Kolberg 04 / K0203

  
Song navigation:
  

Incipit / Full Text: 
Siedzi tam pani
3 words

Similar songs

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (100%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“

Erben 5/287 | Když jsem já šel skrze bránu (100%)
Když jsem já šel skrze bránu, potkal jsem tam jednu pannu: to byla, to byla má panenka rozmilá. Já se počal vyptávati, kde zůstává její máti. „Jen se ptej, pozor dej na pěknej dům zelenej.“ Na dva bubny bubnovali, když Honzíčka verbovali; bubnovali, troubili, až mi ho vodloudili.

Erben 5/275 | Horo horo bramborová! (100%)
Horo, horo bramborová! má panenka není doma, není doma, je na poli: vykopává tam brambory.

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (100%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Sušil 0971b | Okolo Milotic (100%)
Okolo Milotic voděnka sa točí, kdo tam má panenku, nechať ju přeskočí. Já ju tam také mám, já vodu přeskočím, červeným šátečkem já sobě zatočím.

Sušil 1026 | V Šaraticích jeden dům (100%)
[: V Šaraticích jeden dům, :] majó tam děvče, [:[: Bože můj! :]:] Dyby mně je chtěli dat, uměl bych za ně děkovat. Tatíčkovi, maměnce, naposledy té panence. Vím, že mně ho nedajó, oni se na mě hněvajó.

Erben 5/304 | Jeníček v maštali (100%)
Jeníček v maštali vrany koně češe, ohlíží se stranou, kdo mu co přinese. Nesou ti, Jeníčku, dvě pouta a zámek: dává ti, Jeníčku, císař pán závdavek. Dej pozor, Jeníčku, až půjdeš od panny, čekají tam na tě Novodvorští páni. Novodvorští páni rádi tebe mají: koníčka vraného a palaš ti dají. – A já jsem jim ušel až k bílému dvoru, tam jsem sobě vylez na vysokou horu. Tam bylo mé spaní do dne, do svítání, až mne má panenka zvolala k snídaní.

Erben 2/301 | Ten Zbirovský zámek (100%)
Ten Zbirovský, zámek[26] dokola klenutý, sedí tam můj milý řetězy sepnutý. Pověz mi, můj milý, proč té přikovali? „Pro tebe, má milá, že mi tě nepřáli.“ Co ho tam přivedlo? ti Zbirovští páni: aby on zanechal falše v milování. Co ho tam přivedlo než jeho mladý věk: přeškoda, Jeníčku! že jsi mně zkazil svět!

Erben 5/324 | Rodičové chtějí (100%)
Rodičové chtějí, abych byl páterem: a já jsem sobě umínil býti švališerem. Darmo, můj tatíčku! darmo nakládáte: a já páterem nebudu, to se podíváte. Kdyby se trefilo kázaní dělati: přišly by tam hezké panny, musel bych se smáti. Kdyby se trefilo pannu zpovídati: já bych se moh' omejliti, chtěl bych objímati. Kdyby se trefilo v noci k nemocnému: já bych mohl zablouditi k děvčeti hezkému.

Erben 5/317 | Kumburskej zámeček (100%)
Kumburskej zámeček vršku kulatýho: dostal jsem koníčka pěknýho vranýho. Trubači troubili, podkůvky klapaly: Jičínsky panenky ty pro nás plakaly. Neplačte, panenky, a vy moji známí: nepudeme sami, půdou všickni s námi. Půdou tam hrabata, páni potentáti: nejedna matička musí zaplakali. Nejedna matička, nejedna sestřička, ta kerá na vojně má svýho bratříčka. „Děkuju ti, hochu, za tvoje chození: aby ti pán Bůh dal šťastny navrácení!“ Děkuju ti, holka, cos mě ráda měla: aby ti pán Bůh dal hodnýho manžela!

Erben 5/308 | Huláni huláni! (100%)
Huláni, huláni! malovany děti: kde kerá panenka, ta za vámi letí. Hustopeč, Hustopeč je krásné městečko: když my tam přijedem, pijeme vínečko. Hustopečská brána pěkně malována: procházejí se tam huláni s pannama.