Bartók III 1136c | A tam dalej pri Prešove

  
Song navigation:
  
Text: 
A tam dalej pri Prešove
5 words

Similar songs

Bartók III 1136c | A tam dalej pri Prešove (100%)
A tam dalej pri Prešove

Bartók III 1136b | Čo sa stalo pri Prešove (78%)
Čo sa stalo pri Prešove

Sušil 0214 | Rojily se včeličky; (23%)
[: Rojily se včeličky; :] nebyly to včeličky. To byli dobří ludé, dobří ludé měščané. Pro dcerušku přijeli, vezma dcerku pryč jeli. O, má milá matičko, nedajte mia dalečko. Dajte mňa naprotivo, ať je mi všecko milo. 1) Čím dalej, tym najlepší, dceruško najmilejší. Dcerka sa rozhněvala, do roka nepřijela. A jak bylo po roce: Poďme, milý, k mej matce. A když k matce přijeli, žádného tam nenašli. Enom jedno pachole, které stálo při stole. O, má milá sestřičko, maměnka nám umřela. O, můj milý bratříčku, co mi poručila? Štyry koně ve dvoře, sto zlatých na komoře. 2)

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (23%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.

Sušil 2340 | Išel Janko okolo rybníčka (22%)
Išel Janko okolo rybníčka, nadešel tam čirého zbojníčka. Išel dalej, nadešel druhého, ten mu bodl do srdenka jeho. Štyry vrané koně zařehtaly, jako by ťa, Janko, litovaly. Odkažte tam na moju milenku, ať mně šije tenkú košulenku. Odkažte tam na mého tatíčka, ať mně chystá vraného koníčka. Odkažte tam na moju maměnku, ať mně chystá proňho maštalenku. Vraný koník v maštalence skáče, moja milá na postelce pláče.

Sušil 0421 | Stádo husí stádo ovec (22%)
Stádo husí, stádo ovec, chodí, maměnko, za mnú vdovec. Stádo husí, jedna ovca, nechcu, maměnko, nechcu vdovca. Stádo husí, stádo káčat, mosíš, vdovečku, dalej kráčat.

Sušil 2345 | Daleko široko (22%)
Daleko široko kameň od kameňa, ešče dalej šiřej [: můj milý ode mňa. :] Jak je ten měsíček na nebi vysoko, tak je můj syneček ode mňa daleko. Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak je mé srdenko ve mně zarmúcené. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé srdenko banuje šohajka. Ani tak nehoří svíčka nad oltářem, jako mé srdenko želí za ogarem. Nebudu, synečku, nebudu veselá, dokud nedostanu z tvej ruky prsteňa. Ešče sa prstének na vodě zaklátí, ešče sa můj milý zase k nám navrátí.

Sušil 1861 | Měla sem já šohajíčka (22%)
Měla sem já šohajíčka, černé oči, bílé líčka, byl to, Bože, šohajko, chodíval za mnú daleko. Daleko je za horama, ešče dalej za vodama, daleko je za vrškem, chodíval za mnú s obuškem.

Erben 2/725 | Šup sem holka šup sem šup (1%)
Šup sem, holka, šup sem, šup tam, ještě se tě jednou zeptám, zeptám se tě při muzice, máš-li ke mně věrné srdce? Kolik jsi mně šátků dala, že jsi mně je vyčítala? dala jsi mně jenom jeden, a já ještě nestál o něj!

Erben 5/060 | Kdo se to prochází (1%)
Kdo se to prochází po té panské hrázi? kdo se to prochází při rybníce? je panskej myslivec a jeho mládenec: oni tam čekají na zajíce.

Sušil 0361 | Vandrovala Kačenka (1%)
Vandrovala Kačenka, ta rychtařova dcerka, hejnam hej, ta rychtařova dcerka. Vandrovala dolinú, až na lúčku zelenú, hejnam hej, až na lúčku zelenú. Nadešla tam Janíčka a on pásl koníčka. Sedni, milá, v té trávě, jískaj mi v mojí hlavě. Při kopečku seděla, jískati mu musela. Co do hlavy pohlídla, zaplakati 1) musela. Proč Kačenka truchlivá, když do hlavy pohlídá? Zle, Janíčku, zle s námi, černá mrakva 2) nad námi. Nade mnú jest černá mhla a nad tebú červená, hejnam hej, že nebudu tvá žena. 3) Janíček se rozhněval, hned Kačence hlavu sťal. 4) Položil ju na Dunaj, a na Dunaj hluboký. Jeli tamto pánové od bystrého Dunaje. Co, Janíčku, co tam máš, co kamenem pokládáš? Hned Janíčka chytili, k šibenici ho vedli. Šibeničko šibená, pro koho si stavena? Čili pro mne samého, či pro koho jiného. Byl bych tebe ozlatil od vrchu až do dna, že nebyla hodna.