Erben 2/197 | Nic nedbám jen když mám

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Zahrádka
Subtitle: 
Nápěv 479
Označení místa : 
Reference: 
Text: 
Nic nedbám, jen když mám pod okny zahrádku, nic nedbám, jen když mám pod okny štěp: jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička, jsou dobry, jsou sladky, jsou jako med.
30 words

Similar songs

Erben 2/197 | Nic nedbám jen když mám (100%)
Nic nedbám, jen když mám pod okny zahrádku, nic nedbám, jen když mám pod okny štěp: jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička, jsou dobry, jsou sladky, jsou jako med.

Erben 2/422 | Pod naším okýnkem (93%)
Pod naším okýnkem rostou tam dvě růže, pod naším okýnkem roste tam strom; na stromě ovoce, je pěkné velice – jenom že nezralé, je chyba v tom. Pod naším okýnkem rostou tam dvě růže, pod naším okýnkem roste tam štěp: na něm jsou jablíčka, trhá je Ančička; jsou dobry, jsou sladký, jsou jako med. Pod naším okýnkem roste tam lilium, pod naším okýnkem roste tam strom; a na něm ovoce co těší mé srdce: jenom že paňmáma zbraňuje v tom.

Sušil 1541 | Vařím trnke Helenko (29%)
Vařím trnke, Helenko, [: mynářova mazlenko. :] Poď okusit, Helenko, mynářova mazlenko! Poď okusit, poď jich hned, máme sladký jako med. Snad's usnula, Helenko, mynářova mazlenko. Odpovídé, Helenko, mynářova mazlenko.

Erben 2/144 | Vyletěl ptáček (29%)
Vyletěl ptáček na jaloveček, škubal mech: že moje milá sladký ústa má jako med. Já jsem obešel čtyry krajiny, pátou ves: však jsem nenašel mé milé roven až podnes.

Sušil 2042 | Za našó vsó jahode só (18%)
Za našó vsó jahode só, trhala je má panenka, já také s ňó. Trhala je do fěrtóška, dávala je synečkovi do klobóčka. Jez je, milé, jak só sladký, trhale je mý ručičke, bele hladký.

Erben 5/251 | Něco kulalýho (18%)
Něco kulalýho, něco hladky, něco kyselýho, něco sladky. Hrášek kulovatej, čočka hladká, zelí je kysely, mrkev sladká.

Erben 2/306 | Lítej ptáčku lítej (12%)
Lítej ptáčku, lítej, máš zelené peří: každá panna blázen, která chlapcům věří. Chlapci je co věřit jako štíru, hadu: on má pod jazykem devaterou zradu. Na jazyku má med, pod jazykem má jed: dej pozor, panenko, by tebe nepodved! Jest-li tě podvede, tebe si neveme, nebudeš naříkat než sama na sebe. Než sama na sebe, na svůj rozum krátký, že jsi poslouchala řeči jeho hladky. – Panímáma pláče a pantáta kleje, a mladší sestřička po straně se směje. Smějou se jí, smějou její kamarádky: šněrovačka těsná, suknička se krátí. „Sukni já nastavím, planžet nosit budu: do nejdelší smrti chlapců bát se budu!“ Když postýlku stlala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, chlapče, byla nepoznala!“

Erben 2/752 | Co pak se mládenci (12%)
Co pak se, mládenci, neženíte? ani si namlouvat neumíte! Dáte-li na pivo, já vám povím: o jednom kořínku na louce vím. Olšový, bezový, dubový list: kdo se chce oženit, musí ho sníst. Já jsem se oženil, jen jsem ho sněd“: dostal jsem holčičku, je jako med.

Erben 2/022 | Přiletěl ptáček (12%)
Přiletěl ptáček z cizí krajiny; přines mi psaní, v něm pozdravení. Bych se podíval do země České, že jsou tam v Čechách panenky hezké. Češka má každá na jazyku med; a když ji pozná, pak je jako jed. Zůstanu raděj v naší krajině, najdu si děvče švarné v Moravě. Moravka každá jak rovná svíce, každá má k chlapci upřímné srdce.

Sušil 0795 | Přiletěl vtáček z cizí krajiny (12%)
Přiletěl vtáček z cizí krajiny, donesl psaní, v něm pozdravení. Bych se podíval do země české, že jsou tam taky děvčátka hezké. Češka má každá na jazyku med, jak se s ní ozná, potom je jak jed. Zůstanu radši v jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy. Moravka chodí přímo jak svíce, každá má k chlapcům upřimné srdce.

Sušil 1687 | Přes Bukovinku přelecěl ptaček (12%)
Přes Bukovinku přelecěl ptaček, [: škubal mech. :] Daj mi, dzěvečko, sladkej huběnky jako med. U starej roby jsu zimné nohy jako led. A u dzěvuchy sladké huběnky jako med. Přelecěl ptáček přes Javorniček, škubal mech. Komu to, ptačku? Tobě, vojačku, na pelech.