Kolberg 02 / K0212

4 words

Sušil 0002 | Aj vím já lúčku zelenú (100%)
Aj, vím já lúčku zelenú, na ní lindičku sázenú.1) Pod ňú seděl David král, svaté pěsničky sobě hrál.2) O, radostná novina, přišla k němu Maria. o, Davide, Davide, tvoja matička v pekle je.3) Svatý David nemeškal, vezma husličky hned se bral. Když tam před peklo přišel, svoju matičku uslyšel. Hned na husličkách zahudal, svoju matičku ven volal. Dušičky se jí chytaly, z pekla ven vyjít nedaly. Hned se s ďáblem zakládal, kdo by z nich pěkněj zahudal. David lepší zahudal, svoju matičku vyhudal. Aj, Davide, Davide, budeš-li ty služiť u mně? Nebudeš těžce dělávat, enom v měsíčku sedávat, svaté pisničky zpívávat.4)

Sušil 0262 | Na drytomskej dolině (100%)
Na drytomskej dolině pase Janko dva koně. Přišli k němu hájníci, ti drytomščí zbojníci. Daj nám, Janko, halenu, daj tu v nově kúpenú. Já vám haleny nedám, radšej se s vami sjednám. Tak sa dlúho jednali, až Janóška zabili. Leží Janko zabitý, rozmarýnem zakrytý. Plače oňho, naříká, otec, mati, frajirka. Otec, mati slzami a frajirka vzdychami: »Škoda mého milého, neměla jsem nad něho.«

Sušil 0589 | Dal by mně to Pán Bůh (79%)
Dal by mně to Pán Bůh, Panenka Maria, abych do dnes týdňa v černej zemi byla. Co si to, má milá, co si to vinšuješ? Šak se v černej zemi dosti nanocuješ. Co bych si, šohajku, co bych vinšovala, keď ti za mňa bráňá celá tvá rodina. Ani tak rodina jak tvoja mamička, že jsu já chudobná pro tebja děvečka. Keď jsu já chudobná, hledej si bohatší, keď ti to, šohajko, s chudobnú nesvědčí. Chudoba, chudoba, ona cti netratí, vychádzajú na ňu nádherní, bohatí. Kde chudoba chodí, všady kamen raní, že sa za chudobu žádný nezastaví.

Erben 3/116 | Co pak tě tvá máma dala (79%)
Co pak tě tvá máma dala, že tě tak mladičkou vdala? „Dala mně muže trapiče: ten mně mou hlavu roztluče!“

Bartoš 1901 / 0128 | (79%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Erben 3/093 | Já jsem se se všemi (79%)
Já jsem se se všemi rozlúčila: mamičku nikde jsem nevidíla! Eště se podívám po dvorečku, esli tam huhlídám mú mamičku. Kde pak je má zlatá, má mamička, ať mě vyprovodí ze dvorečka? Co já se navolám, navohlížim: já vás, má mamičko, přec nevidím! – „Jak pak ji huhlídáš, když jí nemáš? když na hřbitově spí, jí nezvoláš!“

Erben 3/095 | Poděkuj Bětuško (79%)
Poděkuj, Bětuško, svý zlatý mamince, že tě vychovala v strakatý peřince. Když tě vychovala, Jozífkovi dala: což jest ta matička dobře udělala. Poděkuj, Bětuško, svýmu tatíčkovi, že on tě vychoval tvýmu Jozífkovi. „Kterak poděkuju, když já ho už nemám? já svýho tatíčka nikdy neuhlídám!“

Erben 3/098 | Loučení ach loučení! (79%)
Loučení, ach loučení! což jest to věc těžká, když se musí rozloučili, když se musí rozloučit! s syou matičkou dceruška! Nermuťte se, matičko, že já od vás pudu: nechciť já zapomcnouti, ale předce až do smrti vaším dítětem budu. „Nermoutím se, dcero má, že pudeš odemne: ale jen nejvíce nad tím, dceruško moje, se rmoutím, jak se tobě povede.“ Jak pak by se mně vedlo? dobře, má matičko: vždyť jsem já jen obdržela, co jsem sama míli chtěla, co žádalo srdéčko!

Bartoš 1901 / 0100 | Ja doľina doľina (79%)
[: Ja doľina, doľina, :] maľovaná doľina. [: Ja do že ju maľovał, :] švarné dívča miłovał. [: Maľovał ju Janíček, :] voňavý jak hrebíček. [: Małovał ju do koła, :] jeho złatá podkova. [: Orał Janko pod horú, :] pod zeľenú dubinú, [: Vołała ho mamka jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho sestra jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho miłá jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem.

Bartoš 1901 / 0099 | Ej była jedna mynářka (79%)
Ej była jedna mynářka, měła jednoho synáčka. Posíłała ho vandrovat, že mosí miłú zanechat. On ten synáček vandrováł, na svú maměnku zkazováł: Moja galánka jako květ, nemožem na ňu zapomět.

Bartoš 1901 / 0077b | Verbuje sa Janko v Prešpurku na (79%)
Verbuje sa Janko v Prešpurku na pľaci ej ked boł pekný švarný, załi ho vojáci. Neverbuvał som sa, na siłu ma zaľi, ej šetku košeľenku na mne roztrhaľi. Jodpište, jodkažte téj jeho materi, ej že je jéj synáček pekne obľečený. Nenechał si Janko za sebú płakaci, ej přišeł on sa pozret na svú myłú maci. Z Novomestské brány dývajú sa pány, ej čo robý šohajko pod šibenyčkámy. Čo by robył vysí, nebožiatko mosí, ej zmokła mu košełka od studenéj rosy. Neboło od rosy, any od deščíčka ej přišła ho nariékat tá jeho dzieučička. A tá jeho myłá nyšt na to nedbała, ej na jeho postéľce tri dny omdľiévała.