Smutný 28/027 | A vy páni muzikanti prišel

  
Song navigation:
  
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
A vy páni muzikanti, prišel
5 words

Similar songs

Smutný 07/025 | A vy páni muzikanti přišel sem (100%)
A vy páni muzikanti, přišel sem vám

Smutný 28/027 | A vy páni muzikanti prišel (100%)
A vy páni muzikanti, prišel

Smutný 07/013 | A vy páni muzikanti došel se (94%)
A vy páni muzikanti, došel se Vás...

Erben 2/658 | Alou páni muzikanti! (94%)
Alou, páni muzikanti! všem s kuráží, a mně taky: jakou já na mysli mám, takovou vám zazpívám. Měl jsem holku vedle ze vsi, měl jsem ji rád, už ji nechci; měl jsem ji rád dvě léta – už po lásce je veta! Dva mily za sebou vodí, jeden jde k ní, druhej od ní: ona oba ráda má, a tu láska přestává! Vždyť si můžu ještě vybrat rozmarínu, karafiját; z trní růže pichlavá, jako panna podvodná. a falešná panna srdce; z trní růži nechci mít, a s falešnou jsem už kvit.

Erben 7/047 | Dvanácte panen usnulo (94%)
Dvanácte panen usnulo pro lásku svého milého: jen jedna nespala, milého čekala. Dočkali se ho nemohla, šla, muziku štelovala: „Muzikanti hrajte, hrajte mně vesele! Až já počnu libě spáti, hrajte vy mně pijamenty; muzikanti hrajte, hrajte mně vesele!“ Vyšla ze zámku na špacír, ptala se, byl-li tu kavalír v šatech prémovaných, v punčochách hedbávných? Pažátko odpovědělo, že nevidělo žádného, než koně vraného a osedlaného. Vešla je do své zahrádky tam utrhnout prut marjánky: on ležel pod stromem proražený kordem. Ten kord je z něho vytrhla, do svého srdce vrazila: to byl konec lásky, daremné překážky! Ten kdo okolo pojede, ten každý litovat bude dvě krásné osoby proražené kordy. Uřežte chvojku zelenou, přikrejte tu krev nevinnou, ať vrány nekváčou, panenky nepláčou. Píseň tato budiž na ukázku pokaženého vkusu v řeči panské a městské ze středu předešlého století. Obsah její jest bezpochyby nějaký skutečný příběh téhož času. Ostatně co na ní lepšího, totiž nápěv a první i poslední sloha, vzato jest z jiných písní národních.

Erben 2/659 | Zahrajte mně muzikanti (94%)
Zahrajte mně, muzikanti, a já budu vám zpívati. Zahrajte vy mně písničku: že mně odvedli Ančičku. klobouček si na stranu dám. Vždyť je panen všude dosti, jako zrnek na jalovci.

Erben 5/355 | Co pak jsem vám (93%)
Co pak jsem vám, páni sousedově! co pak jsem vám udělal? že jste vy mě vzali, na mě žalovali, pan hejtman mě odevzdal. Zahrajte mně, páni muzikanti, zahrajte mně nahoru! má panenka praví, abyste nehráli, že já musím na vojnu. Já na vojnu, má zlatá panenko! já na vojnu nepudu: pro ty šaty drahy, zlatem krumplovany já vojákem nebudu!

Sušil 1774 | Aló páni muzikanti (93%)
Aló, páni muzikanti, na mně pozor déte, naučil sem se pěsničku, vy mně ju zahréte. Přede všema začnu chválit tam teho s huslama, že by lepší jindá dělal, dyby vostal doma. Cimbalista pořád zhusta na svůj cimbál pere, dyž mu do ňé často hází, po straně se směje.1)

Erben 5/393 | Myslivci myslivci! (91%)
Myslivci, myslivci! vy verbujete, já bych se k vám taky dal, mne nevemete: já stříleti neumím, frajkunstům nerozumím: já se k vám přece dám, snad se naučím. Nic se, bratře, nestarej, pojď, podej ruku; vem klobouček na hlavu, šavličku k boku: však my ukážem tobě na tom Pražským ostrově: jest-li se ti průba zdaří, čest bude tobě. Hej, bratří, nestůjte! hledte nalejvat, novýho kamaráda pojďte přivítat: ruku jemu podejte, na zdraví mu připité: muzikanti, vesele marš nám zahřejte! Bratři kamarádi! veseli buďme, a těm karabáčníkům teď se vysmějme: že jsme jim zrak vytřeli, dali jsme se, kde chtěli; až nás oni odvedou, jsme nečekali.

Sušil 1770 | Muzikanti co děláte? (91%)
Muzikanti, co děláte? Máte husličky, a nehráte. Zahréte mně na husle, take na cimbálek, a, ve staré, na baso, pokad držím žbánek. Zahréte všecí, jak vám to svědčí! Nasypu vám dukátů, pude vám lepší.

Erben 3/056 | U oltáře klekla (91%)
U oltáře klekla, sobě rozjímala, když svému ženichu ruku podávala: nemůž‘ jinak býti, musím si ho vzíli, do své plné smrti musím jeho býti. Aj, vy muzikanti! hrajte mi vesele, dokud mám věneček ještě na svem čele: až já odtud pudu, což truchlivá budu! kterak já lu na vás smutná zapomenu! Má matička milá okolo mne chodí, ani to slovíčko ke mně nepromluví: má zlatá matičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte, jako strom jablíčko! Což tak, vy družičky! tiše tu sedíte a smutně očičky k té zemi klopíte? nejstarší družičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte co z klásku zrníčko! Už mně budou vínek, vlasy rozplítati, bílou pavučinku na hlavu dávali: nemůž‘ jinak býti, musím odejíti, do své plné smrti musím hlavu kryti!