Sušil 0980 | Za našéma humnama

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'G 8'A 8'B 8'A } / {8'B 8''C }4''D / 4'B 4''D / {8''D 8''xC }4''D / 4'A 4- / {8'G 8'A 8'B 8''C } / {8''D 8''xC }4''D / 4'A 4'G / {8''D 8''D 8''C 8'B } / {8'B 8''D 8''C 8'B } / 4'A 4'G /
Označení místa : 
Text: 
Za našéma humnama na té našé roli, napásá tam syneček [: štyry koně vraný. :]*) Napásá jich, napásá, pěkně přistroja se, a jeho galanečka pachole mu nese. Nese ti mu ho, nese v tém bílým fěrtóšku: To máš, milé synečku, svó miló dceruško. Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého: Nesváďé toho na mně, sveď to na jinýho. Na jinýho nesvedu, měla bych velké hřích, kdo panenku vošidí, ten se ju musí vzít. A já se tě nevezmo, já tě radš zaplatím, saméma tolarama tobě se vyplatím. A čítal jí jich, čítal na dubovým stole: Poď se, milá, podívat, brzo-li dost bude. Dybys mně jich načítal co písku drobnýho, přece mně nazaplatíš věnca zelenýho.
Textové varianty / poznámky : 
*) Ej, na horách, na dolách v tom hodonském hájku pase šohaj koničky v drobném marijánku.
113 words

Similar songs

Sušil 0980 | Za našéma humnama (100%)
Za našéma humnama na té našé roli, napásá tam syneček [: štyry koně vraný. :]*) Napásá jich, napásá, pěkně přistroja se, a jeho galanečka pachole mu nese. Nese ti mu ho, nese v tém bílým fěrtóšku: To máš, milé synečku, svó miló dceruško. Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého: Nesváďé toho na mně, sveď to na jinýho. Na jinýho nesvedu, měla bych velké hřích, kdo panenku vošidí, ten se ju musí vzít. A já se tě nevezmo, já tě radš zaplatím, saméma tolarama tobě se vyplatím. A čítal jí jich, čítal na dubovým stole: Poď se, milá, podívat, brzo-li dost bude. Dybys mně jich načítal co písku drobnýho, přece mně nazaplatíš věnca zelenýho.

Sušil 0979 | A na onych horach (18%)
A na onych horach seje Janiček hrach, jeho najmilejši navraca k němu krav.1) Jak ich navratila, pod jaborek sedla, pod jaborek sedla, žalostně plakala.2) Přišeltě k ni mily a sednul vedle ni: Co plačeš, nařičeš, moje potěšeni?3) A jak němam plakať a němam nařikať, lebo mně sobě vem, lebo mi vinek vrať. Ja si tě nevezmu, vinka ti něvratim, radši ti, děvečko, poctivě zaplatim. Dokulal, dokulal, tolary po stole:4) Pohledni, děvečko, esli maš za svoje.5) Abys mi načital jak maku 6) drobneho, ty mi nězaplatiš vinku zeleneho. Abys mi načital, jak je v rybě kosti,7) ty mi nězaplatiš moji poctivosti. Už ten můj vineček dolů vodu plyně, už moja poctivosť na věky zahyně. Můj zeleny vinek po Dunaju skače, a moja poctivosť v koliběnce plače. Choť bych se najedla kořenu paprati, moja poctivosť se vice něnavrati. Šifaři, šifaři, na šify sedajtě, můj zeleny vinek po moři chytajtě.8) Abysmy zapřahli tři sta vranych koni, už tveho věnečka žaden nědohoni. Volaři, volaři, kdě ste ovce pasli, ztratila sem věnec, ktery ste ho našli? My sme ho něchytli, ale smy viděli, našli ho šifaři, ale něbyl cely.9) Tvůj vinek zeleny, ten se ti proměni, tak, jak by uhazel do vody kameni. Ten kameň ve vodě v povod se obrati, tvůj vinek zeleny vic se něnavrati.

Sušil 1698 | U Dunaja šaty perú (17%)
U Dunaja šaty perú, vojáci tam maširujú; poznala milá milého, zavolala si na něho. Počkej, synku, vyplatím tě za sto zlatých, dajú-li tě. Za sto zlatých mě nedajú, kyrisarů málo majú. Jak to milá uslyšela, přežalostně zaplakala: Ach, Bože, Bože, Bože můj, už nebude šohajek můj.

Sušil 2115 | Za našéma humnama (14%)
Za našéma humnama zabile tam hétmana, to máš, pane hétman, to máš, proč nás na to vojnu dáváš. Bela za ňé mša svatá, slóžile jo děvčata, to máš atd. Bele za ňé rekvie v Ořechově na pivě, to máš atd. Belo za ňé modlení za homnama ho trní, to máš atd.

Sušil 1032 | V tem Markovém dvorku (12%)
V tem Markovém dvorku dvě růžičky stojá, ja, Bože, přebože, ty mně pěkně voňá. Jdite ich, mamičko, jdite ich utrhnút. Nechaj ich, dcero má, nechaj ich odkvítnút. Ale ta růžička pomali odkvítá, už sa mojej miuej srdečko rozpuká. Na tej našej střeše houubička nese, tak ona hrkotá, děvečku ven pytá! Nepytaj, nepytaj, naši mnia nedajú, po velkej fiauce ve věnci hledajú. Nechcu já, šohajku, tvej fiauky věnca, šak si já uviju z teho zimolenca.

Sušil 0686 | Na lichnovskych horach (12%)
Na lichnovskych horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive se na něho. Nědivaj se na mne, galanečko moja, něbuděš ty moja, to něni věc možna. Něvěřiš, synečku, něvěřiš ty v Boha? A to je věc možna, že ja budu tvoja. Budě-li, synečku, tvoja kera ina, s tu tobě mily Bůh požehnani něda. Esli mne ošidiš, ten hřich na tě spadně, těžko budě, synku, zapominať na mne. Ach, už budě, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. Dyž ty se oženiš, ja budu slobodnu, možu se obratiť na keru chcu stranu. Nepřijdě-li jeden, přijdě zase inši, ešče mi može byť memu srdcu milši. Chudobna děvečka je rovně dar boži, čekaj ty, synečku, co na tě Bůh vloži.

Sušil 0983 | Když sem já šel kolem dvorka (12%)
Když sem já šel kolem dvorka, kapaly mě slze z oka. Pověz, synečku rozmilý, co sú tady za noviny? Novinečku uslyšela, padla na zem a omdlela; co sem smutná1) učinila, že sem víneček pozbyla! Neplač, nenaříkej sobě, horší je mně nežli tobě; horší je mně s tým vinečkem2) než tobě s díťátečkem. A ty chováš, až3) vychováš, vychovaja na vojnu dáš, já se stále trápit musím,4) vzal sem si vínek na svú duši.5) Dyž já přijdu před boží súd, bude mi hořký vínek tvůj,6) zažnú mně svíce pod koleny pro tvůj víneček zelený. Ešče temu horší zažnú, co má v domě svoju ženu7) a se s jinýma zabývá, ten hřích odpuščen nebývá.

Sušil 0995 | Haničko hubičko dé trošku (12%)
Haničko, hubičko, dé trošku červenéch jabliček z fěrtošku. Kdes ty jabka natrhala? V zeleným hájičku na stromečku. Ty včil miluješ jiný chlapce, já už vím, že mě nemáš v lásce. Jen povídé, nezapíré, dyž nésem tvůj milé, prsteň mně dé. Co se mám pro milýho trápit? Volím já jemu prsteň vrátit. Já ho vrátím, já mu ho dám, za jedneho chlapca deset jich mám. Měla sem milýho, už nemám, kerak jinýho zas vydělám? Jinýho mně bude snadně; zatřasu višinkó, on mně spadne.

Sušil 1518 | Stojí hruška v sadě (12%)
Stojí hruška v sadě, vrch sa jí zelená, pod ňú sa Janíček s Andulkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa rozehráli, od velikej lásky obá dvá zaspali. Andulka zaspala na červeném líčku, zaspal Janíček na bílém fěrtošku. Zaspíval slavíček v zeleném hájíčku, probudil Janička, Janošek Aničku.1) Staň, Andulko, hore dojit krávy svoje, než si jich podojíš, kravač ťa užene. Dočkaj mia, kravačku, pod zeleným hájem, zaspala sem krávy se švarným šohajem. Dočkaj mia, kravačku, za tu našú stěnú a já ti vyženu krávu nedojenú. Dočkaj mia, kravačku, v zeleném háječku a já ti uviju k neděli voničku.

Sušil 0568 | Pověz mně má panenko (12%)
Pověz mně, má panenko, kam chodíš na travěnko? A já tobě taky povím, kam naše koně vodím. » Já chodím na travěnko do zelenýho hájko«, a já naše koně vodím do drobnýho jatýlko. Pověz mně, má panenko, kdy pudeš pro voděnko? A já tobě v cesto vendo a dám tobě hoběnko. Já chodím pro voděnko do zelenýho hájko, a te nesmíš, můj synečku, veprovázet panenko. Dobró noc už vám dávám, vy pěkný černý voče, ve dně k nám nesmíte přejit, přendite radši v noce.

Sušil 0985 | Na petrovskym polu (12%)
Na petrovskym polu zeleni se travka a pase tam Marianka malučkeho pavka. Byl pavek, byl maly, ale ušlechcily, a urval tam Marijance fortušek červeny. Čijaž byla vina? Jene mamulčina, dy mě oni někarali, pokud bylach mala. Rostlacěch ja, rostla jako v lese sosna, utracila svůj věneček ze sameho zlata. Půjdu ja se pytať tych malych rybiček, ježli ony něvidzěly meho věnca plyvać. Vidzěly, vidzěly, ale něbyl cely, dvě modre růžičky, štyry fialečky, co nam darovaly petrovske dzěvečky.