Erben 2/040 | Ten panskej dvoreček

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Milý ve dvoře
Subtitle: 
Nápěv 482
Location attribution: 
Reference: 
Incipit / Full Text: 
Ten panskej dvoreček ten se bělí, slouží tam můj milej, mně se líbí; slouží, slouží, slouží v panským dvoře, on se tam červená jako růže. Ten Řečičky zámek pěkný bílý, slouží tam můj milý, mně se líbí; je pěkný červený, jako kvítí: kýž mi ho je možná políbili!
48 words

Similar songs

Erben 2/040 | Ten panskej dvoreček (100%)
Ten panskej dvoreček ten se bělí, slouží tam můj milej, mně se líbí; slouží, slouží, slouží v panským dvoře, on se tam červená jako růže. Ten Řečičky zámek pěkný bílý, slouží tam můj milý, mně se líbí; je pěkný červený, jako kvítí: kýž mi ho je možná políbili!

Sušil 0404 | Starobilsky kosteličku (31%)
Starobilsky kosteličku, stojiš na pěknym kopečku. Pod tym kopečkem domeček, pod tym domečkem dvoreček. Pod tym dvorečkem lučenka, na ni vysoka travěnka. Domluvily se dvě panny, by tej travěnky nažaly. Dival se na ně milostpan, na sve pachole zavolal. Stavaj, pachole, stroj koně, pojeděm na hon do pole. A co tam buděmy honiti, dy němamy žadnej flinty? Buděmy honiť zviřatka, patnactilete děvčatka. Atd.

Erben 3/219 | Měla jsem já muže – (30%)
Měla jsem já muže – ach Bože milý! teď na něj zpomínám každičkou chvíli. Přeškoda mého manžela, že jsem ho smutná ztratila! Nařezal řezanky, nasekal trávy, slepice ohledal, podojil krávy. Přeškoda atd. Dvoreček mi zamet, naštípal dříví, v kamnech mi zatopil, vyčistil chlívy. Přeškoda atd. Vody mi nanosil, uvařil jídla: přec neužil se mnou dobrého bydla. Přeškoda atd. Nití mi nasoukal, přebíral kroupy: a já mu říkala: ty troupe hloupý! Přeškoda atd. Já měla kalhoty a on měl sukni; proto mi nastali časové smutní! Přeškoda atd. Měla jsem manžela vždy po své vůli: nyní mám manžela, maže mě holí! Přeškoda mého manžela, že jsem ho smutná ztratila!

Erben 2/584 | V Pušperku je dvoreček (30%)
V Pušperku je dvoreček, je tam málo děveček: jedna větší, druhá menší, třetí jako hrneček.

Sušil 0805 | Přiletěltě slaviček (30%)
Přiletěltě slaviček na mynařův dvoreček. Vesele si zazpival, až Aničku zavolal. Nězpivaj tak, slavičku, ať nezbudiž Aničku. Tři noci už něspala, na mileho čekala.

Erben 2/128 | V tej naši zahrádce (26%)
V tej naši zahrádce pěknej ptáček skáče; klekání zvonějí, lidi se modlejí: jdi už domů, chlapče![20] „Já domů nepudu, já tu ještě budu: jen malou chvilčičku, až mně dáš hubičku, potom domů pudu.“ Kolem, holka, kolem, pod tím panským dvorem, kolem jsem obešel, přeci jsem nenašel mej panence roven.

Sušil 1979 | Sel sedláček lebedo (25%)
[: Sel sedláček lebedo :] [: na tom panským hódělo.1) :] Di, ženičko, di domo, hovař neco k vobědo. Sedlák jede z vorání, žena stává ze spání. Cos, ženičko, dělala, žes voběda nedala? Třela sem já konopě na té panské robotě. Des konopě potřela, kams pazdeří poděla? Strhla se tam víchora, pazdeří nám pobrala.2)

Erben 5/160 | Najal jsem si roli (25%)
Najal jsem si roli na tom panským poli: dal jsem si ji zvorat židovými voly. Zasil jsem ji, zasil krejcary, sedmáky: vyrostly mi na ní kopřivy, bodláky!

Erben 3/217 | Proto jsem se vdala vdala vdala (25%)
Proto jsem se vdala, vdala, vdala,[61] abych těžko nedělala: nýčko muším mlátit, ručičkama klátit, tomo jsem se nenadála! Co jsem se nažala, snopů navázala na tom panským poli: nejčko musím mlátit, ručičkama klátit, sž mě hlava bolí.

Erben 5/246 | Na panským mlatě (25%)
Na panským mlatě jsou dlouhý latě: nechoď tam, holka, upadnou na tě.

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (20%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“