Sušil 2120 | Jiříkovské stárek to je Bože stárek

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'A 8'A }4.''E {8''E 8''E 8'B } / {8''C 8''D }4.''E {8''D 8''D 8'B } / {8'A 8'B 8''C 8'A } / 4'B 4'F / {8'F 8'E }4'xD / {8'E }4'G {8'E } /
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
Jiříkovské stárek, to je, Bože, stárek, nedá sobě vzíti ze své ruke žbánek. Jiříkovská chasa, to je, Bože, chasa, nedá sobě vzíti ze své hlave vlasa. Jiříkovsčí chlapci, spívéte, véskéte, vojna pominula, na ňu nepůjdete. Jedna pominula, druhá zas nastala, pros, panenko, Boha, abys mě dostala.
46 words

Similar songs

Sušil 2120 | Jiříkovské stárek to je Bože stárek (100%)
Jiříkovské stárek, to je, Bože, stárek, nedá sobě vzíti ze své ruke žbánek. Jiříkovská chasa, to je, Bože, chasa, nedá sobě vzíti ze své hlave vlasa. Jiříkovsčí chlapci, spívéte, véskéte, vojna pominula, na ňu nepůjdete. Jedna pominula, druhá zas nastala, pros, panenko, Boha, abys mě dostala.

Sušil 1553 | A Na dole na dole (38%)
A. Na dole, na dole, tam je cosi moje. Daj mi, Pane Bože, ať to idě hore. Něni to fialka, co se po plote pne. Ale je galanka, co mi slovo řekně. B. Helesem, helesem, sama sem pod lesem. Hajovšči mladěnci, poďtě sem, poďtě sem, A jak něpůjdětě, my vas něponěsem.

Sušil 2231 | Koleda nám nastala (17%)
Koleda nám nastala, abysme ji zpívali. Buď Bohu čest, chvála, že jsme jí dočekali. Dal nám Pán Bůh s výsosti tu památku činiti, že sám syn Boží s nebe ráčil dolů stúpiti. Jeho matka rozmilá, když syna porodila, na své ruce ho vzala, nynej, nynej, zpívala. Pastýřé to slyšeli, do Betléma běželi, nesli dítě s matičkou a stařečka s hůlečkou. Syneček se chce ženit, jak masopust nastane, esli nám koledu dá, dobrú ženu dostane.1) Esli bude tak skúpý a nedá nám zhola nic: Tož dostane takovú, co ho bude dycky bit.2) Starú babu dudlavú, co ho strčí pod lavu; vytáhne ho zpod lavky, dá mu štyry pohlavky.3)

Sušil 0704 | Nebyla sem s milým (16%)
Nebyla sem s milým jak v nedělu večer, před našima na kopečku, tam sa se mnú zešel, Jak sa se mnú zešel, ručenky podával: Dobrú noc ti, moja milá, dobrú noc ti dávám. Dobrú noc ti dávám, ale ne na věčnost, aby tebe pominula ta tvoja falešnosť. Falešný šohaju, falešný k nám nechoď, ešče sobě falešnějších kamarádů nevoď.1) Kamarádů nevoď, prosím ťa velice, odvalíš mně těžký kameň od mojeho srdce.

Sušil 0364 | Za Verónó za tém kopcem (16%)
[: Za Verónó, za tém kopcem :] stojí Francóz se svým vojskem. Cisař pán tam na něj táhne, že ho se svým vojskem zajme. Dyž viděl, že nic nespraví, poslal psaní do Moravy. Do Moravy na ty pány, aby lidi přichystali. Koničky jim vobsedlali a do vojny vodeslali. V tem hósovským šerým poli, tam na vojnu verbovali, po vraném koňu dávali. Dyby mně kdo koňa sedlal, taky bych se na vojnu dal. Krásná panna nemeškala, koníčka mu vobsedlala, do vojny ho vodeslala. A když ho tam vodsílala, přežalostně zaplakala. Neplač, sestro, neplač vo mně, za dvě leta přijdu k tobě. Dvě leta už pominula, sestra bratra neviděla. A dyž bylo po té vojně, komendanti vedó koně. Vyšla ti tá krásná panna, komendanty přivítala. Vítám vás, vy milí páni, je-li bratr mezi vámi? Tvůj bratřiček leží v poli, má noženky na dvě půly. Vraný kůň stojí u něho, hrabe nohó, žaluje ho. Stávej, stávej, můj patróne, dávej obrok, seno moje. Dokud můj pán na mně sedal, dycky sem se dobře míval. 1) Včilka můj pán leží v poli, roznesó ho černý vrany. 2)

Erben 9/004 | Už nebudou víc ty časy (16%)
Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy lak všecko naopak. Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyť to nebývalo tak všecko naopak. Rozum lidský na se béře, co unesti nemůže; nepřeměň dobrým loktem na svém těle té kůže. Jak se zdá, tak střelí, necht trefí, neb chybí; myslí, že je dobře tak, zatím naopak. Víry, lásky, upřímnosti ani jiskra nedoutná; za to nyní jen panuje faleš, hana pokoutná. Kdo s koho, ten toho, ne málo, radš mnoho; nebývalo jindy tak všecko naopak. Kde upřímnost staročeská, která někdy bývala? Pominula, zahynula s těma lidma starýma. Kde jindy upřímnost, nyní lež, podvodnost; jest to na tom světě tak všecko naopak. Na starého pána Boha mladí zapomínají, jako by už ani nebyl, mnozí nyní dělají: nepřijde do hlavy, že se smrt dostaví, že nás též obrátí tak všecky naopak.

Erben 2/066 | Když jsem nezahynul (16%)
Když jsem nezahynul, když ta vojna byla, taky nezahynu, když už pominula. Když jsem nezahynul mezi Rakušany, taky nezahynu mezi svými pány. Když jsem nezahynul na francouzských lukách, taky nezahynu mé panence v rukách!

Sušil 0852 | Sama sem neráda (15%)
Sama sem neráda, že vojna nastala, měla sem synečka, zůstala sem sama. Zůstala sem sama jak na vodě sláma, jako ten měsíček mezi hvězdičkama.

Sušil 2203 | Jozef můj kochany Jozef! (15%)
Jozef, můj kochany Jozef! Juž hodzina, juž nastala, že se ma Ježiš narodzic, můj kochany. Panno moja, slična panno! Do čeho ho položime, dy kolibečky němame? Slična panno!*) Položime ho do žloba, bo to jest slična osoba. Do čehož ho poviněme, dy povijačka němame? To do mojich, do fěrtušků a do tvojich, do pasečků. Což se to tam v polu běli, nejsu to z něba anděli? Klašterne to panny idu, co dzicjatko vitać budu.

Erben 4/039 | Bratří bratří! (15%)
Bratří, bratří! buďme jen veseli, bratří, bratři! radujme se: nouze nám přestala, bída nám nastala; bratří, bratří! radujme se.

Sušil 0698 | Na tom našem dvoře (11%)
Na tom našem dvoře dobrá voda, Bože, ne každý šohajek napit sa jí može. Černojoký šohaj nabral si jí žbánek, připíjal milence na zelený vínek. Na zdraví, na stálé, abys byla moja. Pán Bůh daj, šohajku, abych byla tvoja.