Březová

Displaying 1 - 21 of 21
[: Na tej lúce, na zelenej, :] [: při voděnce, při studenej, :] stojí tam koníček vraný, na něm Janko porúbaný. Přišla k němu jeho máti, počala ho litovati. 1) Di, matičko, di ode mně, rozpučí sa srdce ve mně. Rozpučí sa na dva kusy, že ta vojna býti musí. Že ta vojna býti musí, že sa Janko sekat musí. Jide šavla za šavlama, krév sa leje kolajama. 2) Jedú voze s vojákama, krév sa leje kolajama.
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.
[: Z jednej strany za Dunajom :] [: vadil sa žid se šuhajom. :] Jakú oni zvádu mali? Obá k jednej chodívali. Ty máš šátek, já mám druhý, pustíme jich po Dunaji. Kerý šátek tužej pojdze, ten si švárné dzjevča najdze. Židuov šátek tužej išel, ten si švárné dzjevča našel.
Kdes ty, holubka, kráčala, keďs ty křidelko, moje srdenko, zmáčala? Kráčala sem já po poli, svému milému na zdory. Keď do izbičky kráčala, zelený vjének, zlatý prstének strhala. Tu ho, šohajko, tu ho máš, a šak ty o to, srdenko moje, dávno hráš.
Kedy, šohajku, kedy přijděš, a kedy enem u nás buděš, duša moja? Až od Javoriny svitať budě, ze skály slunko svjetiť budě. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby od Javoriny svitalo, ze skaly slunko světjevalo. Kedy, šohajku, kedy přijděš a kedy enem u nás buděš? Až drobné ryby zpjévať budú, bez perja vtáci ljetať budú. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby drobné ryby zpjévaly a bez perja vtáci ljetali. Kedy, šohajku, kedy přijděš? A kedy enem u nás buděš? Až suchá jabloň rodiť budě, ze starej baby mladá budě. Jak živ som o tem něčúvala, jak živ som o tem něslychala, aby suchá jabloň rodila, ze starej baby mladá byla, duša moja.
Co mně, milý, za dar necháš, keď sa už preč odebíráš?1) Zaněchám ti strom zelený, po okjenkem zaščepený. Pod tym stromem kopaj jamu,2) najděš růžčku malovanú. Najděš růžčku a i nožík, nařežeš si na rovášik. Nenarezuj si na roky, lež si narež až na veky.
Plelo děvča, plelo len, [: dva záhony celý den. :] Jak sa za kraj doplelo, na synečka volalo: Poď, synečku, poď ke mně, já ti povím, co je mně. Ai, bolí mia hlavička, pobila mia matička. Prečo že ťa pobila? Keď som teba lúbila. Nech mia pre ťa nebijú, možeš chodiť za jinú. Já za jinú nepůjdu, radši sa dám na vojnu.
Keď ja pojděm přes ty hory, jako volať mám? Ztratila som jasný kameň, kde ho hledať mám? Ztratila som jasný kamen od východ slunca. Kerý svítí ve dně v noci do mého srdca. Jednemu som ruku dala, a druhý má žial, a třetímu som pravila, že nepojděm zaň. Štvrtý stojí u maštale, rukama lomí: Za čo som já, můj Božíčku, muzigu vodil!
Prvej by z kamenja iskerky padaly, lež by mé očenka za tebú plakaly.1) Prvej by z kamenja bystrá voda tjékla, lež by moja milá ke mně slovo řekla.
Zamiloval som si černooké dzěvče, ale mi ho nechcú dať. Ale mi ho dajú, len mia prevádzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im voly, čo orali v poli, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im ovce, maly zlaté zvonce, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im koně, čo byli na vojně, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im šaty, strjebro aj dukáty, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. A včil sa tak stalo, djevča sa prespalo, a už mi ho dávajú; ale im ho něchcem, obrátím sa, kdě chcem, nech si ho len chovajú.
Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, šak sa veru zdovješ, jaká je to vuola. Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, čaká ťa za dvermi ta dubova hola. Vydať sa, je vydať, ale odvydávať, nění to, můj Bože, chleba vypožčjávať. Chleba sa vypožčjá, chlebiček sa vrátí, a mojej slobody žaden něnavrátí.
Zdrávu’s mia, maměnko, vychovala, z ruky na ruky, z pljenky na pljenky prekládala. Včil sa vám, maměnko, odsluhujem, [: kedy robit mám, :] povandrujem. Vet jsi ty, dcero má, sebe volná, [: kedy robit máš :] puoš1) ode mňa.
Usni, Aničko, usni, poženeme husy tam dolů, tam dolů, k mynarovém’ dvoru.
Kde sme žali, tu sme žali, na dolině, na dolině. Tam sa vtáček jarabatý preletuje, preletuje. Skočila som do zahrady, červená som. Utrhla som tři růžičky, ohledla som. Červený hřebiček červený je. Ber ho, mladý pánko, ber ho hore.
Na Březovej tři ulice, sú tam dzjevky šimbolice, sú tam dzjevenky bohaté, chcú za huběnku tři zlaté. Já som sa šjol domů pytať, mám-i za ňu tolko čítať, za její huběnku spanilú, lebo mám běžať za jinú. A doma mi radu dali, koníčka mi osedlali: Sedaj, šohajko, na něho, pojdzeš do pola čirého.
Jsom já synek z Orešan, nemám ženy, len som sám, aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí čižmičky, a já lúbím krčmičky. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí šáteček, a já lúbím chládeček. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma.
Já vjem, čo urobím, a já sa ožením, ženu pošlu na robotu a sám si poležím.
Komu je najlepší, jako pánom v pekle; tam si připíjajú a sedijú v teple.
Na čo je ti, šohajenko, žena, keď ty němáš zimoviska doma? Narúbeme štyry fůry trnja, budeme mať zimovisko doma. Na čo sa ty k mládenečku rovnáš, dyž ty žádnej poctivosti němáš? Ulom si ty z duba haluzečku, spomeň si ty na svú galanečku.
Hoří, hoří svatojanský ohníček, nakládal ho ten volačí syneček. Hoří, hoří svatojanská lalija, nakladla jí ta volačja Marina.

Location attributions