Smutný 02/023 | Choďa chlapci po dzedzině oni by

  
Song navigation:
  
Označení místa : 
Text: 
Choďa chlapci po dzedzině oni by rádi
7 words

Similar songs

Erben 3/002 | Nade mlejnem (100%)
Nade mlejnem je háječek: tam se prochází, šátečkem bází můj holeček. Na hlavě má černý klobouk: nemůže na tě, mé dítě zlaté, zapomenout! Pod kloboučkem černé vlásky: nemůžu já té, mé dítě zlaté, pustit z lásky. Pod vláskama bílé čelo: kterak by se mně mé zlaté dítě nelíbilo? Pod čelíčkem modré oči, kterýma po mně mé zlaté dítě vždycky točí. Točí, točí, točit bude, pokud k oltáři před božskou tváří neklekneme. A když kleknem oba spolu: štola nás spojí, že budem svoji – půjdem domů. Domů prijdem,1) k stolu sednem, a panímámě za její dceru poděkujem. „Děkuju vám, ruce líbám, že jste mi daly a vychovaly, co já rád mám.“ *) Půjdem domů, sednem k stolu, budem pít zdraví naší paňmámy za tu dceru. U Kláštera je háječek: tam se mně točí, má černé oči, můj holeček. Na hlavě má bílej klobouk: nemůžu na té, můj zlatej chlapče, zapomenout. Pod kloboučkem černý vlásky: škoda by bylo, můj zlatej chlapče, naši lásky! Pod vláskami má obůčí: vem si mě pěkně, můj zlatej chlapče, do náruči. Pod obůčim oči černý: ty jsi mé celé, můj zlatej chlapče, potěšení.

Smutný 02/023 | Choďa chlapci po dzedzině oni by (100%)
Choďa chlapci po dzedzině oni by rádi

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (91%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.

Sušil 1830 | Ráda na púť chodím kostel navštěvuju (90%)
Ráda na púť chodím, kostel navštěvuju, ráda sa v něm modlím, vlasy si zpravuju. Chlapci na mňa pohledajú, oni na mňa pozor dajú, když já z kostela půjdu. Co je po domečku pěkném, malovaném, jako po lůžečku pěkném vystýlaném; sama na něm líhat musím, svůj mladý věk trávit musím jako panna v klášteře.

Sušil 2003 | Pytal sa svej milej chlapec (88%)
[: Pytal sa svej milej chlapec, :] [: umí-i juž chleba napéct. :] Šla v nedělu, múku brala, v pondělí ju osívala, a v úterý kvas dělala, ve středu ho zaměšala. Ve štvrtek ho poválala a v pátek ho posázala. V sobotu jí z peci vyšel, na to ščestí milý přišel. Jaký sa ti chléb podařil? Já bych si ho rád ukrójil. Vysoký je jako tanýř1) a lehúčky jako kameň. Ze střídečky voda tekla, za kůrečkú myš utekla.

Sušil 0795 | Přiletěl vtáček z cizí krajiny (88%)
Přiletěl vtáček z cizí krajiny, donesl psaní, v něm pozdravení. Bych se podíval do země české, že jsou tam taky děvčátka hezké. Češka má každá na jazyku med, jak se s ní ozná, potom je jak jed. Zůstanu radši v jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy. Moravka chodí přímo jak svíce, každá má k chlapcům upřimné srdce.

Erben 3/022 | Náš kohoutek kokrhá kokrhá (85%)
Náš kohoutek kokrhá, kokrhá, bude brzo ráno: můj Jeniček zpomíná, zpomíná na mě, panímámo! kýž je možná tobě, potěšeni moje, hubičku dáti! Panímámo vstávejte, vstávejte, pantáta vás volá; snídaníčko chystejte, chystejte, bude u nás svatba: já se bodu vdávat, musím brzo vstávat ráno, raníčko. Můj Jeníček jede k nám, jede k nám, tamhle od háječku; věru, já ho dobře znám, dobře znám, po vraném koníčku: jenom pospěš hodně, potěšení moje, ráda tě vidím. Ráda tomu, ráda jsem, ráda jsem, srdce ve mně skáče; můj oumysl potěšen, potěšen, pro tebe, můj chlapče: nebudu se bávat, žebych měla spávat sama jediná.

Erben 2/037 | Čí je to pachole? (83%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“

Erben 2/022 | Přiletěl ptáček (83%)
Přiletěl ptáček z cizí krajiny; přines mi psaní, v něm pozdravení. Bych se podíval do země České, že jsou tam v Čechách panenky hezké. Češka má každá na jazyku med; a když ji pozná, pak je jako jed. Zůstanu raděj v naší krajině, najdu si děvče švarné v Moravě. Moravka každá jak rovná svíce, každá má k chlapci upřímné srdce.

Erben 2/423 | Jest-li mě ráda máš (83%)
Jest-li mě ráda máš, vyprodej, kde co máš, abys mě z té vojny vyplatila; jest-li mě vyplatíš, na mně to neztratíš: za to ty pak budeš moje milá. ..Můj zlatej holoubku! kdybys měl chaloupku, ještě bych si na tě pomyslila: ale do podruží, to mě všecko mrzí, to mně má matička váli nedá.“ Kdybys měl stateček, jako jsi chlapíček, panímáma by nám nebránila: ale do podruží to ji všecko mrzí; to mně panímáma nedovolí. Kdyby byl stateček jako je chlapeček, žeby mu matička dceru dala: ale do podružství že ji nepropustí, žeby jí radši smrt udělala!

Sušil 0590 | Kdyby černé očička (78%)
[: Kdyby černé očička :] [: v krámkách prodávali, :] věru by jich děvčátkům chlapci kupovali. Ale černých očenek v krámě neprodajú, lebo si jich kramáři sami rádi majú.