Sušil 2352 | Čeho želíš moja milá

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  
Song group title: 
29. ŽEL
Označení místa : 
Text: 
Čeho želíš, moja milá, má Katuško roztomilá? Či vínečka zeleného, či prstenka stříbrného? Neželím tak obojího, jak tanečka poskočného.*)
Textové varianty / poznámky : 
Nápěv 98 [205] *) jako tatíčka starého.
19 words

Similar songs

Sušil 2352 | Čeho želíš moja milá (100%)
Čeho želíš, moja milá, má Katuško roztomilá? Či vínečka zeleného, či prstenka stříbrného? Neželím tak obojího, jak tanečka poskočného.*)

Sušil 2248 | O vim ci ja zahradečku z (65%)
O, vim ci ja zahradečku z trňa, v ni rutvička zelena, hej nam hej, v ni rutvička zelena. O, plela ju prošvarna dzěvucha, plela ju po měsičku atd. Přijechal k ni prošvarny Janiček na svem vranem koničku. Bůh ci pomož, prošvarna dzěvucho, třeba-li ci pomoci? Nětřeba mi, prošvarny Janičku, nětřeba mi pomoci, hej nam hej, choć by pleć do půlnoci. O, zpyšna mi, prošvarna dzěvucho, zpyšna mi odpovidaš, hej nam hej, či mi věnečka nědaš? Nědam ja ci, prošvarny Janičku, nědam ja ci věnečka, hej nam hej, střibrneho prstenečka. Ale ci dam, prošvarny Janičku, ale ci dam voničku, hej nam hej, z červeneho hřebičku.

Sušil 0865 | Na nasilskym poli (32%)
Na nasilskym poli stromeček stoji, a na něm žulty květ; o! dočkaj ty, dočkaj, moja najmilejša, hodzinu sedym let. Co si ty je za pan, dy ja čekać mám hodzinu sedym let? To ja mam jinšeho, stokrate milšiho, co se mne vezme hned. Holubek urka, kukulenka kuka za dvorem na olši, o to se ty mysliš, moja najmilejša, že ja sem najhorší? O, nejsem, nejsem, šatečku daj sem, ač ći ju vyperu, abys ju měl bilu, když povedzěš jinu do tanečka v nědzělu.

Sušil 2265 | A co ten král za královnu (31%)
A co ten král za královnu dostal, jakoby ju vymaloval, vypsal. Do tanečka jako by plynula a do díla jak by neuměla, do kolečka jako laštovička a do díla jako pivná bečka. První krávu stoličkó zabila, druhé krávě nohu přerazila a té třetí ješče Pánbůh chránil, že se sám král před královnó bránil.

Sušil 1971 | A dyž prišlo pondělí (31%)
A dyž prišlo pondělí, nadíla se kúdelí. Kúdeličko, kúdel, enom postoj u dver! Kúdeličko, kúdelí, enom postoj u dveří. A dyž přišlo v úterý, postavila u dverí. Kudeličko atd. A dyž přišlo ve středu, běžala na besedu. A dyž přišlo ve štvrtek, měla velký zármutek. A dyž přišlo na pátek, pravila, že má svátek. A dyž přišlo v sobotu, měla inú robotu. A dyž byla neděla, do tanečka běžela. Kudeličko, kúdel, kdo ťa bude přásti, já půjdem do tanečka, budem tylem třásti.

Sušil 0182 | Od pondělí na úterý (4%)
Od pondělí na úterý [: byl Heřmánek zarmúcený. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu v klíně jabka. Můj synáčku, kam pojedeš, že své vrané koně češeš? Já pojedu pro svú milú, pro nevěstu roztomilú. Já si musím pro ňu jeti, dybych měl život ztratiti. Když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali. 1) Když na lúku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, až Heřmánka postřílali. Když k hájíčku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, až Heřmanka zastřelili. 2) »A jední sa se mnú vraťte, a jední mně pro ňu jeďte.« A jední sa s ním vrátili, a jední mu pro ňu jeli. Když ke dvorku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. 3) »Všecky hosti tady vidím, jenom ženicha nevidím. Kde je, kde je můj Heřmánek, že on sám pro mne nejede?« Tvůj Heřmánek doma zůstal, hodným hostom stoly chystal. Jak živa sem neviděla, aby ženich zůstal doma. Když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali. Když k hájíčku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, krev červenú tam spatřili. Ptám sa já ťa, družičko má, z čeho je tá krév červená? Zabili sme tu jelena, z toho je tá krév červená. Když za humna přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, komu to tak pěkně zvoňá?« Umřelo tam pacholátko, jemu to tak pěkně zvoňá. Když ke dvorku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, co můj Heřmánek včil dělá?« Tvůj Heřmánek ve sklepě je, hodným hostom víno leje. Jak živa sem neviděla, co by ženich ve sklepě byl, hodným hosťom víno točil. Když za stoly posedali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, co můj Heřmánek včil dělá?« Tvůj Heřmánek v komoře je, leží v malovanej truhle. 4) Štyry stoly přeskočila, na pátém se zatočila, hned do komory skočila. 5) Dva zlaté nože nalezla, jeden bodla v pravém boce, druhý bodla proti srdce. 6) Ulomte chvojku zelenú, přikryjte tu krév nevinnú. Ať na ňu vrany nekvačú, černé oči ať neplačú. Na druhý deň matka její přijela tam s peřinami. »Všecky hostě tady vidím, enom svěj dcery nevidím.* Vaša dcera je v komoře, stele pěkné bílé lože. Jak pak by ho, smutná, stlala, dyž tady peřin neměla? A ležá tam milá s milým, jsú přikrytí rozmarýnem.

Sušil 0246 | Syneček do vojny jede (4%)
Syneček do vojny jede a své milé přikazuje: Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu. Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala. Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází. Potkal tě ju v poli jonák, toho regimentu voják. Taky-li se, má rozmilá, budeš vdávat jako jiná? A já se vdávat nebudu, na milého čekat budu. Tvůj milý se už oženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Anduličko, červená, bílá růžičko? Zkazuju mu toli zdraví, co je v tomto háju trávy. Zkazuju mu toli ščestí, co je v tomto háju listí. Co mu zkážeš ješče více, krásná sivá holubice? Zkazuju toli hubiček, co je na nebi hvězdiček. A toli dobrých noclehů, co je na světě kostelů. Zkazuju mu toli dítek, co je v tom hájičku kvítek. Zatočil se a zasmál se, zlatý prsten zasvítil se. To je prsten z mého prstu, ten sem mu dala na cestu. Kostelíček v černém lese, poď, má milá, sezdáme se. Pojal on ju za ručičku a vedl ju ku kostelíčku. Od kostýlka před faráře, co ty ruce štolou váže. Dyž je začal svazovati, ona počala plakati. Co pak plačeš, moja milá, má Andulko roztomilá? A jak já nemám plakati, neví o tom otec, máti. Ani moje tovaryšky, co chtěly byt za družičky.

Sušil 1217 | Ubiraj se dcerko ma (4%)
Ubiraj se, dcerko ma, [: dcerko ma roztomila. :] Už sem se ja ubrala, [: střibra, zlata nabrala. :] Cos ešče zapomněla, dcerko ma roztomila? Věnečka zeleneho, prstenečka zlateho.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (4%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Erben 5/338 | S tebou jsem se holka těšíval (4%)
S tebou jsem se, holka, těšíval, s tebou jsem se, holka, těšil, dokud jsem tě v srdci nosíval, dokud jsem tě v srdci nosil. Hleď, hubičko, už jsem vojáček,[81] hleď, hubičko, už jsem voják: když jsi mne milovat nechtěla,[82] nejčko muším mašírovat. Kdybych věděl, že tě dostanu, kdybych věděl, že budeš má, koupil bych ti zlatej prstýnek, má hubičko roztomilá!

Erben 2/353 | Vímť já domeček (4%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Prohlížíte omezenou verzi databáze

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.
K tomu, abyste získali plný přístup k vyhledávání, stačí přispět malým počtem textů písní, které nám pomůžete opravit z automaticky přečtené tištěné edice (OCR - Optical Character Recognition). Pokud Vás napadá i jiný způsob, jak do databáze přispět, jakoukoli další spolupráci vítáme!

V případě zájmu o spolupráci napište prosím správci databáze Janu Koláčkovi skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání.

Děkujeme za pochopení.