Lopeník

Displaying 1 - 6 of 6
Ty březovské sady husté, ty březovské dzjevky tusté. Také tusté jako duby, to sa mi, dzjevča, nělúbí. Lopenické sady rjedké, lopenické dzjevky cjenké. Také cjenké jako trsci, ohýbajú sa mi v hrsci.
Za naším humnem hajíček, porúbal som sa v malíček. Porúbal som sa, moje srdenko, v malíček.1) Porúbal som sa, bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Keď mi ho milá vázala, žalostně nad ním plakala. Neplač, má milá, žalostně, šak mi malíček zarostně. Ej, narostně on, narostně, jako travěnka na mosce.2) Jak něnarosce, zahojí, šak mia malíček něbolí.
Na vrch Lopeníčka věžka vysoká. Přelecela přes ňu huska dzivoká. Něbola to huska, boly húsata. Pod Lopeníkem jsú švarné dzevčata. Na vrch Lopeníčka zámek stavajú. Kryštalové okna doňho dávajú. Kryštalové okna, zelené rámy. Povedalo dzevča, že pojdze s námi. Dzevča povedalo, mamka nedala. Že je ona mladá, aby robila. Aby do kláštera vodu nosila.
Na panskej roli orú mladzenci, pohaňajú jim dzěvky pod věnci. Odtrhla sa im z pluhu deščička, přibíjala ju švarná dzěvčička. Přibijala ju se dvoma klinci, tu máce haňbu, švarní mladzenci.
Pásla som ovce pod lejšú, uchycil mi vlk najlepšú. Prosím ca, vlčku, vrać mi ju, lebo mia doma zabijú.1) »A já ci jej něvrácím, ešče si druhú uchvácím, tak ci je budzem chvátaci, až sa naučím pásaci.«
Červené jablučko nad vodú sa kníše, moje pocěšenje za mnú listy píše. Jeden mi napisal, abych sa vydala, druhý mi napisal, abych ho čekala. Červené jablučko, nad vodú sa někniš, moje pocěšenje, za mnú listuov něpiš.

Location attributions