Kolberg 04 / K0156

  
Song navigation:
  

@3/4$bB {8'F*8'G*}4.'A*{8'B}/*{8''C*8''D*8''C*8n'B*8''C*8''D}/*{8''C*8''D*8''C*8n'B*8''C*8''D}/*{8''C*6''D*6''E*}4.''F*{8''E}/*{8''D*8''D*}2''C/*{8''C*6''D*6''E*8''F*8''C*8'A*8'F}/*{8''D*8''C*8''D*8''C*8'B*8'A}/*{8'G*8'A*}4.'B*{8'A}/*{8'G*8'G*}4'F*4-/*
Incipit / Full Text: 
Podaj raczke
1 words

Similar songs

Erben 3/056 | U oltáře klekla (100%)
U oltáře klekla, sobě rozjímala, když svému ženichu ruku podávala: nemůž‘ jinak býti, musím si ho vzíli, do své plné smrti musím jeho býti. Aj, vy muzikanti! hrajte mi vesele, dokud mám věneček ještě na svem čele: až já odtud pudu, což truchlivá budu! kterak já lu na vás smutná zapomenu! Má matička milá okolo mne chodí, ani to slovíčko ke mně nepromluví: má zlatá matičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte, jako strom jablíčko! Což tak, vy družičky! tiše tu sedíte a smutně očičky k té zemi klopíte? nejstarší družičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte co z klásku zrníčko! Už mně budou vínek, vlasy rozplítati, bílou pavučinku na hlavu dávali: nemůž‘ jinak býti, musím odejíti, do své plné smrti musím hlavu kryti!

Erben 3/049 | Co jsem smutná myslila (100%)
Co jsem smutná myslila před panem farářem, že jsem ruko podala před velkým oltářem: co jsem chtěla, už to mám, už se tomu neschovám, přesmutná děvečka! Cos, Andulko, myslila před velkým oltářem, že jsi ruku podala před panem farářem? Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko nepleť: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš! Kdybysi se schovala, on tě bude hledat, s když psk tě dostane, tu se bude hněvat. Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko neplet: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš!

Erben 2/555 | Vždycky mi říkala (100%)
Vždycky mi říkala moje milá, žeby se mnou srdce rozdělila: když chtěla děliti, neměla nůž; já jí ho podával – nechtěla už!

Erben 2/419 | Cesto zlá nedobrá! (100%)
Cesto zlá, nedobrá! kam jsi mě zavedla, cesto zlá, nedobrá, kam mě vedeš? Vedu té do světa, kde růže rozkvětá, vedu tě do světa, do ciziny. Když se rozcházeli, obádvá želeli, že sobě nemažou ruce podat; ruce si podali, do pláče se dali: Kýž bychom se byli nepoznali!

Erben 3/104 | Počkej zastav (100%)
Počkej, zastav, malý pacholíčku! až já podám milému ručičku. „Když jsi chtěla ruky podávati, neměla jsi dříve slibovati!

Erben 5/279 | Spadla mně šavlička (100%)
Spadla mně šavlička s vranýho koníčka: podej mně ji, moje milá, jsi-li ke mně tak upřímná. Šavlička podala, do pláče se dala: neplač, holka, neplač pro mě, já jsem se dal dobrovolně. „Neplač, holka, pro mě, že jsem já na vojně: až já přijdu domů z vojny, neplač, holka, budem svoji. Spadla mi šavlička s vranýho koníčka: pojď mně ji, má milá, podat, a já budu mašírovat.“ Šavličku podala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, můj holečku, nikdy byla nepoznala!“

Erben 5/385 | Neplač nenaříkej (100%)
Neplač, nenaříkej, že jsem já na vojně, neplač, nenaříkej, že jsem voják: vždyť jsem tě prosil, klobouček nosil; ty jsi mi nechtěls ruku podat. Neplač, holka, pro mě, že jsem já na vojně; neplač, holka, pro mě, že jsem voják. Já sedím na vose, mám pouta na noze; muším mašírovat až ku Praze. Pomoct si nemohu, poruě pánu Bohu: až já z vojny přijdu, vemu si tě. Neplač, holka, pro mě, že jsem já na vojně, neplač, holka, pro mě, že jsem voják: sedím na špalíčku, pucuju šavličku, natírám řemeny, kouřím tabák.

Erben 5/375 | Pěkně se zelená (100%)
Pěkně se zelená Klášterská krajina, zelená, zelená, zelená se: podívej se na mě, potěšeni moje, jak mě můj vranej kůň pěkně nese! Na koníčka sedám, s mou milou se žehnám: Podej mně, má milá, ruku pravou! Ruku mně podala, smutně zaplakala: „Bodejž bych já mohla jeti s tebou!“

Erben 5/360 | Vykoukala z okynečka (100%)
Vykoukala z okynečka z nejhořejšího, spatřila na vraném koni nejmilejšího; hned mu vrátka otvírala, uctivě ho přivítala, ruku podala. „Vítám tě, můj nejmilejší, vítám tě, milý: moji rodiče jsou rádi, že tebe vidí; šavle po straně se blyští, s tou jsi oddán až do smrti – až tě zabijí!“ Vždyť nemusí na té vojně každého zabit: Bon na nebi všemohoucí bude mne chránit; až já budu u armády, budou moji kamarádi, budou mne bránit.

Erben 2/358 | Což je ta láska zlá (100%)
Což je ta láska zlá, když se milují dvá: když se mají rozcházeti, naříkají obá. Když jsme se loučili v zeleném háječku: co jsem pro tebe vystála, můj zlatej holečku! Když jsme se loučili pod zelenou jedlí: přenešťastní jazykové, že jsou nás rozvedli! Když jsme se loučili pod zeleným dubem: vždycky jsem ti říkávala, že svoji nebudem. Ruku mu podala, do pláče se dala: Kýž jsem tebe, můj holečku, byla nepoznala!

Erben 2/267 | Na kopečku stojí (100%)
Na kopečku stojí borovička, seděla tam pod ní má Ančička. Přiletěl slavíček, nese psaní, podal ho Andulce s pravé strany. Tu máš, má panenko, nelekej se, nesu ti psaníčko, potěšíš se. Dříve než slunéčko vyjde z hory, budeš mít milého u komory. Bude na tě smutně očekávat, bude na okýnko poklepávat. Až bude klepati, neotvírej, on taky klepává někdo jinej. A jest-li otevřeš, ošidíš se, a ta vaše láska promění se. Promění se jednou, víc nebude: milej tebe nechá, jinam pude.