Smutný 48/143 | Hore dědinú muzika hrála milá nečula

6 words

Smutný 48/143 | Hore dědinú muzika hrála milá nečula (100%)
Hore dědinú, muzika hrála, milá nečula

Sušil 1472 | Ej hoja hoja (95%)
Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, pones mně snídaňa, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja! Už sem posnídala, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej atd. Pročs mně nenechala? Ej atd. Dy sem nevěděla, že ty tu poženeš. Ej atd. Šak sem ti pravila, že já tu poženu. Ej atd. Toho sem nečula, co jsi mně pravila. Ej atd. A co si dělala, žes toho nečula. Ej atd. Krav sem obracala. Ej atd. Mohlas krav tak nechat a jenem počuvat. Ej atd. Dyž do škody zašly. Ej atd. Už sa tak nechajme, na sebe nehelekajme. Ej atd. Pěkně ti děkuju, za tvé helekání. Ej atd. Žes na mňa helekala a sa nehněvala. Ej atd. Což bych sa hněvala, nic mně’s neudělala. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, ani já snad tobě, nemáme nic proti sobě. Ej, hoja, hoja.

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (3%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.

Erben 2/658 | Alou páni muzikanti! (3%)
Alou, páni muzikanti! všem s kuráží, a mně taky: jakou já na mysli mám, takovou vám zazpívám. Měl jsem holku vedle ze vsi, měl jsem ji rád, už ji nechci; měl jsem ji rád dvě léta – už po lásce je veta! Dva mily za sebou vodí, jeden jde k ní, druhej od ní: ona oba ráda má, a tu láska přestává! Vždyť si můžu ještě vybrat rozmarínu, karafiját; z trní růže pichlavá, jako panna podvodná. a falešná panna srdce; z trní růži nechci mít, a s falešnou jsem už kvit.

Bartoš 1901 / 0035 | To Unínské poľe (3%)
To Unínské poľe na čérno zorané, Dorałkovú krv'ú kołem spoľévané. Uninščí zemané snáď chľeba nemáte? Při Tureckých žitách ľudi zabíjáte. Tetko Dorałkova, nic sa neľakajte, vašému synovi bíłú plachtu dajte. Můj synáčku miłý, dybys ně chceł ožit, věru bych ti dała košełku złatém šit. Nechcu já, mamičko, košełky takovéj, už sem dávno čekáł téj smrti takovéj. Už Dorałka nesú młádenci pod věnci, a Rafajú vedú katé k šibenici. Jeho frajírenky třema řady stáły a tak naříkały jak by hudci hráľi. Jak by hudci hráľi, uherská muzika, ked Dorałka nesły hore do cinterka.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (3%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.

Bartoš 1901 / 0080 | Hore dědinú (3%)
Hore dědinú vojáci jedú, nad Hovorany, nad tým kopečkem, koně sedłajú. Do tym koňom pán ? Švárný šohaj sám ; chcéł okłamati švárnú děvčinu, okłamáł se sám. Přišéł na hody, spadł do vody : Podaj ně, miłá, pravú ručenku, pomož ně z vody Jak ju podała, hneď zapłakała, dybych tě miłý, hołúbku sivý, nebyła znała.

Bartoš 1901 / 0678 | (3%)
1. Hore dědinu šeł, na drmľe drmľovał, komu's to, synečku, komu's to zdurovał? Já sem to zdurovał, moja miłá, tobě, že's ňa nepustiła vcéra večér k sobě. Já ťa nepustiła pro małé słovečko, že's ty ně nerekeł: S Bohem, gaľánečko! Rekeł sem ti, rekeł, aľe pomaľučky. aby to nečuły druhé gaľánečky. 2. Šohajova mama na mňa odkázała, abych jejím synom dobrý pokoj dała. Já sem na to dala taková otázku: Uvaž si ích, babo, doma na retázku. Doma na retázku, na kúdeľnú nitku, aby nechodiľi za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 0447 | (3%)
1 Pres ty Boršice, sú dvě cestice, na nich sú tri růže; jedna je bíłá, druhá červená, třetí modrým květe. Ja daj ně, Bože, z téj jednéj růže, utrhnút jeden květ. Já ti ho nedám, ľebo sa bójím, že bys jí skaził svět. 2 Hore dědinú, chłapci zpívajú, a oni idú k nám; zem nemetená, posteľ nestłaná, jak oni véjdú k nám. Mamičko stará, vy ste rozumná, vyjdite trochu ven; tam jich zabavte, porózprávajte, nech já zametu zem. Má cerko miłá, má roztomłá, on ide podľe nás; pérko skrivené, očka skłopené hněvá sa on na nás. Mamičko miłá, to není pravda, on to tak dycky má; pérko skrivené, očka skłopené, dyž ide podľe nás.

Smutný 16/058 | Hore dědinú chlapci chodijú (3%)
Hore dědinú, chlapci chodijú

Smutný 16/054 | Chodím hore po dědině (3%)
Chodím hore po dědině