Komňa

Displaying 1 - 20 of 20
[: V čirém poli strom zelený, :] [: pod tím stromem vojsko leží. :] Tichý větr pofukuje, už sa vojsko pohybuje. Mladý kapral předek vede, jeho koník smutný jede. Můj koníčku hnědovraný, co si smutný, neveselý? Tlačí-li ťa zbroja moja lebo šavla ocelová? Netlačí mia zbroja tvoja, ani šabla ocelová; trápijá mia tvé ostrožky, co píchajú moje bočky. 1) Moje bočky pobolané, od tvých ostroh rozpíchané. Pod Verónú, pod tým kopcem, leží Francúz se svým vojskem. A císař pán proti němu, budú držet spolu vojnu. A princ Karel odkazuje, do Moravy odpisuje. Jedna sestra bratra měla, do vojny ho dat mosela. 2) Běž, bratříčku, běž do vojny, pomož z núze císařovi. Včecí páni z vojny jedú, jejího bratra nevedú. A vy, páni jeneráli, kde ste mého bratra dali? Tvůj bratr je pod Verónú, má hlavěnku porúbanú. 3)
Bože můj, Otče můj, zarmúcený svět můj. Zarmúcené všecko to moje srdečko. Dost sem sa nachodil po Uherskej zemi, ešče sem neviděl malovanej ženy. Neviděl, neviděl, ale vidět budu, tepru ju malířé malovati budú.
Co je mně po tobě, že ty chodíš ke mně, dyž ťa mé srdečko nemiluje věrně. Co je mně do tebe, do tvej pěknej krásy? Já sa jí nenajím, ona mňa nespasí. Nachoď sa k nám, nachoď, ty kyselá pláňko, až sa mně nadhodí to slaďúnké jabko. To slaďúnké jabko do truhly si skovám, tu kyselú pláňku kamarádkám rozdám.
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.
Komenský dvorečku, aj, stojíš na kopečku; líčí ťa děvečka, aj, červenú hlínečkú. Červenú ťa líčí, modrú podrovnává, to tobě, šuhajku, na znamení dává. Komenský dvorečku, aj, podbere ťa voda, sú tam hodné dívky, bylo by jich škoda. Komenský dvorečku, žádný ťa nechválí, je v tobě jak v pekle, enom že nepálí. Nepálí, nepálí, ale pálit bude, až z teho dvorečka šohajíček půjde.
Lúbí sa mi, lúbí to troje jménečko, Janovo, Jurovo, šohajkovo všecko. Janovo, Jurovo, to pomažu blatem, a to šohajkovo vymaluju zlatem. Janovo, Jurovo svinu do listečka, a to šohajkovo do svého srdečka.
Myselko, mysel má, aj, kady ty mně chodíš? Kady mně ju švárný šohajíčku vodíš. Myselko, mysel má, jdeš na dvě strany, jedna za šohajkem, druhá nevím kady. Nedala mia máti šohajkovi brati, že by mně mosela barvu kupovati. A já mám barvičku v zeleném hájičku, jdi mne jí natrhat, švarný šohajíčku. A já mám barvičku jako kerá jiná, a já bych ani nešla za jejího syna.
Synečku, synečku, velké sliby máme; [: kerý jich zrušíme, :] počet z něho dáme.
Synečku, synečku, velké sliby máme; [: kerý jich zrušíme, :] počet z něho dáme.
Vy chlapci, nevíte, proč vy k nám chodíte. A já mám zelinku pletenú v lelíku.1) Vy chlapci, nevíte, proč za mnú chodíte, A já mám laskavec u každých rukávec. U každých rukávec, u každej kordulky, abyste chodili za mnú do komůrky.
Haj, husičky, od vodičky, už já musím od mamičky. Haj, husičky, od potůčka, už já musím od tatíčka.
Ty, děvečko, bílá růže, nebylo ti třeba muže. Ani muže, ani dítek, mohlas chodit jako kvítek. Mohlas chodit po slobodě jak ryběnka v bystrej vodě. Mohlas chodit po jarmakoch jak kuřátko po hambálkoch.
Ta komenská veža pěkně malovaná, tam sú má maměnka pod ňú pochovaná. Tam sú oni, tam sú nedaleko dveří, na nich mi vyrostel rozmarýn zelený. A já tady půjdu a já ho utrhnu a já svú mamičku ešče voňat budu. Staňte mně, mamičko, staňte vy mně hore, urobte pořádek v tom sirotském domě. Dcero moja milá, já hore nestanu, já za tvoju křivdu nikdá nezastanu.
[: Indá panny byly, pěkně si chodily, :] měly vlásky učesané, pantličkama upletané, tak ony chodily. Včilek nerozezná panenky od ženy, ona nosí obalenku, to nepatří1) na panenku, to patří na ženy.2)
Ti světlovčí páni, to sú grobijáni, puščajú z roboty, až modlení zvoní. My na tej robotě co sa naděláme: Doma nám pravíja, že tam postáváme. A kdo nechce věřit, nech ide sprubovat, jak mu tam bude dráb na záda bubnovat.
Komenský dvorečku, co by do ťa hrom bil a toho švajčara co by napřed zabil. Komenský dvorečku, žáden ťa nechválí, je v tobě jak v pekle, enom že nepálí. Nepálí, nepálí, ale pálit bude, až ten starý švajčar z toho dvora půjde.
Zpívaj si, děvečko, rozveseluj pole, rozveseluj pole, aj srdenko moje. Zpívala bych ráda, nemožu od hlada, šohajova mama neráda chleba dá.1) Neráda chleba dá, neráda ho peče, že dolů Komnicú kalná voda teče. Teče voda, teče dolú kolajičkú, naplač sa mně, naplač, švárný šohajíčku. Teče voda, teče, nemože protěkat, mosí ju šohajek šablenkú prosekat.
Kdes byl, Janko? Na jarmaku. Cos tam počul za novinku? Co to byla [: za novina! :] Jedna žena [: muža bila. :] Kde ho bila? Pod komínem. Čím ho bila? Motovidlem. Bývaj, mužu, bývaj dobrý,*) nechodívej do hospody. Čím ho bila? Rukavicú; kde ju vzala? Za policú. Bývaj atd. Sama pila ze sklenice, jemu dala ze střevíce. Bývaj atd. Sama jedla ryby, raky, jemu dala dva zemiáky. Bývaj atd. Sama jedla na šálečku, jemu dala na střípečku. Bývaj atd. Sama lehla do peřiny, jemu dala hrachoviny. Bývaj atd.

Location attributions