Sušil 1586 | Žala milá žala trávu

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'D 8'A }4'A 4'A / {8'A 8'B }4'xF 4'G / {8'A 8'B }4''C 4''C / {8'A 8'B }2'G / 2'A 4- / {8'D 8'A }4'A 4'A / {8'A 8'xF }4'D 4'C / 4'D 2'A / {8'D 8'E }2'xF / 2.'D /
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
Žala milá, žala trávu u šumických přínků;1) poď, synečku, do seknice, už je zima venku.
Text variants / Notes: 
1) přínky = meze vinohradní
15 words

Similar songs

Sušil 1586 | Žala milá žala trávu (100%)
Žala milá, žala trávu u šumických přínků;1) poď, synečku, do seknice, už je zima venku.

Sušil 2114 | Už já mosím domů důmka (77%)
[: Už já mosím domů, důmka, :] za dveřama stojí hůlka. Stojí hůlka malovaná, na mý záda nachystaná. Kdo ju chystal? Můj tatíček, že sem nečesal koníček ani dneska, ani včerá, jak v nedělu od večera.1) A dyž přišel do seknice, sedl sobě na lavice. Tatiček k němu promluví, tó hůlku juž v ruce drží. Jak ty, šelmo, darebáku, kde se tóláš až do pátku? Matička se přimlóvala, za vlase ho potáhala. Líto je mně, je velice, neudělám teho více. A jak přinde nedělička, už si sedí u žedlíčka.

Sušil 1313 | Sviť měsíčku sviť jasně (76%)
Sviť, měsíčku, sviť jasně až do naší seknice, abych se moh podívati mé Pepice do věnce. Podívej se, podívej na můj věnec zelenej, jak se na něm kvítka třepou, že má bejt dnes zdělanej. Ještě já se podívám k heraleckým zahradám, stojí-li tam má panenka, já si na ni zavolám. Stávala tam, stávala, juž tam stávat nebude, sázela tam marijánku, juž ji sázet nebude.

Sušil 1846 | Vysekám posekám nad Buděckem hájek (76%)
Vysekám, posekám nad Buděckem hájek, aby mně šel na mó miló do seknice chládek.

Sušil 0921 | Tluku jsem na dveří (17%)
Tluku jsem na dveří: Má miuá, otevři, jenom na suovečko odevři, Aničko. A Anička pyšná ani ven nevyšua, ale světuo zhasua, zima se mnú třásua. Počkaj, nedočkáš mně ani za dva týdně, sama za mnú půjdeš, ešče prosit budeš. Prosit ťa, nevím oč, nevěděua bych proč, takových šohajů ješče je v světě moc. Néní jich tak hojně, všecí jsú na vojně, dostaneš žebráka, starého vojáka.

Sušil 1444 | Už je zima už je mraz (16%)
Už je zima, už je mraz, kaj se, ptačku, poděť maš? Skovam se ja pod hrudu, tam ja zimu přebudu. Budě padať, budě dešč, kaj se, ptačku, poděješ? Poděju se pod mezu, pod travičku zelenu. Skryju se ja do lesa, tam je moja potěcha, ty jedlove chojiny, to jsu moje peřiny.

Erben 3/044 | Ten zdejší pan farář (15%)
Ten zdejší pan farář pěkně káže, rozdává obrázky u oltáře;[44] já na to kázaní taky pudu, o jeden obrázek prosit budu. Ten zdejší pan farář: milostivej, on mi dal obrázek, ten je živej; kam já ho, přesmutná, kam já ho dám, když pro něj místečka nikde nemám! Dám-li ho za rámek, 2) nevejde se; dám-li ho do truhly, udusí se: dám já si ho za stůl, sednu k němu: on mně dá hubičku, a já jemu. Klatovska. – Srov. Suš. 474; Kol I, 241. 2) Dám-li si ho za sklo, pořeže se; dám-li ho do knížek, nevejde se: dám ho do postýlky pod peřinu, budu se s ním těšit celou zima.

Sušil 0377 | V mlynařovem splavku (15%)
V mlynařovem splavku bila husa plyva, že z velkeho milovani malo hdy co byva. Stanul pod okenko, zavolal tišenko: Marianko, srdce moje, otevř mně okenko. Je mně hrubě zima, větřiček zaviva, pusť mne jenom do komůrky, moja roztomila. Ja tě do ni pustim, na svych ručkach uspim, slibila sem Bohu svemu, že tě něopustim. Včil ju on opustil v jejich mladych letach, ztratila vinek zeleny, něužila světa. 1) Světa něužila, pannu něnabyla, to že pro synka mileho Boha opustila.

Sušil 2235 | Sedí pantáta na kraj stola (15%)
Sedí pantáta na kraj stola, u něho čepička sobolová. Pod tú čepičku tři dukáty: Dajte nám, pantáto, jste bohatý. Dajte nám, dajte, máte-i dáti, je nám tu zima pod okny státi. Jeden je nahý, druhý je bosý a tom je nejhorší, co koš nosí.

Sušil 1442 | Bude zima bude mráz (15%)
[: Bude zima, bude mráz, kam sa, vtáčku, kam schováš? :] Já sa schovám pod mezu, až přestane, vylezu.1) Bude zima, bude mráz, kam sa schovám neboráz! Pojedu já do Říma, neuškodí mně zima.

Erben 5/114 | My tesařský řemesníci (14%)
My tesařský řemesníci mnoho zkusit musíme: ať je zima nebo horko, do díla jít musíme. Ráno vstáném, do díla jdem, dřív než slunce vychází: moje ze všech nejmilejší po rynku se prochází. Tu mně nese snídaníčko, kafe z dobrý smetany: „Tu máš, můj milej Jeníčku! od mojí panímámy.“