Kolberg 04 / K0126

  
Song navigation:
  

@3/4$xF 4''D*{8''D*8''D*8''E*8''D}/*{8'B*8'B*8'A*8'F*}4'G/*4''D*{8''D*8''D*8''E*8''C}/*{8'B*8'B*8'A*8'F*}4'G/*4'D*4'G*{8'A*8''C}/*{8'B*8'B*8'A*8'F*}4'G/*4'D*4'F*{8'A*8''C}/*{8'B*8'B*8'A*6'A*6'F*}4'G/*
Text: 
Wyjrzala panna ku ogrodkowi
2 words

Similar songs

Erben 2/328 | Když jsem šel skrz dubový les (100%)
Když jsem šel skrz dubový les, přepadla mne dřímota; a do rána mně za hlavou rozmarina vykvetla. Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené, pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené. Která panna lovit bude rozmarínu zelenou, ta mou nejmilejši bude za vodičkou studenou. Šly panenky ráno k řece, do věder nabíraly: v tom ty pruty z rozmaríny k samé lávce plavaly. Ta mlynářovic Anička po prutech se nahnula, a nešťastná holubička do vodičky spadnula. 1) Zvoní, zvoní troje hrany, co to asi znamená? povězte mi, vy ptáčkové! snad to není má milá? „Tvou milou, tvé potěšení do rakve ti skládají, čtyři muži v černém rouše do hrobu ji dávají.“ Ach, můj Bože nejmilejši! ty’s mi vzal mou nevěstu! povězte mi, vy ptáčkové, k jejímu hrobu cestu. „Za vrchem tam v kostelíčku zpívají v kůru kněží; pět kroků za kostelíčkem v hrobě tvá milá leží.“ Tam já půjdu, plakat budu, na ten tmavý hrob sednu, a pro tebe, má panenko, těžké hoře ponesu. Těžké já ponesu hoře, až mne smrt vysvobodí, a věneček z rozmarýny na můj příkrov položí! 1) S místem tímto srovnej první polovici písně „Kytice“ v rukopisu Kralodvorském.

Erben 2/327 | Vyrostla mně bílá růže (100%)
Vyrostla mně bílá růže, trhat já ji nebudu: milovala jsem Vojtíška, milovat už nebudu. Milovala jsem ho věrně, v srdci jsem ho nosila; toho jsem se nenadála, žeby láska šálila. Šel můj milej po ulici, měl klobouček na stranu; lidé jsou mu povídali: Tamhle vidíš svou pannu. „Nemluvte mně, lidé, o ní, hledět na ni nemohu; jak ji spatřím jedním okem, sklopím hlavu hned dolu.“ Když jsi na mě hledět nemoh, proč jsi za mnou chodíval? já jsem tebe neprosila, abys ty mne miloval. Měl jsi dvéře otevřeny do srdce upřímného: ale nyní jsou zavřeny, nepřijdeš víc do něho! Což pak jsem ti udělala, že mne teď nenávidíš? vždyť jsem ta, která jsem byla, proč pak se za mě stydíš? To mám já teď za upřímnost, kterou jsem k tobě měla; pro tebe bych, nejmilejši, krev byla vycedila! Rozpomeň se, nejmilejši! na tvoje slibování: že tě bude pán Bůh trestat, nedá ti požehnání. Rozpomeň se, nejmilejši! na moje mladá léta: léta s tebou jsem ztratila – po radosti je veta! Živobytí bych si vzala, však jsem si ho nedala: věčnost věčší, než celý svět, toho jsem se lekala.

Erben 2/359 | Včera neděle byla (100%)
Včera neděle byla, já jsem doma nebyla: žala jsem travičku v zeleném háječku – svátek jsem nesvětila. Než jsem trávy nažala, celá jsem se požala: proto že, Jeničku! falešnou hubičku od tebe jsem dostala. V háji travičku žití – nechtějte to činiti, panny a mládenci s zelenými věnci! můžete se požiti. Včera přenešťastný den, kam se můj milý poděl? dostala jsem kvinde, šel k panence jinde, na mě snad už zapomněl!

Erben 2/353 | Vímť já domeček (100%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Sušil 2223 | Stojí vrba košatá (100%)
Stojí vrba košatá, hej, hej, koleda, na ní koza rohatá, hej, hej, koleda. Přišel tě k ní kmotr vlk atd. Paní kmotra, poď dolů! A já dolů ńepudu. Ty máš velký zubiska, natáh bys mně kůžiska.

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (100%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.

Sušil 2215 | Vinšujem vam ščesti zdravi (100%)
Vinšujem vam ščesti, zdravi, svate Boži požehnani. Požehnani toho domu, co dobreho, všecko k tomu.1) Nesem vam dobru novinu, dal Pan Bůh ščastnu hodinu, Panna syna porodila, panenstvi neporušila. Porodila ho v Betlemě, mezi hovady na seně, duchem svatym ho počala, nynej, nynej mu zpivala. Zpivali jemu anděle svate pěsničky vesele. Daj vam ščesti, mili pani, ať se vam na koně daři.2) A vam, pani hospodyně, ať se vam daři na svině, a ať mate kravy dojne a po nich užitky hojne. Kravy se budu těliti. svině se budu prasiti, kury, husy budu něsti, budětě mět všeho dosti.3) Kera je dobra matička, da nam kusek makovnička, a da nam toho kolače, ať nam to ditě něplače, kery poctivy mladěněc, da nam groš česky na věnec; esli nam da o groš více, to buděm mět na střevice.4) Kery nam nic něchce dati, ten penize s miškem ztratí a dostaně zlu odměnu, škaredu, dudlavu ženu.5) Zla žena je ďura v střeše, a dy prši, všudy teče. Kera poctiva děvečka, da groš bily do pytlička, esli nam da o groš vice, to buděm měť na střevice. Kera nam nic něchce dati, ta se němini vdavati a dostaně zlého muže, co z ni budě dřiti kuže. Amen, amen, ať se staně, ať se nam to nědostaně takoveho zleho může, ať nam nědře naše kůže.6)

Erben 2/338 | Můj koníček pěkný vraný (100%)
Můj koníček pěkný vraný, na něm pentle zelená: pověz ty mně, má panenko, jsi-li ke mně upřímná? „Já jsem k tobě upřímnější, než ty ke mně, můj milej: všedního dne k nám chodíváš, a v neděli jdeš k jinej!“

Erben 2/337 | Pověz ty mi má panenko (100%)
Pověz ty mi, má panenko, pověz ty mi upřímně, kdo k vám chodí, má panenko, kdo k vám chodí mimo mě? „Ach k nám žádnej nechodívá, není cesta šlapaná: jen po který my chodili – a ta nám už zarostla. Zarostla nám rozmarínkou, samým drobným jetelem: to nám jisté za znamení, že my svoji nebudem.“ Když nebudem, ať nebudem, však jsme oba svobodni: nebudem se trestu báti, že jsme byli nevěrni. Ten prstýnek, co’s mi dala, já ho nosit nebudu: hodím já ho do potoka, vší starosti pozbudu. A ten šátek, co’s mi dala, nechám si na památku: abych vždycky pamatoval na tvou falešnou lásku.

Sušil 2207 | Pohleď pohleď co se sviči (100%)
Pohleď, pohleď, co se sviči, přez zeleny kopec, ty ovečky běhaju, přez potůček skakaju. Aha pity aha pity, k Betlemu spichaju. A cuž vy tež daruječe, vy paně hospodař? Ja daruju klobasu, třikrat se s ňum opašu, a to temu Ježiškovi, to ja mu doněsu. A cuž vy tež daruječe, vy pani hospodyň? Ja daruju plenečky a zlate peřinečky, a to temu Ježiškovi do tej kolibečky. A cuž vy tež daruječe, vy švarne dževuchy? My darujem věneček a zlatý prsteneček. A to temu Ježiškovi do jeho jesliček. A cuž vy tež daruječe, vy pani synove? My darujem voničku ze zlateho hřebičku, a to temu Ježiškovi pro jeho mačičku.

Erben 2/334 | Až já odtud pryč pojedu (100%)
Až já odtud pryč pojedu, bude pro mě velkej pláč: budou pro mě holky plakat, které jsem já míval rád. A já taky plakat budu, až já odtud pryč pudu: pannu, kterou jsem miloval, víc milovat nebudu. Vykoukala z okýnečka, byla jako z růže květ; černé oči utírala, že se ji svět nepoved. Neplač, nekvil, nenaříkej, přijdu já k vám brzičko: přijdu ještě zejtra ráno, dřív než vyjde sluníčko. Vy hodiny, ach hodiny! co jste mi to vyvedly, že jste vy mne s mou panenkou. tak na krátce rozvedly? Jak rozvedly, tak rozvedly, už nás víc nesvedete: a vy mily černý, oči, kdy se dost vypláčete?