A vy páni muziganti

Catalogue navigation:

Text: 
A vy páni muziganti, přišla jsem vás jedovať, zahrejte ně túto píseň, kerú vám budu zpívat; štemujte si muzigu podla mého jazyku, vy ste všeci grobiáni, já vám ináč neřeknu. Najprve budu jedovať teho s tyma huslama, ten by býl dobře udělal, dyby býl ostál doma z huslama sa pochlubil, leda peněz nalúdil, ten by býl dobře udělal, dyby tu býl nechodil. A ten šelma s tú píšťalkú, ten sa enem usmívá, temu je tak dycky dobře, dyž si sem tam zhovívá, on by šel rád do nebe, ale on tam nebude, protože tam s píšťalkama nepúšťajú do nebe. Cimbalista na svůj cimbál, ten dycky zhusta bere, dyž mu chlapci dobře plaťá, on se enem usměje, praví svým kamarádům: dávám vám takú radu, dyž vám chlapci dobře plaťá, hrajte len bez ohledu. Muziganti, to sú chlapci, dostanú sa do nebe mezi svaté chocholaté, co dělajú he, he, he; najprv pújde huslista a za ním cimbalista, najposledy na púl kozi ponese sa basista.
137 words

Similar songs

Sušil 1774 | Aló páni muzikanti (100%)
Aló, páni muzikanti, na mně pozor déte, naučil sem se pěsničku, vy mně ju zahréte. Přede všema začnu chválit tam teho s huslama, že by lepší jindá dělal, dyby vostal doma. Cimbalista pořád zhusta na svůj cimbál pere, dyž mu do ňé často hází, po straně se směje.1)

Sušil 0257 | Měltě tatíček tři dcery (74%)
[: Měltě tatíček tři dcery, :] všecky na vydaj byly. 1) Jak najstarši vydaval, tři sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Jak tu prostředni vydaval, dvě sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Dy tu najmladši vydaval, hole stěny ji věnoval. 2) Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Něminulo sedym roků, šel tatiček v slabem kroku. A šel najprv k svěj Verušce, k svoji najstarši dcerušce. Buděš mne, dcero, chovati, ja už němožu dělati. Ona do komůrky vešla, stary provaz 3) odtaď něsla. Dyž němožetě dělati, 4) jditě se do lesa věšati. 5) Vzal hůlečku 6) a zaplakal: Čeho sem se ja dočakal! Vzal hůlečku, šel ze dveři, šel ke svej prostředni dceři. Buděš-li mne ty chovati, dy už němožu dělati? Ona do komůrky vešla, stary sotorek přiněsla. Dy němožetě dělati, jditě si chleba žebrati. Vzal hůlečku a zaplakal: Čeho sem se tež dočakal! A šel k tej najmladši dceři a vchazel v strachu do dveři. Buděš-li mne včil chovati, dy ja němožu dělati? A hneď do komůrky vešla, pěkny kolač mu doněsla. Tu matě, tatičku, jeztě, moje děti mně kolibte. Dcerko, dcerko moja mila, tebe sem najvěc bijaval, včil sem u tebe milosť dostal. Dobře stě to mně dělali, že stě mne z mladu bijali.

Sušil 0741 | Jezerečko vyschlo (72%)
Jezerečko vyschlo, rybky vyskakaly, poviz mi, dzěvucho, esli budzěm svoji? Ja ci dněs něpovim, dněskaj ani zitra, bo by mi srdečko od žalosci puklo. Rozhněval se hrubě můj syneček na mne, sama smutna něvim, co za přičina je. To je ta přičina, žech s jinym mluvila; a un sobě myslil, žech mu přislibila. Či to hnědž přislibi, jak slovečko mluvi? Třeba se to najprv macičky poradzić. Macičko, macičko, co vy tež pravicě? Něber ty ho sobě, roztomile dzicě! Vy scě sobě vzali, co se vam libilo, mi si vzač nědacě, co by mne cěšilo.

Sušil 0794 | Keď ja pojděm přes ty hory (69%)
Keď ja pojděm přes ty hory, jako volať mám? Ztratila som jasný kameň, kde ho hledať mám? Ztratila som jasný kamen od východ slunca. Kerý svítí ve dně v noci do mého srdca. Jednemu som ruku dala, a druhý má žial, a třetímu som pravila, že nepojděm zaň. Štvrtý stojí u maštale, rukama lomí: Za čo som já, můj Božíčku, muzigu vodil!

Smutný 48/211 | Gdybys nebyl chodil a muzigu vodíl (68%)
Gdybys nebyl chodil a muzigu vodíl

Smutný 44/040 | Z Trhanovéj som ja cimbalista dzenu (68%)
Z Trhanovéj som ja cimbalista, dzenu

Sušil 0264 | Bože můj nebeský (64%)
Bože můj nebeský, jdú na mňa tesknosti, že můj milý leží ve velkej nemoci. Dybych já věděla, že jemu pomožu, zajela bych já mu pro červenú růžu. Nehledaj, má milá, tej červenej masti, už je má hlavěnka porúbaná dosti. Dyby já věděla, že mně míníš umřít, dala bych já tobě košelku zlatem šit. Nedávaj, má milá, košelky zlatem šit, a pros Pána Boha, abych mohl okřít. Podaj mně, má milá, šablu zrcadlnú, nech sa já podívám, jak mně líčka blednú. Jak mu ju podala, na straně ostala; kdo ti tu radu dal, bys u mňa nestála? Dala mně ju, dala, má stará matička,, by mňa neseťala tá tvoja šablička. Byl bych ti udělal svadbu bez ohlášek, až by mně byl ostal krvavý palášek.

Sušil 1033 | V tom račickým zámku (48%)
V tom račickým zámku měl jsem já galánku, dyž jedna hodina byla, teprv mě vyprovodila. Vyprovodila mě až k té myslivárně, až k tomu hustému boří; mé srdce k ní láskó hoří. Ach, Bože, můj Bože! Snad to byt nemože, bych tě, má Terezko, dostal; na věky bych v smutku ostal. Ach, vy rodičovi, co ste vy takoví, že nás spolu rozvádíte, snad se pomsty nebojíte?

Sušil 2113 | Uhynula na salaši slanina slanina slanina (46%)
Uhynula na salaši slanina, slanina, slanina. Hovorili na našého Martina. Martin ale k živém Bohu přisáhal, že on ani na slaninku nečahal. Vzal prý sobě ze slaninky len kúsek, až prý ostal na hambálku motúzek.

Sušil 0887 | Škoda je ti vtáčko že seš (36%)
Škoda je ti, vtáčko, že seš lazebník, potratils pírečka, leťa přes rebník. A dež's je potratil, čém bodeš psávat, židenském děvčatům psání dodávat? Židenský děvčátka bele lakomý, zebrale pírečka velký he drobný. A dež je zebrale, do peřin dale, tem židenském chlapcům postýlke stlale.

Sušil 1912 | Ach Bože Bože Bože (35%)
Ach, Bože, Bože, Bože, ješče jednó Bože, že se mně šuhajek vedařit nemůže. Vedaří se jeden, he ten ledasjaké,1) skuvé si, šuhajko, pod lopen šeroké. Pod lopen široké,2) habe neuvadl, nekeré panence za krk nezapadl. Měla sem synečka v červené čepice, velezl na hůro, snědle ho slepice.