podstúpila, v očistcových mukách byla. Poď, dušičko vyvolená, drahú krví vykupená. Poď, dušičko, večeřati, budeš s námi přebývati. Pane Bože, budiž chvála, do nebe sem se dostala.
V tomto zeleným hájíčku [: čekal jsem každý deň :] na holčičku. Darmo bylo mé čekání, neb za ní jezdili z města páni. Chtěl jsem ji jen navštiviti, nechtěla mě více ani znáti. Hořké bylo mé vzdychání, když jsem je vidíval jezdit za ní. Však jest nyni všemu konec, protože pozbyla cnostný věnec.
Kázala mně moje máti ševca sobě namlouvati; toho nechci. Má veliké zuby, hubu má na ruby, [: toho nechci. :] Kázala mně moje máti krejčího si namlouvati; toho nechci. A on dycky píchá křivo vedle štycha, toho nechci. Kázala mně moje máti kováře si namlouvati; toho nechci. A on dycky buch, buch, dělá dycky na dluh toho nechci. Kázala mně moje máti provazníka namlouvati; toho nechci. A on coufá zpátkem, pohybuje zadkem, toho nechci. Kázala mně moje máti šifláře si namlouvati; toho nechci. A on dělá šifličky a miluje děvečky; toho nechci. Kázala mně moje máti rasa sobě namlouvati. Toho já chci. Pár valášků stáhne, pár tolárků shrábne, toho já chci.1)
Dycky mně bývalo veselé vyjití, dyž se rozvíjalo před našima kvítí. Včilé nám nastalo přesmutné loučení, já mám být zbavený svého potěšení. Kdo mě ho zbavuje? Vojanščí stavové, psali mně psaníčko, abych šel do pole. Do pole šírého, před císařa pána; plakala má milá do bílého rána. Neplač, nenařikej, Nanynko má milá, šak jsi mně nebyla od Boha souzená. Od Boha souzená, od rodičů daná, neplač, nenařikej, Nanynko má milá.
Má milá je za městem, syneček je v městě. »Počkej na mně, má milá, štyry leta ještě.« Štyry leta čekala, nemohla se dočkat, musel se jí syneček pod husary dostat.
Zahrejte mně pěkně, mám peníze v pekle, a já budu čerta mlátit, a on mně je musí vrátit.
Ještě kůža na teleti, pije tata, pijou děti. Pije tata, pije mama: Šak se nám juž běhá kráva.
Pod tím naším oknem jsou tenké jedličky; měla sem já včerá kupce na hubičky. Jeden dával šestku a druhej sedmerku; copak bych já měla lacinou huběnku?
Hrbatá se s krejčím hádá, že jí ušil křivý záda. Nehádej se, hrbatino, je s tím tělo tvoje vinno.

Location attributions