Sušil 0942 | Uderiua jedna

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

4'F 4'A {8'G 8'F } / 4'G 4'C 4- / 4''C 4''C {8'B 8''C } / 4''D 2''E / {8''C 8''C }2'G / 4'F 4'A 4''C / {8'B 8'A }2'G / 4'F {8'A 8'G }4'F /
Song group title: 
515. OHLEDY
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
[: Uderiua jedna, :] [: uderiua druhá, :]1) ešče sa šohajek po dedině tuuá. Túuá on sa, túuá, nemože trefiti; nechce mu panenka dvéří otevřiti. Otevři mně, miuá, mauované dvéřa, nech si nepouámu pávového péra.2) Pávové pérečko je velice drahé, jedna perutinka za čtyry touare. Otevři mně, miuá, mauovanú bránku, nech si nepouámu péra z mariánku. Péro z mariánku je velice drahé, jedna hauuzenka za čtyry touare. Jak mu odevřeua, hnedka si ju objau, to sem ti, má miuá, už dávno slibovau.
Text variants / Notes: 
1) Odbila hodina, už bude bit druhá, 2) Otevři mně, milá, malované vrata, nech si nepolámu za klobúčkem zlata. Jiný dálejšek: Otevři, má milá, otevř okýnečko, já s tebó promluvím jen jedno slovečko. Já bych otevřela, dyby máti dala, dyby mě hlavěnka tuze nebolela. Hlavěnka mě bolí, maměnka mně brání, odejdi, synečku, jsi tuze chudobný.
78 words

Similar songs

Sušil 0942 | Uderiua jedna (100%)
[: Uderiua jedna, :] [: uderiua druhá, :]1) ešče sa šohajek po dedině tuuá. Túuá on sa, túuá, nemože trefiti; nechce mu panenka dvéří otevřiti. Otevři mně, miuá, mauované dvéřa, nech si nepouámu pávového péra.2) Pávové pérečko je velice drahé, jedna perutinka za čtyry touare. Otevři mně, miuá, mauovanú bránku, nech si nepouámu péra z mariánku. Péro z mariánku je velice drahé, jedna hauuzenka za čtyry touare. Jak mu odevřeua, hnedka si ju objau, to sem ti, má miuá, už dávno slibovau.

Erben 7/028 | Pod okýnkem stával (43%)
Pod okýnkem stával, 1) na housličky hrával, na svou nejmilejší smutně povolával. „Spíš-li nebo nespíš, nebo mne neslyšíš? nebo mně, má milá, otevřití nesmíš?“ „Nespím já, ach nespím, dobře tebe slyším: jen že ti, můj milý, otevřití nesmím. Naše máma leží zrovna vedle dveří, ona by slyšela, když bych otvírala.“ Máma ráno vstala, dcerušky se ptala: „Dcero moje milá! s kým’s to rozmlouvala?“ „S kým bych, mámo, jinším, než s mým nejmilejším: on k nám v noci chodí a mě ze sna budí.“ „Jest-li pravda není, stroj se k utopení, stroj se k utopení, chlapec k oběšeni.“ Dcera to slyšela, k Dunaji béžela; jak k Dunaji přišla, do něho skočila. „Bože na výsosti, vem mě do radosti! už mé bílé ruce břehu se chytají. Už mé bílé nohy 2) písku dosahají; už mé černé vlásky po vodě plývají. Už mé černé oči po horách se točí, po horách, po lesích, po mém nejmilejším!“ 1) Přišel pod okýnko: „Spíš-li, má panenko! spíš-li, čili nespíš, nebo mne neslyšíš?“ 2) Už mé milé vlásky plujou pres oblásky; už mé modré oči po horách se točí.

Erben 2/020 | Kdyby mně máti (24%)
Kdyby mně máti na trávu dala, já bych jí trávy nůši nažala. Tráva neroste jenom za vodou, kudy Chejnovští mládenci jedou. Ale ne všickni, jenom někteří: ti kteří nosí pávové peří. Pávové peří, stříbrné sponky: to jsou mládenci jako z pivoňky.

Sušil 1449 | Lúka sečená tráva zelená (23%)
Lúka sečená, tráva zelená, alenkovščí pacholíci jako malena. Ale ne všecí, jenom nekeří, keří majú za klobúkem pávové peří. Lúka sečená, tráva zelená, alenkovské panenky jako malena. Ale ne všecky, jenom nekeré, keré majú na rukávcech pantle zelené.

Erben 2/289 | Sázela má milá (23%)
Sázela má milá modrou fíjaličku; když ji nasázela, prosila vlažičku. Vlažička nepřišla, přišla jen rosička, aby jí neuschla modrá fijalička. Modrá fijalička co pávové peří: každá holka blázen, která chlapci věří. Já taky věřila a jsem oklamána: ztratila jsem prsten s třema kamenama.

Smutný 45/059 | Uderiua jedna uderiua druhá eště sa (17%)
Uderiua, jedna, uderiua druhá, eště sa

Smutný 25/005 | Uderiua jedna uderiau druhá (17%)
Uderiua jedna, uderiau druhá

Smutný 24/018 | Uderiua skaua z kraja do Dunaja (17%)
Uderiua skaua z kraja do Dunaja

Smutný 24/013 | Uderiua skala s kraja do Dunaja (16%)
Uderiua skala s kraja do Dunaja

Sušil 0683 | Na hoře na dole (9%)
Na hoře, na dole, ej, na hoře, na dole, [: v tem zeleném hájku. :] Trhaua má miuá modrú fialenku. Trhaua, trhaua, do kystek vázaua. Došeu k ní šohajek, perečko mu daua. Daua mu perečko, modrej fialenky, aby nezapomněu svojej frajirenky. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň si na dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň sina dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich dvéří, jenom ty zavouaj: Má miuá, otevři. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich oken, jenom ty zavouaj: Má miuá, vyndi ven.

Erben 4/077 | Když jsem šel z hospody domu (8%)
Když jsem šel z hospody domu, to o půl noci, neměl jsem já pražádný strach s té tmavé noci; když jsem já přišel domů, klepal jsem na svou ženu: „Otevři mně má ženuško, já už jdu domů.“ Tu mne začls má ženuška smutně vítati, mou paruku kopuletou s hlavy škubati, a to bylo vítání do božího svítání, tu jsem dostal od své ženy trpké snídaní. Smutně zpomínal jsem sobě na pana sládka, že ho někdy porodila neštastná matka; on dobré pivo vaří, kapsa nehospodsří: teď jsem dostal za pokutu – musím drát peří.