Sušil 1606 | A dycky mi pravěli

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'A 8'A 8'A 8'A } / {8''D 8''D }4''D / 4''F {8'A 8'bB } / {8''C 8'A 8'G 8'E } / 4'F 4- / {8'A 8'A 8'A 8'G } / {8'F 8'E }4'D / {8'F 8'E }4'D / 4'F 4'G / 4'A {8''D 8''F } / 2''E / {8''xC 8''E 8''D 8''xC } / 2'A /
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
A dycky mi pravěli můj stary taciček, že ja budu polevać [: sluzama chodniček. :] Ja, ně tak to chodniček, jak široku cestu, jak ja pomaširuju k tomu Brnu městu.
28 words

Similar songs

Sušil 1606 | A dycky mi pravěli (100%)
A dycky mi pravěli můj stary taciček, že ja budu polevać [: sluzama chodniček. :] Ja, ně tak to chodniček, jak široku cestu, jak ja pomaširuju k tomu Brnu městu.

Sušil 1677 | V tem čejkovským šenku (42%)
[: V tem čejkovským šenku :] [: vojáci čekajú, :] ti čejkovščí chlapci na voze sedajú. Švárnýho šohajka napřed posadili; té jeho maměnce srdce zarmútili. Ta jeho maměnka plače pod návratím, že se jí synáček z Brna nenavrátí. On se nenavrátí, ani možná néní. Už on maširoval do francúzskej zemi. K Brnu je cestečka, od Brna chodníček; už se nenavrátí švarný šohajíček.

Sušil 1647 | Ej už mia po druhé k (40%)
Ej, už mia po druhé k Brnu vezli, ešče mia, má milá, neodvedli. Ej, už mia po třetí k Brnu vezú, a už mia, má milá, už odvedú. Už su tu, má milá, naposledy, mosím jít, má milá, už do vojny. Pošlu ti, má milá, malé psaní po vodě, po moři, po Dunaji. V tom malém psaníčku bude státi, ty mosíš, má milá, zaplakati.

Sušil 1656 | Když pomaširuju přes město přes Viděn (31%)
Když pomaširuju přes město přes Viděn, zkažte tam mej milej, zkažte ji dobry deň. Aby dala na mšu svatu, dokel němam hlavu sťatu, zkažtě ji dobry deň. Když pomaširuju přes město Olomúc, zkažtě tam mej milej, zkažtě ji dobru noc. Aby dala na modleni, dokel němam hlavy v zemi, zkažtě ji dobru noc.

Sušil 1660 | Ja sem z Opavy syn (30%)
Ja sem z Opavy syn, maširovać musim, pistole na stole, to moje vesele maširovać musim. Jak pomaširuju, všeckym podzěkuju, tej svoji milence, tej svoji frajerce šatečku daruju. Ostavej tu s Bohem, frajirečko moja, při tobě byvala svobodečka moja. Byvala, byvala, ale juž něbudzě, ku komu, me srdce, teraz smutne půjdzě!

Erben 5/322 | Už s tebou má milá (30%)
Už s tebou, má milá, naposled tancuju: už já odtud zejtra ráno pryč pomašíruju. Až budu vojákem, zeleným dragounem: což se budu vozívati na koníčku vraném!

Sušil 1343 | Idu ja cestu (26%)
[: Idu ja cestu :] dycky se ohlidam, skoro-li tacička1) za sebu uhlidam. Ach, něuhlidam, bo mi možne něni, bo su můj taciček,2) su hlyboko v zemi. Ach, roscě na nich rozmarijan3) drobny, co by scě mi byli, můj tacičku,4) dobři! O, vem, bratřičku, vem ty tu kosičku a seseč s tacička zelenu travičku. Srpeček ja vezmu, rozmarijan sežnu, na sveho tacička5) ešče raz pohlednu. Spěše se kamynek na vodzě obraci, než se mi rodziči z krchova navraci.

Sušil 1010 | A v tym našim Pjišču jest (24%)
A v tym našim Pjišču, jest tam šumně, ale že jene v jednym domě; jest tam dzěvucha, chodzil sem ku ni štyry nědzěle. Oj, štyry nědzěle ve dně v noci jako rybička na potoce, ješče půjdu raz ji se opytać, mam-li chodzić zas. O, něchudź, něchudź, ty Janičku, boć mi laju ma macička. Macička laje, taciček něda, že jsem chudobna. O, choć ty, dzěvucho, statkův němaš, dy se mi jene pěkně chovaš, Pan Buh statky ma, un nam jeden da, a ty budzěš ma.

Sušil 1279 | Vim ja jednu lipku v poli (24%)
Vim ja jednu lipku v poli, pod ňu chalupečka stoji. Ach, Bože, Bože můj. V tej chalupce mam milenku, ona šije košulenku. Ach, Bože, Bože můj. Jak košulku došivala, přežalostně zaplakala. Dyby můj taciček žili, kravy by mi uchovali. Dyby ma macička žili, peřin by mi nasypali, veseli mi udělali. Dělaju mi ho přatele, to moje smutne vesele. Bych se byla utopila, dy mne ma macička myla. Hned v tem najprvšim kupeli, dokąd lide něvědzěli.

Sušil 1271 | Ach Bože můj Bože (24%)
Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, můj tacičku, zlaty holubečku, politujcěž mne. A taciček idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podź, milý bratřičku, zlay holubečku, politujže mne. A bratřiček idzě, dveři odvíro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moji sestre, to je krev moja. A, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, mo mamičko, sivo holubičko, politujcěž mne. A mamička idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom ja žadneho, co mne lutuje. Podź, milo sestřičko, sivo holubičko, politujže mne. A sestřička idzě, dveři odviro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moje sestre, to je krev moja.

Sušil 0288 | Pod javorem pod zeleným (4%)
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.