Lichnov

Displaying 1 - 20 of 20
[: Ach, laštověnka, černy ptak, :] ráno vstává, švihotava, mlade ludi ze sna budi. Ach, laštověnko černička, přeleť polečko z nizučka. Přeleť mi ono staveni, hdě je moje potěšeni. Ach, mam srdce zarmucene, jak do trňa zatlačené. Ach, potěš mi ho mily Bůh, něpotěšiš, musím zhynuť. Ach, zhynu ja něnadale, nepřátele stoja všadě. Něpřately mam na sebe, nědaju mi, synku, těbe.
[: Vinku, vinku polejovy, :] jak mne pod nim hlava boli! Hlava boli, srdce tuži, že můj mily jinši služi. JinŠi služi, ba i budě, ež mne zaňho haňba budě. Sednul za stůl a zaplakal: Vrať mi, mila, co sem ti dal. Vrať mi, mila, co je meho, ja ti vratim, co je tveho. Vrať mi, mily, můj věneček, ja ti vratim prsteneček.
Ja, počkaj, počkaj, šelmo jakási, co sem se nastál u oken vašich! Co sem se nastál u vašich dvéří, nešlas, má milá, nešlas otevřit. Nastál se, nastál, na tě navolal, tebe, děvečko, jiný miloval. Jiný miloval, sobě namlúval, já sem se na vás pod oknem díval. Pod oknem díval, to vedle dvéři, nech žáden synek pannám nevěři.
Dybych ja byl malym ptačkem, letaval bych krajem lesem, letěl bych k svej milej, esli ešče žije. Žije, žije, můj synečku, seče v zahradě travičku, seče a vyžina, jak by smutna byla. Co se, mila, na mne hněvaš, že se mnu nic něrozmluvaš? Či je ti co ně v nos, či tva nerozumnosť? Ja se na tebe něhněvam, ale k tobě chuti němam, že ti vaši laju, chceť ti mne nědaju. Ja jsem děvečka chudobna, ja něni sem tobě rovna, ober sobě radši, ktera je bohatši.
Oči, černe oči, jak černa mrakava, [: poviz mi, děvečko, :] o keho’s plakala? A ja sem plakala, synečku, o tebe, stal si pod okenkem, pršelo na tebe. Pršely na tebe velke krapě dešča, něnadala sem se takoveho ščesťa. Něnadala sem se, ani se něnadam, že by se mi vratil starodavny galan. Un se něnavrati, un se na mne hněva, že sem s jinym stala, slovečko mluvila. A un sobě myslil, že sem mu slibila; a to něni slibiť, slovečko promluviť.
Slunéčko zachodi za vršek jaborovy, moja mila plače, že ju hlava bolí. Něboli ju hlava, ale ju bola oči, že se něvyspala pro synečka v noci. Něboli ju hlava, ale ju bola zuby, že jeji syněček už za inu chodi.
Široka přikopo, hdo tebe vybrodil? [: Moja galanečko, už sem k vam dochodil. :] Dochodil, dochodil, dochodili všeci, jak sem ja zaněchal, zaněchali všeci. Něstaraj se, synečku, o jednu děvečku, dy jich maš po světě jako izobečku. Něstaraj se, synečku, o jednu děvčinu, dy jich maš po světě jako rozmarynu. Něstaraj se, synečku, o jednu galanku, dy jich maš po světě jako marijanku.
Těžko je mi, těžko na mojim srdečku, jak by mi ho svazal hedbavnu šňurečku. Hedbavnu šňurečku ja rozvazať možu, na tebe, synečku, zapomnět němožu. Zapomeneš na mne, ma děvečko, snadně, dy budu s inšu stať, něpohlidaj na mne. Něbyl by mi tě žal, dybys mi byl umřel, ale je mi tě žal, žes mi vypověděl. Z velikeho žalu sluzenky kapaju, na drobnem kamenci1) jamky vybijaju.
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)
Vletěla husička do našeho dvora,1) [: pověz mi, děvečko, :] ešli bys mne chtěla. Ja by tebe chtěla, nědaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynaši. Vysoko vynaši, zhůru sobě vedě, a ja sem děvečka chudobna pro tebe.2) Tatičku, tatičku, moc-li matě žita? Ja se vam oženim dněska lebo zitra. Ožeň se, synečku, choť ja žita němam, ale ti ja přece svadbeňku udělam. Z žitečka jareho, z chlebička režneho, aby si něšidil děvčaťa švarneho.
Zakukala zezulenka sedňa na boře, zaplakala má panenka choďa po dvoře. Ja, co plačeš a naříkáš, dyť ty budeš má, až zezulka na vánoce třikrát zakuká. Jakpak bych já neplakala, šak nebudu tvá, dyť zezulka na vánoce nikdá nekuká. Pán Bůh mocné, Pán Bůh dobré, on to může dat, že zezulka na vánoce může zakukat.
Ta velčovská hrdina, za klobukem četina; a dy přijdě do maštale, šimla za ocas dviha. Pohonič je lenivy, koně stoja, jedly by, štyr takych by moje ručky na obušku uněsly. A ta divka leniva, jakživa noh němyla; ruky ma jak vrana bile, přece by se vdavala. V lyžniku su chrobaky, maju křidla, ďobaky, ta vařecha jak palica, švrlak jak plužne kolca.
Na onej hoře stoja verbiře. Buch na okenečko, stavaj, galanečko, daj koňům vody. Kerak ja mam vstať, koňom vody dať. Je tam zimna rosa a ja sem včil bosa, budu ozabať. Vem ty cukličky na sve nožičky;1) jak mi Bůh pomůže, ja ti kupim nove pěkne střevičky. Byť bys ich kupil, chodiť něbudu. Mamka zakazala, bych v nich něchodila, že by mne bila. Mamky se něbůj, sedaj na můj kůň, pojedem v cizi kraje, tam su inši obyčeje, malovany dvůr.
Pod městem Štramberkem, žala tam travičku zelenu. Dy travičku žala, všeckych pět prstů si požala. Všeckych pět požala: »Moja panimamo, felčara.« Felčara mladeho, to každu hodinu jineho.
Chvala Bohu, ma ženičko, žes za mnu přišla, čili tě tu matka boži sama přiněsla? Dy si přišla, tož tu buď, zaplatiš tu za mne dluh; mně gořalka lepši svědči než na poli pluh.
Kdo gořalku rad pijava, nerad domu chodívava, potřebuje ludi k tomu, co by ho dovedli domu. Dva ho drža za ramena, aby nepad na kolena, třeti mu pověda drahu, keru ma dať napřed nohu.1) A když přijde do staveni, dava slupu pozdraveni. Pozdvihuje k nebi oči, cely svět se pod nim toči.2)
V nědělu se ja rad napiju, v ponděli zas něrad rozleju, v utery gazduju, hodně sobě při muzice statkuju. Ve středu třeba se zas napiť, ve štvrtek třeba to zaplatiť, v pátek a v sobotu už se lehko porachuje s robotu. Jak přijdě svata nědělička, zas by se pozdvihla sklenička. To je tak deň jak deň, pila by se gořalenka každy deň. Pila by se, dyby byla kasa, edem že peňaze nestača, když něrad pracuju, edem najrači po šenkach fechtuju. Už mi baj o to lude lali, že sem ja hospodař nědbaly, němožu za to byť, slibil sem, že budu k šenkyřům chodiť.
[: Kam půjděm, mladenci, kam pujděm? Hdě my tych peňazův nabuděm? :] Pujděmy pod zamek na žida, un ma moc peňazův, něch jich da. Pujděmy do zadni světničky, najděmy v kufrach dvacetničky, napylnime svoje puchyře, ať mamy čim platiť šenkyře. Pujděmy do přední komnaty, najděmy tam v kufrach dukaty; něbudě-li nas tam chceť pustiť, buděm ho natahať za fusy. Poslechni mej rady, židaku, nělituj tych svojich dukatů, šanuj radši svojiho zdravi, nědavaj natahať svej brady.
Dyby mi Pan Bůh dal takovu panenku, ja, takovu to panenku, aby ona sama syna porodila, a zas pannu byla. A dybych ja měla syna poroditi a zase panenku byti: to by si mně musel kolebečku dělať a do ni neťati.1) Dybych ja ti musel kolibečku dělať a razu do ni neťati, ty bys mně musela košulenku šiti bez jehly, bez niti. Dybych ja ti měla košulenku šiti bez jehly a bez niti, ty by si mně musel ze slamy ovesnej hedbavi naviti. Dybych ja ti musel ze slamy ovesnej hedbavi naviti,2) ty by si musela všecky hvězdy sčisti, co na nebi sviti. Dybych ja ti měla všecky hvězdy sčisti, co na nebi sviti: Ty by si mně musel taky žebř udělať, co bych tam mohla vylezti. Dybych ja ti musel takovy žebř dělať, co bys tam mohla vylezti, ty by si musela ty by si musela všecku vodu vyleti. Dybych ja ti měla z červeneho mořa všecku vodu vyleti, ty by si mně musel taku putnu dělať, co by mohla do ni vjiti.3)
Mamko, mamko, maměnko moja, kupte vy mně nove šaty, ja se budu vydavati, maměnko moja.

Location attributions