Smutný 27/5/005 | A můj frajír taky pišny něobúvá

  
Song navigation:
  
Označení místa : 
Text: 
A můj frajír taky pišny, něobúvá nikdy čižmy
8 words

Similar songs

Smutný 27/5/005 | A můj frajír taky pišny něobúvá (100%)
A můj frajír taky pišny, něobúvá nikdy čižmy

Sušil 1452 | Čižmáři čižmáři (91%)
Čižmáři, čižmáři, co ste vy tak pyšní? Nechtěli ste ušit mojej miuej čižmy. My sme ich ušili od večera do dňa, nebyua ich miuá, nebyua ich hodna. Kováři, kováři, co ste vy tak pyšní? Nechtěli ste kovat mojej miuej čižmy. My sme ich kovali, peníze dostali, miuá sa hněvaua, čižem si nevzaua.

Sušil 1777 | Přijdi přijdi šohaj švárný (91%)
Přijdi, přijdi, šohaj švárný, dám ti já pérečko, mé milé srdečko, prodám čižmy. Prodám čižmy aj sukničku, žes ty mia vyvedl, mé milé srdečko, do tanečku.

Sušil 1764 | Daj si šohaj čižmy podšit (91%)
Daj si, šohaj, čižmy podšit, abys mohel hodně skočit. Daj si, šohaj, čižmy kovat, abys mohel vyskakovat. Ja, čižmičky od čižmářa, podkověnky od kovářa.

Sušil 1053 | Zahučaly hory (9%)
Zahučaly hory, zahuČaly lesy, kam ste sa poděly, [: moje mladé Časy! :] Moje mladé časy neužily krásy, moje mladé leta neužily světa. Mladost, moja mladosť, vyšlas mi na márnosť, vyšlas mi na márnosť pro moju nedbalosť. Mladost, moja mladost, jak sem ťa strávila! Jak bych byla kameň do vody vhodila! Ten kameň ve vodě přece sa obrátí, ale moja mladost nikdá sa nevrátí. Ach, Bože, můj Bože, co sa se mnú vodí, že mia každý člověk zdaleka uhodí! Rozlúčils mia, Bože, se šuhajem švárným, rozluč už mia taky s tímto světem márným.

Sušil 0199 | Sivy sokol zaletěl hej hej (9%)
Sivy sokol zaletěl, hej, hej, ež přes Krakov přeletěl. Krakovjanky, měščanky, hej, hej, nikda nic nědělaju, sokola posluchaju. Sokoličku, Janičku, kaj maš svoju milučku? Moja mila umřela, v klašteře je schovana. Bilym ruchem oděta, černu hlinku přisuta. Třikrat klašter obešel, žadných dverek něnašel. Edem jedno okynečko, svoji milej srdečko. Hej, milenko, děvečko, potěš moje srdečko. Ja sem ti ho těšila, dokud sem živa byla. Včil ho těsiť něbudu, ani už tež němožu. Nech ho těši svaty Jan, na ostatku Pan Bůh sam.

Sušil 0288 | Pod javorem pod zeleným (9%)
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.

Erben 4/006 | Skřivánek malý pták (9%)
Skřivánek, malý pták, nikdy nezahálí: ve dne, v noci pracuje, pána Boha chválí. Dělejme my taky tak, jako ten skřivánek: ‚ v jedné ruce panenku, v druhé ruce džbánek.

Erben 5/279 | Spadla mně šavlička (8%)
Spadla mně šavlička s vranýho koníčka: podej mně ji, moje milá, jsi-li ke mně tak upřímná. Šavlička podala, do pláče se dala: neplač, holka, neplač pro mě, já jsem se dal dobrovolně. „Neplač, holka, pro mě, že jsem já na vojně: až já přijdu domů z vojny, neplač, holka, budem svoji. Spadla mi šavlička s vranýho koníčka: pojď mně ji, má milá, podat, a já budu mašírovat.“ Šavličku podala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, můj holečku, nikdy byla nepoznala!“

Sušil 1527 | Lepší můj hoblíček (8%)
[: Lepší můj hoblíček než sedlácké volky, :] [: dyž si ho nabrúsím, jide mně povolky. :] Ty sedlácké volky řezníci zabijú, a moje hobličky nikdá nezahynú. Hoblíček a pilka, to je má špacírka, kdy si to pobrúsím, jde mi to zlehúnka.

Sušil 1346 | Vanoce vanoce (8%)
Vanoce, vanoce, skoro-li budětě? Ubohe siroty, kaj se podějetě? Co maju rodiče, to půjdu do domu, a ja sirotečka ze služby na službu.1) Ja němam tatička a němam matičky, ja němam bratřička a němam sestřičky. Ach, Bože, rozbože, kaj su můj tatiček? Už na nich narostl zeleny trávniček. Zeleny travniček, bily krvavniček, už mi věc něstanu rozmily tatiček. Ach, Bože, rozbože, kaj su ma mamička! Už na nich narůstla zelena travička. Zelena travička, bila lelujička, už mi věc něstanu rozmila mamička.2) Dyby ja věděla, že jich z hrobu zvihnu, nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu.3) Ale ja dobře vim, že už jich nězvihnu, že jejich hlavěnky nikda něuhlidnu. Dy ja si zpomenu na svoju mamičku, jak by mi rozpalil pod srdečkem svičku. Vyjda na zahradu, chytila se pnička: Ach, Bože, rozbože, už němam tatička. Vyjda na zahradu, chytila se přičky: Ach, Bože, rozbože, už němam matičky. Vyjda na zahradu, chytila se plota: Ach, kaj se poděju, ubohá sirota!