Sušil 1346

Catalogue:
Sušil 1859
  
Song navigation:
  
Image link:
nulk.cz



4'G 4'G 4'F / 4'G 2'A / 2'G 4- / 4''C 4''C 4''D / 4''xD 2''C / 2''D 4- / 4''D 4''C 4'B / 4'G 4.''C {8'A } / 2.'bB / 4''xD 4''D 4''C / 4''D 2'B / 2.'G /
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
Vanoce, vanoce, skoro-li budětě? Ubohe siroty, kaj se podějetě? Co maju rodiče, to půjdu do domu, a ja sirotečka ze služby na službu.1) Ja němam tatička a němam matičky, ja němam bratřička a němam sestřičky. Ach, Bože, rozbože, kaj su můj tatiček? Už na nich narostl zeleny trávniček. Zeleny travniček, bily krvavniček, už mi věc něstanu rozmily tatiček. Ach, Bože, rozbože, kaj su ma mamička! Už na nich narůstla zelena travička. Zelena travička, bila lelujička, už mi věc něstanu rozmila mamička.2) Dyby ja věděla, že jich z hrobu zvihnu, nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu.3) Ale ja dobře vim, že už jich nězvihnu, že jejich hlavěnky nikda něuhlidnu. Dy ja si zpomenu na svoju mamičku, jak by mi rozpalil pod srdečkem svičku. Vyjda na zahradu, chytila se pnička: Ach, Bože, rozbože, už němam tatička. Vyjda na zahradu, chytila se přičky: Ach, Bože, rozbože, už němam matičky. Vyjda na zahradu, chytila se plota: Ach, kaj se poděju, ubohá sirota!
Text variants / Notes: 
1) Kerá má rodiče, půjde ke své matce, a kerá jich nemá, naříká velice. Ach, Bože, rozbože, ke komuž já půjdu, dyž já svých rodičů na světě nenajdu. Dobře mi pravili můj starý tatíček, že budu polívat slzami chodníček. Dobře mi pravili má stará mamička, že se budu túlat jak bludná ovečka. Už já ten chodníček slzami polívám, na vás, rodičové, těžko zapomínám. 2) a) Zelená travička bílým kvítkem květe, už já svej maměnky nenajdu na světě. Krupina, Krupina, neščasná dědina, ta mně mú mamičku do země vložila. b) Zelená travička už je ozobaná, už jsú má mamička na prach rozsypaná. c) Zelená travička, červené ořeší, už mia má maměnka, už mia nepotěší. 3) a) Od Těšína k Vidňu, až bych ju odnesla, až bych si tatička do domu donesla. b) Dy hlinu ponesu, odpočnúť si možu, a na vás, maměnko, zapomnět nemožu. c) Nosila bych vodu až dolu ke mlýnu, tam bych ju sypala na ty mlýnské kola: Stavajte, maměnko, z hlubokého dola. O, dyť ja dobře vim, že vy něvstaněcě, bo vy tam ležicě jako ptaček v kletce, a mně ubožatku ubližuje, kdo chce. Spěše se ta hlína ve zlato obrátí, než se má maměnka z krchova navrátí. d) Tam bych ju sypala na ten mlýnský kamen, odpočívejte tam věčně věkův, Amen.