Sušil 0577 | Kameňu kameňu

63 words

Sušil 0577 | Kameňu kameňu (100%)
Kameňu, kameňu, těžko srdcu mému, rozděl se1) na dvoje, potěš srdce moje! Dyby se ten kameň ve zlato obrátil, co by se děvčati syneček navrátil.2) Srdce mé, srdce mé, proč’s tak zarmúcené? Hoříš jako plameň, visíš jako kameň. Horno mi je, horno na mojem srdečku, jak by mě ho svázal červenú šnúrečkú. Červená šnúrečka je velice tenká, ona se vřezala do mého srdeňka.

Sušil 0906 | Těžko je mi těžko (17%)
Těžko je mi, těžko na mojim srdečku, jak by mi ho svazal hedbavnu šňurečku. Hedbavnu šňurečku ja rozvazať možu, na tebe, synečku, zapomnět němožu. Zapomeneš na mne, ma děvečko, snadně, dy budu s inšu stať, něpohlidaj na mne. Něbyl by mi tě žal, dybys mi byl umřel, ale je mi tě žal, žes mi vypověděl. Z velikeho žalu sluzenky kapaju, na drobnem kamenci1) jamky vybijaju.

Černík 1908 / 302 | Ach Bože (16%)
Ach, Bože, prebože, čo som urobila, keď som pre jedneho šeckých opuscila? Opuscila som si sokola pre páva, lecela bych za ním, něviem, hdze sedává. Sedá on tam hore, v císarovém dvóre, v císarovém dvóre, na hadbávnéj šnóre. Hadbávná šnórečka, velice cenučká, ona sa vrezala do mého srdečka. Vrezala, vrezala, už sa něvyreže, až moje srdénko napoly prereže.

Bartoš 1901 / 0604 | (16%)
1. Ach máło ty ně, miłá, máło ty ně věříš, že małým okénečkem dycky za mnú hľedíš. Ach, jak bych ti, synečku, jak bych ti věřiła, dyž sem já tvoju łásku v něděľu zkusiła. Ach ťažko je ně ťažko na mojém srdečku, ach, jak by ně ho zvázáł hedbavnú šňůrečkú. Ach, hedbavná šňůrečka, ona je teňučká, ona sa ně vřezała hrubě do srdečka. 2. Ach synečkova mati, ona je tak dobrá, nedała si ně vzít, že su já chudobná. Ach já na ňu odkážu, takovú otázku, nech si svoje syny uváže na provázku. Ach ľesti nezdrží, súkenný provázek, nech si dá uděłat cigánu řetázek.

Sušil 0402 | Žalo děvče žalo trávu (16%)
Žalo děvče, žalo trávu nedaleko vinohradu. Pán sa na ňu z okna dívá, on si na ňu rukú kývá. Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Čiré pole projíždžali, až sa k děvčati dostali. Daj nám, děvče, daj nám záloh, žes na panském trávu žalo. Dávala jim svú plachtičku, pán ju pojal za ručičku. Už si, děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje. Tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje.

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (11%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.

Sušil 0479 | Oře šohaj oře (11%)
Oře šohaj, oře v zeleném úhoře, popuščá koničky po hedbavnej šnuře. Hedbávná šnurečka velice tenúčká, zařézala se mně do mého srdečka. Požčaj mně, šohaju, požčaj mně nožíčka, nech já si vyřežu šnúrku ze srdečka.

Sušil 2293 | Od východu k západu (11%)
Od východu k západu hore zelenají, ščepanovčí mládenci panen si hledají. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil, u tech Vítků na sadě bílý den ho zašil. Vítková ho budijó: Staň, Jozefku, domů, klekaničko zvonijó, řezat sekaninu. A nechť zvoní, jak zvoní, já domů nepudu, sekaničky dosti mám, sekati nebudu. Ešče se k ní obrátil, a dal jí hubičku: Jakpak tě mám opustit, červený hřebíčku. Ten červený hřebíček květe jak ten bílé, jakpak tě mám opustit, můj synečku milé.

Sušil 2032 | Křeček to tak chtěl míti (11%)
Křeček to tak chtěl míti, kázal se mně strojiti na ty hody do hospody, mohl sem nechoditi. Dlóho to netrvalo, šest jich na mne čekalo. Sedmý s holí u stodoly, to mě nejvíce bolí. Tak oni mě pobili, do luže mě vhodili. Já chuďatko, nebožátko, kolinka mně vrzaly. Běžel sem já k rychtáři, myslel sem, že se zdaří. On obrátil ke mně srdce, strčil mě do trdlice.

Sušil 1915 | Hospodář mně kázal (11%)
Hospodář mně kázal, abych milú svázal. Já šohajek chudák, nevěděl sem kerak. Podal mně nitečky, svázal sem jí ručky. Na mú milú dušku, už mám z ní ženušku.

Bartoš 1901 / 0184 | Oj lásko lásko horíš plameněm (10%)
[: Oj lásko, lásko, horíš plameněm, :] dyž já z toho světa půjdem, jak dyby ňa zabil kameněm.