Nová Ves

Displaying 1 - 16 of 16
Marnosť, světská marnosť, k čemu’s mia podvedua, od mého miuého Boha’s mia odvedua. On mia na to stvořiu, abych jemu suúžiu, a já sem, můj Bože, k tvej libosti nebyu. Ej, došeu mňa mandat od Boha samého, že sa mám představit před velebnosť jeho. Že mám počet vydat z mých rozličných skutků, leká sa duše má velkého zármutku.
(Nápěv předešlý) Co sa stauo v nově ve Gbelech městečku? Zabiu Jura Karman svoju frajirečku. A jak on ju zabiu, na Boha zavouau: Frajirečko moja, co sem ti uděuau! Nenamúvau sem ťa uahodnými suovy, než sem ťa namuviu brúsenýma noži. Pícheu on ju, pícheu do pravého bočka, z tej rany vykvetua červená růžička. Pícheu on ju, pícheu pod její srdečko, z tej rany vyrůstuo zelené perečko. Pícheu on ju, pícheu pod její bíuú tvář, z tej rány vyrůsteu červený tulipán. Má mamičko miuá, dost je mauá chvíla, dosť je mauá chvíla, co sem s váma byua. Už Aničku nesú s pannami muádenci 1) a Juřenka vedú kati k šibenici. V tém holickém poli šibenice dvoje, pohledni, Juříčku, keré budú tvoje? Na keré mia dajú, na tech budu visat, bude mně z huavy mej tulipan prokvitat.
Stará Pivníčková na jarmak sa strojá, jataj danom tanaj danom na jarmak sa strojá. Ja, ty dcero moja, pozor dávaj doma. Jataj a t. d. Ona pozor daua, zle sa zachovaua. Jak prah překročiua, syna porodiua. 1) Dúhý nůž si vzaua, krk mu podřezaua. Na miuého uúce zakopaua ruce. Na miuého rolí zakopaua nohy. Na miuého nivu zakopaua huavu. Kamarádko moja, pohledni do pola. Jde-li tam máti lebo idú kati huavičku mně sťati? Neide tam máti, než tam idú kati huavičku ti sťati. Ona nemeškaua, bíué groše braua. Zahraj mně, muziko, za ty bíué groše, ja, nech já užiju panenskej rozkoše. Muzika jí hráua, ona tancovaua. Bože můj, přebože, co sem uděuaua!
Stará Pivníčková na jarmak sa strojá, jataj danom tanaj danom na jarmak sa strojá. Ja, ty dcero moja, pozor dávaj doma. Jataj a t. d. Ona pozor daua, zle sa zachovaua. Jak prah překročiua, syna porodiua. 1) Dúhý nůž si vzaua, krk mu podřezaua. Na miuého uúce zakopaua ruce. Na miuého rolí zakopaua nohy. Na miuého nivu zakopaua huavu. Kamarádko moja, pohledni do pola. Jde-li tam máti lebo idú kati huavičku mně sťati? Neide tam máti, než tam idú kati huavičku ti sťati. Ona nemeškaua, bíué groše braua. Zahraj mně, muziko, za ty bíué groše, ja, nech já užiju panenskej rozkoše. Muzika jí hráua, ona tancovaua. Bože můj, přebože, co sem uděuaua!
Ta uninská rola černo pooraná, žabiu tam pachouka Uďheli z Unína. A jak ho tam zabiu, do žita odskočiu, skočiu k pohůnkovi: Jak je pachoukovi? Michale, Michalku, odpusti mně vinu, že sem ti do huavy dau smrtelnú ranu. Odpúščám, odpúščám ale velmi ťažko, že je mé srdečko poraněné všecko. Vy tetko Doračko, smutná, neveseuá, nesem vám synáčka v halinečce z pola. Vy tetko Doračko, nic sa nelekajte, pro vašeho syna bíuú puachtu dajte. Michale, Michalku, kdo je ti příčina? Kdo by byu, mamičko? Uďheli z Unína. Že bys mně, Michalku, moheu ešče ožit, ešče bych ti daua košelu zuatem šit. Nechcu já, mamičko, košele zuatovej, už já dávno čekám tej smrti hotovej. Zandite, mamičko, pro tech knězů gbelských, já sa vyzpovídám z mojich hříchů těžkých. Ja, co si, Michalku, gbelských knězů žádáš? A šak ty, Michalku, tolej hříchů nemáš. Jak bych já, mamičko, tolej hříchů neměu? Šak sem já nejednu děvečku podvedeu. Nejednu podvedeu, nejednu okuamau, kerak by sa Pán Bůh na mňa nerozhněvau? A ten gbelský cinter kolem mauovaný, leží tam Michálek pěkně pochovaný. Na jeho hrobečku rozmarýn zelený, to gbelským pachoukom roste na znamení. Na jeho hrobečku marijánek roste, vy gbelské děvčátka, vínky z něho neste. Ta jeho rodina třema řady stáua, tak ho naříkaua, jak muzika hráua. Na nebi hvězdička, na zemi děvečka, tak ho naříkaua jeho frajerečka. Na nebi měsíček, na zemi tatíček, tak ho naříkaua mamička, tatíček.
Našeu sem oříšek mezi vinohrady; pověz mně, má miuá, máme-li sa rádi? My sa rádi máme, ale potajemně; nehuas sa, má miuá, mezi ludma ke mně. Šak sa já nehuásím, ani neraduju, Pán Bůh ví nebeský, čí já žena budu. Nebudeš-li moja, budeš bratránkova, přeca budeš v rodě, frajirenko moja.
Na hoře, na dole, ej, na hoře, na dole, [: v tem zeleném hájku. :] Trhaua má miuá modrú fialenku. Trhaua, trhaua, do kystek vázaua. Došeu k ní šohajek, perečko mu daua. Daua mu perečko, modrej fialenky, aby nezapomněu svojej frajirenky. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň si na dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň sina dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich dvéří, jenom ty zavouaj: Má miuá, otevři. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich oken, jenom ty zavouaj: Má miuá, vyndi ven.
Větr-li to fučí lebo voda hučí? Lebo sa šohajek se svú miuú účí? Účí sa on, účí na zelenej úce, červeným šatečkem utírajú suze. Utírajú suze, obá dvá puakali: Frajirenko moja, čeho sme dočkali! Spomeneš, šohajku, žes ty k nám chodívau, zelené pérečka ode mňa nosívau. Šak ti ty zelené pérečka uvjadnú, až ti mé suovečka na srdečko padnú.
Pleuo dívča, pleuo len, ej, pleuo dívča, pleuo len, ej, nedaleko od humen. Dopleuo sa k nechrašči, chceu ju šohaj ukrasti. Nekradni mia, šohaj, sám, dondi večer s ludma k nám.
Šohaju, dušo má, lelujo voňavá, dokaď ťa nevidím, všecka su bolavá. A jak ťa uvidím, hned z nohy na nohu, už sem ťa viděua, chváua Pánu Bohu.
Už sa svadba dokonává, už sa rodina rozcházá; nemože to jinač byt, mosíme sa rozejít. A vy, svadební tatíčku, děkujeme vám za všecko, nechť vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí. A vy, mamičko svadební, vy ste nám dobře dělali! Něcht vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí.
Ach, Bože můj miuý z vysokého neba, nemožu sa najest sužebného chleba.
Stojí hruška v sadě, vrch sa jí zelená, pod ňú sa Janíček s Andulkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa rozehráli, od velikej lásky obá dvá zaspali. Andulka zaspala na červeném líčku, zaspal Janíček na bílém fěrtošku. Zaspíval slavíček v zeleném hájíčku, probudil Janička, Janošek Aničku.1) Staň, Andulko, hore dojit krávy svoje, než si jich podojíš, kravač ťa užene. Dočkaj mia, kravačku, pod zeleným hájem, zaspala sem krávy se švarným šohajem. Dočkaj mia, kravačku, za tu našú stěnú a já ti vyženu krávu nedojenú. Dočkaj mia, kravačku, v zeleném háječku a já ti uviju k neděli voničku.
Švarný šohajíčku, šak máš mnoho řečí, co ti naděuali ludé ledajací. Ludé ledajací řečí naděuali, před svobodnú chasú tebja pomúvali. Že si z múdra vedeš, že si z múdra chodíš, že si z múdra chodíš a robit neumíš. Bár si z múdra vedu, bár si z múdra chodím, co mně k rukám donde, všecko robit umím. Umím v poli orat, vinohrady kopat, jatelinku sekat, aj kosu nakovat. Nakovaja kosu, aj travičku kosit, zelený rozmarýn za širůškem nosit.
Ach, Bože, přebože, co robit mám? Vinobraní přešuo, vína nemám. Vyvalám sudy na prostřed budy,1) a půjdu do šenku, kde hrajú dudy.
Počkaj, Janku, za rok za dva zapomeneš na muziku, až ti ju bude žena nosit ve dně v noci na jazyku.

Location attributions