Smutný 03/020 | Měła jsem milého zahradníka a on

  
Song navigation:
  
Označení místa : 
Text: 
Měła jsem milého zahradníka a on ně
7 words

Similar songs

Smutný 03/020 | Měła jsem milého zahradníka a on (100%)
Měła jsem milého zahradníka a on ně

Erben 5/041 | Hrály dudy u Pobudy (50%)
Hrály dudy u Pobudy,[71] já jsem je slyšela – dávali mně zahradníka, já jsem ho nechtěla; a já radši krejčího, ten je něco lepšího: ušije mně šněrovačku z portele něčího.

Sušil 1924 | Měla sem milého kominára (50%)
Měla sem milého kominára, spadl mně s komína do Dunaja. Hledéte ho, nandete ho, nandete škrabačku vedli něho. Měla sem milého zahradníka, spadl mně se stroma do rebníka. Hledéte ho, nandete ho, nandete rozmarýn vedli něho. Rozmarýn zelený jako tráva, že mě už můj milé zanechává. Zanechává, lebo musí, vod iné panenke prsteň nosí.

Smutný 03/046 | Měła sem v noci synečka měł (50%)
Měła sem v noci synečka, měł oči jako trnečka

Smutný 03/051 | Měła sem synečka jako iskerečka (50%)
Měła sem synečka jako iskerečka

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (1%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.

Sušil 1547 | Ztratila se kravařenka v lese (1%)
[: Ztratila se kravařenka v lese, :] [: a hdo ji tam :] večeřu přiněse? Něse ji ju prošvarny Janiček, pozobchodil kaj jaky chodniček. Už sem zešel všecky hory a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Nalez sem ju v lese u studenky, ona prala tenke košulenky. Komu ty to, ma děvečko, pereš? A to tobě, můj synečku, že mne sobě vezmeš.1) Budu ti ja dobře hospodařiť, od půlnoci až do rana snidaničko vařiť. Dyby si mi tak dluho vařila, často by si po huběnce brala. Ně tak, ně tak, můj mily synečku, něnašels mne v lese při chodničku. Našel si mne u maměnky v domku,2) v tym zelenym, v tym zelenym vinku.3)

Sušil 1524 | Studená rosa padá (1%)
Studená rosa padá, šohajek koně hledá. Nehledaj, šohaj, koně, poslala jsem já pro ně. Na to milotské pole černojoké pachole. Černojokého synka, co na husličky břinká. Jede šohajek hájem, černá košelka na něm. Perme ju, milá, z mydla, bude košelka bílá. Perme ju, milá, perme, enom jí nezederme. A dyž ju zedereme, na druhú zebereme.

Erben 7/059 | Byla jest louka zelená (1%)
Byla jest louka zelená, slzavou rosou skropená. Kráčely po ní dvě duše, za nimi velká hříšnice. Když se až k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče?“ „Tlučou tam, Pane, dvě duše, za nima velká hříšnice.“ – „Ty dvě duše mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ Šla dušička vzlykající a svých hříchů litující. Šla od nebe, naříkala, až jí krev z oči kapala. Potkala ji Maria panna: 1) „Co naříkáš, duše hříšná?“ – „Jak pak nemám naříkali, když se nevím kam podíti? Musím jiti cestou šírou, kudy břišní do pekla jdou.“ – „Vrať se se mnou, duše hříšná! poprosím já svého syna.“ A když se k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče.“ – „Tluče to, Pane, matka tvá, a za ní ta duše hříšná.“ – „Mou matičku mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažto ji cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ – „Ne tak, ne tak, milý synu! odpusť hříšné duši vinu.“ – „Zeptej se ji, matko milá! co dobrého učinila? Kolik je svátků světila? kolik se pátku postila? kolik chudých obživila?“2) – „Já jsem svátků nesvětila, ani se v pátek postila. Jen jedno jsem vykonala: almužny jsem grešli dala.“ – „Podej, hříšná duše, ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti a z propasti do radosti. Grešlička, almužna malá, do ráje tobě pomohla!“ 1) Potkala ji panna Maria: „Kam ty kráčíš, duše hříšná?“ „Ach já kráčím cestou šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ „Vrať se se mnou, hříšná duše! přimluvím se u Ježíše.“ 2) kolik almužen rozdala.

Sušil 2278 | Poslóchéte horní dolní (1%)
Poslóchéte, horní, dolní, jak domácí, tak přespolni, co se stalo v raníčku na tem zeleným trávničku. Honili jsme krále, po horách, po dolách, po štrnásti hřebcích, po dvanásti kobylách. Králička jsme nedostali, koničky jsme stumlovali. Skoval se nám do salaší, chraščí, nemohli jsme ho dostati, ani dopásti. Máme krále chudobného, na tři strany poctivého. Ukradli mu tři sta, z práznýho místa, tři sta volů z prázných dvorů, ukradli mu tři sta koní z prázných stání. A ty voly měli tak dlóhý rohy, že než vrana k vraně doletěla, patero mladých vyseděla a to šesté vajičko pokazila, protože na ně místečka neměla. Podarujte nám, paňmaměnko, klobáse, co se nimi štyrykrát opáše, a po pátý, co bych si svýho vranýho konička podepříti mohl. Ešli nepodarujete, dyž se vaše dcerka bude vydávati, budeme se jí posmívati, střechy bráti, ploty lámati, pod naše nejmilejší vraný koníčky stláti.

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (1%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!