Erben 2/681 | Nezáleží na voráči

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Na čem záleží
Subtitle: 
Nápěv 340
Označení místa : 
Reference: 
Suš. 534; Kol. II, 85; Ol. 203.
Text: 
Nezáleží na voráči, kterej pěkné tancuje: podívej se do maštálky, jak koníčky– pucuje. Koníčky jsou umazaný, umazanej postraněk: bodejž tebe šlaci vzali, jakej jsi to pacholek! Nezáleží na děvečce, která pěkně tancuje: podívej se do chlívečka, jak kravičky pucuje. Kravičky jsou umazaný, umazaná dojačka[36] bodejž tebe husa kopla, jaká jsi to děvečka!
52 words

Similar songs

Erben 2/681 | Nezáleží na voráči (100%)
Nezáleží na voráči, kterej pěkné tancuje: podívej se do maštálky, jak koníčky– pucuje. Koníčky jsou umazaný, umazanej postraněk: bodejž tebe šlaci vzali, jakej jsi to pacholek! Nezáleží na děvečce, která pěkně tancuje: podívej se do chlívečka, jak kravičky pucuje. Kravičky jsou umazaný, umazaná dojačka[36] bodejž tebe husa kopla, jaká jsi to děvečka!

Erben 5/002 | Náš starej kapucín (48%)
Náš starej kapucín má dlouhý fousy: Vávra je pucuje, nůž na ně brousí.

Erben 7/051 | Chodila Maria (25%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Erben 2/136 | U té naší maštalky (24%)
U té naší maštalky teče voda se skalky: kdo tu vodu okusí, za panenkou jit musí, třeba byla pod zámky.

Erben 5/260 | Pekla dolky z bílý mouky (24%)
Pekla dolky z bílý mouky, sypala je perníkem, házela je Houzíčkovi 1) votevřeným vokýnkem: „Jez, Honzíčku! jsou dobry, jsou sypaný, kropeny; jest-li že ti budou chutnat, jsou tam ještě takový.“ 1) dávala je Honzíčkovi do maštálky okýnkem.

Erben 5/311 | Ten Lužanskej zámek (15%)
Ten Lužanskej zámek veliká vejška je: vylez naň, má milá, podívej se na mě. Podívej se na mě, jakej kabát nosím: abysi věděla, že se tě neprosím. Neprosím, neprosím, prosit se nebudu, abysi věděla, že já tvůj nebudu.

Erben 2/431 | Jakej by milej byl (15%)
Jakej by milej byl, aby ve vsi sloužil, jakej by milej byl, aby nedbal: aby se k svej milej, panence rozmilej, aby se k ní nikdy nepodíval? Já se k ní podívám, trošku ji zobjímám, potom se jí zeptám: jak pak se máš? „Já se mám dost hezky, jako hrách u cesty: kdo přijde, utrhne, uteče zas!“

Erben 5/343 | Chceš-li holka vědět (15%)
Chceš-li holka vědět, jakej je dům můj: pod tím šírým nebem to daleky pole, to je ten dům můj. Chceš-li holka vědět, jaká strava má: ta pečené koňská a voda Dunajská, ta je strava má. Chceš-li holka vědět, jaká postel má: zelenej trávníček, bílej jetelíček, to je postel má. Chceš-li holka vědět, jaká peřina: tašku dám pod hlavu, pláštěm se přikreju, to má peřina!

Sušil 0729 | Něskoro děvečko (14%)
Něskoro, děvečko, něskoro lituješ, ach, dy už na rukach děťatko pěstuješ. Bylo třa, děvečko, bylo třa zavčasu, dokavad si měla ješče svoju krasu. Bylo třa, děvečko, zamknuť se v komoře a nepustiť synka do svojeho lože. Ale tys pustila, slibom’s uvěřila, tak’s při tom věneček zeleny pozbyla. Nadarmo, děvečko, hažeš prstenečkem, on už věc něbudě zelenym věnečkem. Byl pěkny zeleny, a včilej je černy, ach, jakej on došel škaredej proměny!

Erben 4/063 | Ach synu synu! co pak ty (14%)
Ach synu, synu! co pak ty děláš? jen pořád piješ a na nic nedbáš; jakej to bude z tebe hospodář!

Erben 5/154 | Jakej bude z tebe sedláček (14%)
Jakej bude z tebe sedláček, jakej bude z tebe sedlák, když neumíš pluhem dělávat, když neumíš pluhem dělat?