Erben 2/196 | Proč bych já nebyla

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Holka krev a mléko
Subtitle: 
Nápěv 211
Označení místa : 
Reference: 
Text: 
Proč bych já nebyla, šafářova dcera, proč bych já nebyla pěkná bílá: smetanu vypiju, mlíkem se umyju; proč bych já nebyla pěkná bílá? Proč bych já nebyla, šenkýřova dcera, proč bych já nebyla, jako růže: vínečko vypiju, pivem se umyju; proč bych já nebyla jako růže?
46 words

Similar songs

Erben 2/196 | Proč bych já nebyla (100%)
Proč bych já nebyla, šafářova dcera, proč bych já nebyla pěkná bílá: smetanu vypiju, mlíkem se umyju; proč bych já nebyla pěkná bílá? Proč bych já nebyla, šenkýřova dcera, proč bych já nebyla, jako růže: vínečko vypiju, pivem se umyju; proč bych já nebyla jako růže?

Erben 2/567 | Kovářova Tekla (40%)
Kovářova Tekla k okýnku si klekla, umyla se mlíkem, aby byla pěkná. Přeci pěkná není, krása se jí mění: šněrovačka těsná – hoši se jí smějí!

Sušil 1819 | Chodí šohaj kole domu rád by (39%)
Chodí šohaj kole domu, rád by vešel k nám, naše dvéře vrzigajú, já je zalévám, pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám. Zalévám ich sladkým mlékem, sladkú smetanú, zalévala bych ich máslem, naši nedajú.1) Pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám.

Sušil 2072 | Ti pavlovčí chlapci (16%)
Ti pavlovčí chlapci sú hodní šviháci, jenom jim to schází, že sú vysměváci. Ti se vysmívajú z chudobných děvčátek, a sami nemajú kabátů na svátek. Kabátů na svátek, ani do kostela, bodaj jich nechtěla šafářova dcera. Šafářova dcera, ona sobě vede, ona sobě myslí, že pro ňu král jede. A on pro ňu přijel hunkovský abdekr, čtyrech psů zapřáhl, pátý mu utekl.

Sušil 2027 | Šafářova dcera hokradla hosečko (16%)
Šafářova dcera hokradla hosečko, hokradla hosečko chlapcům na kytečko. A jož jo tam vedó, čím jo mrskat budó? Březovó metličkó; hokradla hosečko. Papákova dcera ukradla húsera, ukradla húsera, nesla do kláštera. Nesla do kláštera, aby se modlili, aby hezcí chlapci za ňú chodívali.

Erben 2/671 | Vzkázala mně včera (16%)
Vzkázala mně včera šafářova dcera ze dvora, hop! ze dvora, že má lemovanou sukni premovanou do kola, hop! do kola.

Smutný 09/022 | ANička šafářova más i ty husk (16%)
ANička šafářova, más i ty husk doma ...

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (3%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (3%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“

Erben 2/467 | Až já povandruju (3%)
Až já povandruju z Prahy do Budína, já se tam napiju červeného vína. Červené vínečko ze sklenice skáče, má zlatá panenka přežalostně pláče. Dnes žalostně pláče, zejtra má jiného: hej šenkýřko, nalej vína červeného! Červené vínečko to se dobře pije: ať falešným pannam hrom do srdce bije!

Erben 4/056 | Těžko trpět žízeň (3%)
Těžko trpět žízeň,. bratří rozmilí! pivíčko dobry je, svlažuje žíly, jak je máme, tu zpíváme: Nepudeme domů až ráno, až bude ustláno; nepudeme domů až ráno, až bude den. Mázíček za mázem líbezně chutná, každej se napije, je jako putna, sklenci zdvihá, pěkně zpívá: Nepudeme domů atd. Ženuška přiběhne: „Muži, pojď domů!“ Šenkýř ji uvítá, vede ji k stolu: „Pije jen máz pan manžel váš!“ Nepudeme domů atd. Žena počne zpívat píseň bez noty: „Propiješ naposled kabát, kalhoty! prach nic nedbáš, jenom zpíváš: Nepudeme domů atd. Pivíčko pěkně se pění v sklenici; každej má rozumu plnou čepici: sláva sládku, též i mládku! Nepudeme domů atd.