Sušil 0586 | Čí je to děvčina

53 words

Sušil 0586 | Čí je to děvčina (100%)
Čí je to děvčina s modréma očima? Přinesla do mléna tři vrtle ječmeňa. Prosila mynáře, by jí nebral méta, že mu dá huběnku dneska lebo zétra. Huběnku mu dala, méto jí předce vzal. Bodé tě, mynáři, Pán Bůh ščestí nedal. Pán Bůh ščestí nedal na tvojem statečku, že si ty ošidil chudobnó děvečku.

Bartoš 1901 / 1351 | Čích je to dívčina s modréma (32%)
Čích je to dívčina s modréma vočima? Přinesla do mléna měřico ječmeňa. Prosela menářa, habe jí to zemlel, že mo dá hoběnko jak je ten celé mlén. Dež to zemelete, méta mně neberte: já vám dám hobiček, kolik chcet bodete.

Bartoš 1901 / 0441 | Šla děvečka do hájíčka na (19%)
Šla děvečka do hájíčka [: na zeľenú trávu,:] mysľiveček, młádeneček, [: postupovał za ňú.:] Šla děvečka do hájíčka [: měła złatý prsten,:] mysľiveček, młádeneček, [: kývał na ňu prstem.:]

Bartoš 1901 / 0483b | Ej stavěli tesaři (17%)
[: Ej, stavěli tesaři zedníkům lešení,:] [: po něm se prochází moje potěšení. :] [: Vy moje potěšení, černé oči máte, :] [: ale se já bojím, že mne oklamáte. :] [: Neboj se ty děvečko, mého oklamání, :] [: nedal by mi Pán Bůh s jinší požehnání. :] [: Ach nedal by mi Pán Bůh ani na statečku, :] [: že jsem tě ošidil, chudobnou děvečku. :]

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (16%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.

Sušil 0300 | Při jednej dolině (15%)
Při jednej dolině větr profukuje, při druhej dolině snížek poletuje. Při třetí dolině vdova dům buduje, vdova dům buduje, kolem ho cifruje. Jedú Turci, jedú, před domem stanuli, před domem stanuli, na vdovu volali. Vdovo, milá vdovo, zanech budování, zanech budování a povandruj s námi. 1) Pane, milý pane, já bych vandrovala, kam bych děla dítky, ubohé sirotky? Jedno daj do škole, budeš mět školáka, druhé daj do dvora, budeš mět dvořáka. 2) A tú třetí Anku, tu si daj do zámku, tu si daj do zámku, budeš mět hajtmanku. A to štvrté, malé, to s sebú vezmeme, to s sebú vezmeme, až povandrujeme. Děti, moje děti, ostávajte s Bohem, ostávajte s Bohem, už já povandrujem. Mamičko má milá, daj nám groš lebo dva, daj nám groš lebo dva, kúpíme si chleba. Děti, milé děti, pod ploty sedajte, pod ploty sedajte, chleba si pytajte. Dyž k horám dojeli, syn sa jí rozplakal, syn sa jí rozplakal, pán sa jí rozhněval. 3) Vdovo, milá vdovo, s dětma sem ťa nebral, než sem ťa bral samu za svú věrnú ženu. 4) Vdova nemeškala, březu ohýbala, vintušku vázala, syna do ní kladla. 5) Synu, milý synu, dyž bude pršati, to ťa bude, synu, máti napájati. Dyž bude, můj synu, snížek poletovat, to ťa bude, synu, máti nakrmovat. Dyž bude, můj synu, listeček padati, to ťa bude, synu, máti odívati. Dyž bude, můj synu, vycházet hvězdička, ty budeš mysleti, že ide mamička. Dyž bude, můj synu, vycházet měsíček, ty budeš mysleti, že ide tatíček. Dyž bude, můj synu, větříček fúkati, to ťa bude, synu, máti kolébati. A dyž už zajeli za ty třetí hory, Turek sa ohledl, na vdovu pohledl: Vdovo, milá vdovo, cos to udělala? Dy’s svoje sirotky v světě zanechala. A dyž už zajeli za hory daleko, teprv milú vdovu bolelo srdéčko. Bolelo, bolelo nad dětma jejíma, srdečko v ní puklo nad dětma drobnýma.

Bartoš 1901 / 0131c | Hory miłé hory (15%)
Hory, miłé hory, co to ve vás stójí, [: sňahy-ľi to ľežá či łabudě seďá? :] Dyby były sňahy, snaď by roztajały, [: były by łabudě, snáď by uľetěły. :] Aľe to tam stójí posteľ maľovaná, [: na ní ľeží šohaj, hłava porúbaná. :] Miłá při něm stójí, žałostně naříká, [: červeným šátečkem očka si utírá. :] Ani ně neumřeš, ani neokřéješ, [: ani ně neříkáš, esľi si ňa vezmeš. :] Podaj ně, má miłá, šabľu zrcadľenú, [: potem já ti povím, esľi si ťa vezmu. :] Šabľu mu podała, na bok odskočiła, [: na jeho srdečku fałeš ucítiła. :] Kdo ti, moja miłá, do ti tu radu dáł, [: frajárenko moja, ten dobře uděłáł. :] Nedáł ně ju žádný, dała sem si sama, [: na tvojém srdečku, zradu sem poznała. :] Co bys ně, můj milý s tú šabľú uděłáł? [: Galánečko moja, był bych ti hlavu sťáł. :] Był bych ti uděłáł, svaďbu bez ohłášek, [: až by ně był zostáł krvavý pałošek. :] Był bych ti, má miłá, był bych ti hłavu sťáł [: by ťa po méj smrti žádný víc nedostáł. :]

Bartoš 1901 / 0092 | Pásla milá pásla páva (15%)
Pásla milá, pásla páva blízko zeleného hája; [: přišli dva mládenci spolo, zajali páva do dvoro. :] To máš, milá, tři dokáte, dva stříbrný, jeden zlaté; [: to máš, vem je milá k sobě, zétra večír přindo k tobě. :] Chceš-li te k nám, synko, chodit, mosíš hned z večera nejít, [: mosíš dobré pozor dávat, kramflíčkama neklepávat. :] Naša stará panímáma sama dveři zavírává, [: vona dobré pozor dává, kdo k nám v noce chodívává. :]

Bartoš 1901 / 0142 | Pod zeľeným tam pod tým hájem (15%)
Pod zeľeným tam pod tým hájem, vyšívała sukně hedbávem. Kdo ti jich, má miłá, vyšíváł, ja dyž sem já doma nebýváł? [: Vyšívaľi ně jich dvořané, :] [: na zeľenéj łúce v otavě. :] Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budu k tobě chodívat. [: Jak bys ty, synečku, chodíł k nám, :] [: dyž su já chudobná, a ty pán. :] Po čem to, má miłá, poznáváš, dyž ty ně tým pánem nazýváš? Já to poznávám, můj synečku, po tom tvojém vraném koníčku. Měj ně, můj synečku, měj ně rád, kúpíme si społem vinohrad. Ty budeš súdečky pobíjat, a já budu vínko popíjat.

Sušil 0303 | Na jednej dolině (15%)
Na jednej dolině snížek poletuje, na druhej dolině vdova dům buduje. Vdovo, milá vdovo, zanech budování, zanech budování a povandruj s námi. Jak bych já ubohá s vámi vandrovala, komu bych ubohé sirotky nechala? Jedno daj bratrovi a druhé švagrovi, a to nemluvňátko povandruje s námi. A dy sú přijeli prostřed bílej hory, Turek jí povídá: Nebral sem tě s dětmi, než sem tě vzal samu za poctivú ženu. Máti nemeškala, bučí zohýbala, vintušek vázala, synáčka tam dala. Dyž bude, synáčku, větřícek fúkati, tenkrát sobě mysli: Kolíbá mě máti. Dyž bude, synáčku, snížek poletovat, tenkrát bude tebe máti nakrmovat. Dyž bude, synáčku, deščíček pršeti, budeš sobě myslet: Napájí mě máti.

Bartoš 1901 / 1244 | Aj v té Líšni pěkné zámek (15%)
Aj v té Líšni pěkné zámek, v něm přebévá má milá, vona sedí za pěkném stolečkem, bílé šátek vešívá. Dobře je ti, má Nanynko, bílé šátek vešívat, me mosíme, ubozí vojáci, zétra ráno v glídě stát. V glídě stojím jako skala, v glídě stojím jako zeď, haž přiletí kula rozpálená, verazí mé přeci hněď. Jož mě z glído verazila, do špitála mě vezó, pravá roka celá horažená, levá roka hoťatá. Podívé se, má Nánynko, jaká je to svarba má, pravá roka celá horažená, levá roka hoťatá.