Kolberg 04 / K0287

  
Song navigation:
  

Text: 
A za lasem moje wolki
4 words

Similar songs

Sušil 1949 | Neberte si kamarádky (100%)
Neberte si, kamarádky, muža malýho, nebo von se v noci bojí schořa černýho. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí. Černý schoř prý dycky skáče za lomenicó a muž strachem sedávává večír za pecó. Nechce mně chodit na hůru pro seno koňům, ach, co si já s ním mám počat, Pane Bože můj? Zašiju si jé do měcha, a dám jé pod hnůj; odpočívé, můj možičko, schořa se nebůj.

Sušil 1961 | Za humnama na (100%)
[ : Za humnama :] na ječmínku uvázala žena muža na řemínku.1) Co mě, ženo, co mě vážeš? Dyť já tobě všecko dělám, co mně kážeš. Kážeš-li mně pro kvasnice, a já pro ně hopkem běžím bez čepice. Kážeš-li mně drva rúbat, a já běžím do světnice tebe lúbat. Pusť mě, ženo, pusť mě z něho, neřeknu ti do své smrti slova zlého. Buď si tady do pondělka, abys věděl, safiente, co je ženka.

Sušil 1901 | Už sem já to propiu všecko (100%)
Už sem já to propiu všecko, a to pro tebe, děvečko; moja miuá ze Zlína, pověz, pověz, chceš-i mia? »A já za tebe nepůjdu, a já radši suúžit budu. Ty si, chuape, nedbauý, dycky chodíš opiuý.«

Sušil 1882 | Dobře mi je dobře mi je (100%)
Dobře mi je, dobře mi je bez žene, možu se pić od něděle do střede, a jak už přijdzě ta prvša středa, ženička křiči, běda, proběda, podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku, a ja ci dycky zpivom taku pěsničku. Něch mne tež tu, ma ženičko, ze dva dni, budzě po tem ze mne člověk šikovny. A jak už přepiul penize všecky, mo ženičko, přiněs chleba za česky. Podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku. A což jo mom dzělaci s taku ženičku.

Sušil 1717 | Ach co je to za slaviček (100%)
Ach, co je to za slaviček, co tak pěkně zpiva? [: Ach, to je můj najmilejši, :] ze mne se vysmiva. Ty se ze mne něvysmivej z chudobnej siroty, choť ja němam žádnych peněz ani žadne šaty. Jenom ten vinek zeleny, kery mam na hlavě, a ten jeden šuraneček,1) kery mam na sobě.

Sušil 1839 | Vyletěla křepelenka z prosa (100%)
Vyletěla křepelenka z prosa a já za ňú bosulenka bosá. Mosím sa já našej mamky pytat, mám-li já tu křepelenku chytat. Chytaj si ju, můj synečku, chytaj, enom sa jí pérek nedotykaj. Jak sa ty jéj jednú pérka dotkneš, hnedky její pravú nožku potkneš.

Sušil 1977 | Bože můj Bože můj (100%)
[: Bože můj, Bože můj, :] [: co je to za matka! :] Prodala dcerušku za míšenské jabka. A když ju prodala, tož si povídala: Bože milý, dobrý, co sem udělala!

Sušil 1978 | Cos dělala ženo má (100%)
Cos dělala, ženo má, má ženičko rozmilá? Koleda hodně veselá. Přadla jsem já kúdelí, můj mužičku rozmilý, koleda hodně veselá. Chde máš, ženo, potáček? Má ženičko rozmilá atd. Zmotala jsem potáček, můj mužičku rozmilý. Chde máš, ženo, přadeno? Prodala jsem přadeno. Chde máš, ženo, peníze? Kúpila jsem hrnečky. Chde máš, ženo, hrnečky? Rozstřepaly je děti. Chde máš, ženo, škarupy? Hodila jsem za bránu.1) A dyť jsem tam včera jel, a jich sem tam neviděl. A on po ní hroticú, ona po něm přaslicú. Cvičila ho německy, strčila ho pod necky.

Sušil 2096 | Mámo mámo hosti jedó (100%)
Mámo, mámo, hosti jedó: Janek jede na teleti, Chlupač jede na praseti a můj milý na vraném koni. Mámo, mámo, co jim dáme jest? Jankovi dáme masiska,1) Chlupačovi kus kostiska,2) mému milému dobré pečeně.3) Mámo, mámo, co jim dáme pit? Jankovi dáme piviska a Chlupačovi vodiska, mému milému dobrého vína. Mámo, mámo, kam jim ustelem? Chlupačovi pod lavicu a Jankovi na lavicu, mému milému na zlaté lože. Mámo, mámo, čím jich zakryjem? Janka zakryjem halinó4) a Chlupatého pruždinó,5) mého milého pěknó peřinó.6) Mámko, mámko, kam jich vyvedem? Janka vyvedem za vrata7) a Chlupatého pod vrata,8) mého milého až k svýmu domu.9)

Sušil 2104 | Plače kočka celý den (100%)
[: Plače kočka celý den, :] [: kde se její kocúr děl. :] Plačú s ňú aj koťata, kde se poděl náš tata! On tam leží za ploty, ocásek má uťatý. Jak se kočka zvěděla, hned za vrata běžela, kúřit, mastit hledala. Jak počala kúřiti, on se začal šknuřiti. Jak začala mazati, kocúr skočil na koty a přeskočil tři ploty. Kdes, kocúrku, kdes býval, žes ty doma nebýval? Chodil sem po komorách, zastal mě tam hospodár. Ten mě dobil velice, zedral na mě tři biče. Dyž třetí bič dotrhal, ešče sekyry hledal. Jak sekyrku popadl, hned ocásek odpadl. Vyhodil mě za vrata, tam mě našly koťata.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (100%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.